Ticho 3

3. Vzpoura

,,Už jste to někdo vymyslel?‘‘ zeptala se Yuna a dál sledovala napínavý souboj dvou švábů.
,,No já bych jeden nápad měl...‘‘ začal Ishida a v tu ránu ho pozorovalo sedm párů zvědavých očí. Začal být z té popularity trochu nesvůj a tak mu Yuna povzbudivě sevřela ruku. S díky v očích se na ní zadíval a nadechl se.
,,No navrhuji, aby tak tři lidi vydali hledat pomoc a zbytek nějak upoutá pozornost teroristů. Je jedno jak, ale aby je hlavně nezabili.‘‘
,,A kdo půjde hledat pomoc?‘‘ zeptala se nejistě Tarya a bylo vidět, že doufá, že ona ne.
,,No...tak třeba já..‘‘ přihlásil se Ishida. Ai se zablýsklo v očích a také kývla. Třetí se přihlásil jakýsi brýlatý zrzoun s inteligentním výrazem.
,,A já zkusím odpoutat pozornost.‘‘ ozvala se Yuna a Ishida se na ní zadíval s obavami.
,,Ty?‘‘
,,Jo já...něco proti?‘‘ otázala se ublíženě a on jen zavrtěl hlavou.
,,Ne..nic.‘‘
,,A jak to provedeme?‘‘ zeptala se Ai a Ishida se znovu nadechl.
,,No..myslel jsem, že bychom se mohli přeplazit až pod krajní stůl k východu, Yuna vyleze a nějak zabaví strážné u vchodu. Nevím, řekni jim třeba že potřebuješ na záchod. Ale bude to těžký, jelikož potřebujeme zabavit oba najednou. Cítíš se na to?‘‘ vysvětlil a s otazníkem v očích se zadíval na Yunu. Ta suverénně kývla a jako první se začala proplétat mezi stoly. Za ní vyrazil zbytek party.
Doplazili se pod krajní stůl, odkud vyhnali partičku ukničených prvaček a Ai se vyčkávavě podívala na Yunu.
,,Jsi připravená?‘‘ zeptala se jí a bělovlasá dívka přikývla. Zhluboka se nadechla a vylezla zpod stolu. Hned na sebe strhla pozornost všech okolních hlídačů, tři z nich na ní dokonce namířili zbraně, ale ona pohodila vlasy a neohroženě zamířila k oněm dvěma po stranách vchodu.
Všichni napjatě sledovali, jak s nimi chvíli mluví, jeden odmítavě vrtí hlavou, druhý ji zkoumavě přejíždí pohledem...
,,To je ztracený..‘‘ vzdychl Ishida a Ai mu položila ruku na rameno.
,,Zvládne to. Znám ji už hodně dlouho, a ona a také Sarame jsou jediné dvě osoby, u kterých vím, že to co řeknou, tak také dodrží. Dokáže to.‘‘ ujistila ho a znovu se na ní zadívala. Klidnila také sama sebe, protože jeden hlídač už netrpělivě svíral kohoutek pistole. Yuna bezradně rozhodila rukama a uchýlila se k poslední možnosti. Lehce se zapotácela a svalila se na zem, kde zůstala bezvládně ležet. Oba dva chlápci se k ní rychle sklonili a to byla chvíle pro Ishidu, Ai a Kobeho, jak se jmenoval ten zrzoun. Vystřelili zpod stolu jako šipky a zamířili k východu, nyní nehlídanému. Ai i Kobe se dostali ven bez potíží, ale Ishidu čapl za rukáv jeden ze strážných, který se rychle narovnal.
Chvíli se s ostrými nadávkami přetahovali, ale byla jasné kdo má navrch. Strážný chytil Ishidu pod rameny a nastavil ho tak, aby se do něj jeho parťák mohl bez problému trefit. Ten namířil pistoli a tiše se uchechtl.
,,Chcípni.‘‘ zasmál se a vystřelil. Jenže asi vteřinu před zmáčknutím kohoutku se Yuna posadila a prudce do něj strčila. Chlápek ztratil mušku a náboj se zavrtal do ramene jeho partnera. Ten pustil mladíka a s bolestným kvílením se svalil na podlahu, kde začal mohutně krvácet. Ishida využil příležitosti, popadl Yunu za ruku, sebral ze země brokovnici postřeleného a oba dva vyběhli ven.
Stále běželi a sil jim už ubývalo. Chodba byla dosti dlouhá a první roh, za který mohli odbočit se přibližoval pomalu.
Náhle se jim za zády ozvaly výstřely a zeď se jim nad hlavou a po bocích začala rozpadat. Kulky je jen těsně míjely a oba dva ze sebe vydávali poslední zbytky sil. Konečně! Oba dva zapadli za roh, nicméně běžet nepřestali. Jen zpomalili a hledali dveře, kde by se mohli ukrýt. Zahnuli za další roh a zaslechli bouchnutí dveří následované zvukem, který připomínal padání plastových lahví. Zbystřili a zastavili se před zavřenými dveřmi.
,,Otevřeme to?‘‘ šeptla Yuna a nejistě se zadívala na Ishidu. Ten pomalu přikývl a prudce trhnul za kliku. K nohám se jim zřítila modrovlasá dívka.

