Výbuch školy

Výbuch školy
Ozvala se obrovská rána. Žáci osmé třídy se nahrnuli k oknu, stoupali si na špičky, aby lépe viděli, a pokřikovali jeden přes druhého.
„Co to bylo?“ zeptal se Martin za všechny. Učitelka pokrčila rameny a zamířila k oknu. Ačkoli se z něj i vykláněla, nic neviděla. Náhle se rozezněl požární poplach.
„To je cvičení?“ otázala se Anna. Už předem však tušila odpověď.
„Ne, teď žádné být nemá!“ namítla učitelka hledajíc třídní knihu. Zpoza oken začal stoupat černý kouř. Konečně ji našla.
„Asi vážně hoří,“ konstatoval Petr, když zaslechl stále se přibližující sirény. Učitelka rázně zavelela k evakuaci třídy a do pěti minut již všichni stáli před školou.
„Kde je Josef?“ křičela ulekaně Eva. Než stihl kdokoli zareagovat, ozvala se opět ona obrovská rána a škola se s rachotem sesunula k zemi. Učitelka plna strachu nahlédla do třídní knihy. Josef byl minulou vyučovací hodinu zapsán jako přítomen. Po nechtěném vyslechnutí rozhovoru hasičů celou třídu zavalil smutek.
„Ještě, že jsou všichni venku,“ odfrkl si jeden hasič a druhý zareagoval: „To jo, tohle nemoh nikdo přežít...“ víc slyšet nemuseli. U některých se objevily i slzy.

„Co se to tu stalo? Já se o pár minut zpozdím a vy už stihnete zničit školu? To jste nemohli počkat?“ ozval se za žáky pobavený hlas. Všichni strnuli netuše, zda nemají slyšiny. Jako první se vzpamatovala Eva.
„ Josefe? Jsi to ty?!“ ptala se trochu hloupě. Ostatní jí překáželi ve výhledu.
„Ne, tady svatý Petr. Jasně že já.“ otočil oči v sloup. „Co je? Kdo umřel?“ otázal se, když uviděl vytřeštěné obličeje spolužáků. Ve chvíli kdy dořekl větu, ozval se další výbuch. Tentokrát však smíchu a zasažena byla kompletně celá třída včetně učitelky. Eva se ještě zmohla na vyprsknutí slova „TY!“ a pak už také propadla smíchu...

°°°
Totiž, abyste rozuměli: Před hodinou, v níž nastal výbuch, bylo volno a Josef ztratil pojem o čase. A třídnice? Učitelka ještě nestihla zapsat a toho, že Josef chybí, si také nikdo nevšimnul. No a pokud jo, nechal si to pro sebe :,).