***

Zavírám oči...chce se mi spát...spát...hlava mi klesá únavou...Plíce mám už plné vody, ale...nevnímám to. Už ne...

,,Ježiši Sarame!‘‘ vyhrkl Yuna a popadla mě do náruče. ,,Jsi v pořádku? Co se stalo?‘‘
Opatrně jsme odlepila její ruce z mého krku, jelikož jsem nemohla dýchat a opřela jsem se o zeď.
No, když nepočítám surové svázání mě a Moria v ředitelně, mé následné rozvázání a téměř znásilnění šíleným lídrem ve sborovně a nakonec nečekaný útok čistících prostředků...no, tak vcelku nic.‘‘ shrnula jsem situaci a sama se zasmála. Jim to očividně nepřišlo vtipné. Obrátila jsem se na blonďáka, který se ještě pořád nepředstavil a jen na mě zhuleně zíral.
,,A ty jseš kdo?‘‘ prskla jsem na něj a začala se pomalu zvedat. Objevila jsem několik nových modřin, způsobených agresivními čistidly a košťaty a znechuceně jsem je proklela.
,,Ishida...já..jsem Moriův kámoš. Kde je vůbec?‘‘ Ishida? Úchylné jméno...No nic. Uhladila jsem si sukni a rozešla se směrem k ředitelně.
,,Pořád u řídi v kanclu. Hele...kde jsi to vzal?‘‘ zeptala jsem se za chůze Ishidy a mrkla po brokovnici.
,,Ále...jeden chlápek to upustil...‘‘ prohodil rádoby ležérně a já protočila oči. Ovšem Yuna na něm ty své mohla nechat. A tak jsem ho tedy nestírala a raději jsem mu brokovnici zkonfiskovala. Sice protestoval...ale neměl šanci.
Potichu jsme došli až k ředitelským dveřím (vznosné označení) a já na ně kývla.
,,Vezmeme Moria a pak půjdeme najít nehlídaný východ ze školy jo?‘‘ šeptla jsem a oni oba dva kývli. Ishida se znovu mlsně podíval na zbraň a tak jsem raději otevřela dveře.
,,Stát nebo chcípne!‘‘ ozvalo se a já div nelovila čelist po zemi. Zase on!
,,Asi tě zbiju Reme.‘‘ oznámila jsem mu klidně, snažíc se ignorovat fakt, že drží hlaveň revolveru Moriovi u hlavy a od úst mu ukapávají sliny. (fujky fujky xD)
,,Odhoď to nebo střelím!‘‘ zavrčel znovu. Podívala jsem se Moriovi do očí....ani stopa po strachu. Ten kluk je vážně dobrej. Téměř neznatelně na mě kývl, nejspíš pochopil co chci udělat.
Dobře...jdu na to....
Pozvedla jsem hlaveň zbraně a stiskla kohoutek. Zaslechla jsem překvapené nadechnutí Ishidy, ale jakmile se rozptýlil jemný prach, usmála jsem se. Já se trefila!! Rem se válel na zemi a držel se za krvácející nohu. Přiskočila jsem k Moriovi a začala ho rozvazovat.
,,Dobrý?‘‘ šeptla jsem a on se usmál.
,,Byla jsi skvělá...‘‘
,,Díky.‘‘
,,Pozor!‘‘ zaječela Yuna, skočila k Removi a mocným kopnutím ho zbavila dvou předních zubů. Poté odkopla z jeho dosahu pistoli a spokojeně se napřímila.
,,Parchant!‘‘ prohodila na jeho adresu. Rem se jen tak válel na zemi, bolestivě skučící a krvácející. Ani mi ho nebylo líto.
,,Svážeme ho.‘‘ rozhodl Ishida a s Moriovou pomocí Rema nějak podivně zauzlovali. Nebránila jsem se smíchu.
,,Hele nesměj se princezno.‘‘ rýpl do mě Morio a vzal mě kolem ramen. Neměla jsem sílu jeho ruku shodit...vlastně, ani jsem nechtěla.
,,Kudy půjdeme?‘‘ zeptala se Yuna a tázavě se na nás zahleděla. Zamyslela jsem se.
,,Já bych to vzala přes tělocvičnu, kolem bazénu a šatnama ven. Co říkáte?‘‘ navrhla jsem a všichni přikývli. Lepší plán jsme neměli.
,,Tak pojďte.‘‘
Všichni jsme opatrně vyběhli ze dveří a přitisknuti na stěnu jsme se plížili chodbami. Byli jsme ve druhém patře a tělocvičny se nacházeli v suterénu. Čekala nás dlouhá cesta.
První dvě patra jsme proběhli bez problémů, ale v přízemí se objevily potíže v podobě pěti ozbrojeným maníků, kteří pochodovali po celkem rozlehlé hale a každou chvíli míjeli dveře k tělocvičnám.
,,Sakra...je to v háji,‘‘ emařil Ishida a strčil hlavu do květináče. Schovávali jsme se totiž za chloubou našeho ředitele, řadou květináčů se zaplevelenými rostlinami, připomínajícími džungli, o které se školník důsledně zapomínal starat.
,,Není...mám nápad.‘‘ oznámila jsem, zvedla brokovnici a namířila ji na Masku, která byla nejdál, tudíž na druhém konci haly. A vystřelila. Jenže...jsem se netrefila!
,,Sakra já jsem hovado! Debil! Trefovací antitalent!‘‘ nadávala jsem si a dupala po brokovnici.
,,Sarame...nevadí. Účel to splnilo.‘‘ zatahal mě Morio za ruku a ukázal směrem k místu, kam jsem střelila. Všichni se tam sbíhali! To byla naše šance! Rychle jsme přeskočili rostlinstvo a vběhli do dveří. V duchu jsem jásala - povedlo se! Další krok ke svobodě splněn! Jenže mé štěstí nemělo mít dlouhého trvání....
Běželi jsme chodbou k tělocvičnám, Ishida jako první, pak Yuna, Morio a já. Náhle se však Morio zastavil, já do něj napálila a svalila jsem se na zem. Sledovala jsem záda těch dvou, jak se vzdalují a nadávala jako dlaždič.
,,Co děláš? Nesmíme se zdržovat!‘‘ vrčela jsem zlostně a zvedala se. Neřekl ani slovo, přitáhl si mě za pas a hladově mě políbil. Překvapeně jsem vytřeštila oči, ale pak jsem je spokojeně přivřela a objala ho kolem krku.
Po chvíli se odtáhl, usmál se na mě, jeho oči na mě zpod vlasů vesele blýskly a pak mě pustil. Otočil se a běžel dál.
,,Ty jsi teda romantik...‘‘ ucedila jsem naoko zamračeně a následovala jsem ho. Doběhli jsme k velkým dřevěným dveřím, vedoucím do tělocvičny, kde už netrpělivě přešlapovali Ishida s Yunou. Něco mi říkalo, že celou dobu jen zaraženě nestáli....ďábelsky jsem se na Yunu uchichtla a její rudé tváře mi mou domněnku potvrdily.
,,Kde se sakra couráte?‘‘ mrmlal Ishida a já nakrčila nos.
,,Hele neremcej, děláš jako kdyby ti tak chvilka zdržení vadila.‘‘ usadila jsem ho a postrčila Yunu do tělocvičny. Rychle jsme jí proběhli a vletěli jsme do místnosti s bazénem. Bylo tam příjemné modré šero a hladina byla jako zrcadlo.
Yuna oběhla bazén a vyzkoušela dveře na druhé straně místnosti.
,,Jsou otevřený! Honem!‘‘ vypískla a my se za ní rozběhli. Náhle jsem za sebou zaslechla kroky.
,,Hej!‘‘ ozvalo se a já se v běhu otočila. Místností se rozlehl výstřel. Kulka zasvištěla vzduchem. Pohlédla jsem do očních otvorů v masce střelce a ucítila na prsou ostrou bolest. Zavřela jsem oči a cítila jak letím....mé tělo prudce rozčíslo hladkou hladinu vody v bazénu a já se potopila...
,,Sarame!‘‘