Mužská ješitnost

„Tati opravdu si myslíš, že je dobrý nápad opravovat tu televizi? Ty jsi přece železobetonář, a tohle je, přiznejme si, trošku něco jiného,“ pronesla do ticha Lenka, a spokojeně se uvelebila na gauči. „Mlč, nerozumíš tomu, na tom přece nic není. A správný chlap si má poradit se vším. Počkej za chvilku, to bude obraz jak víno,“ odpověděl jí na to otec a dál se jal zkoumat příčinu nefunkční televize. Ve dveřích se objevila maminka. Mrkla na Lenku a sotva slyšitelně si pochvalovala fakt, že je od táty alespoň chvíli klid. Kromě toho jí vidina nové televize připadala lákavá. Dořekla to přesně ve chvíli, kdy se hlavě rodiny z úst vydral jadrný výkřik a na zem spadl šroubovák. „No to zas bude,“ řekla maminka a odešla do vedlejší místnosti..Lenka se začala smát. V tom se na ní otec rozzlobeně podíval: „Přijde ti to vtipné? Můžeš si to zkusit sama. Ale ty ne. Místo abys dělala něco užitečného, tak se tu válíš a směješ se. Běž mi raději uvařit kafe.“ Lenka odběhla do kuchyně, aby zapnula rychlovarnou konvici. „Mami dáš si taky něco?“ zeptala se. „Jo udělej mi prosím rozpustné, díky, já jdu zatím sebrat prádlo,“ ozvalo se z chodby. V bytě bylo ticho, Lenka slyšela jak do okenního parapetu bubnují kapky deště. Zatímco v konvici spokojeně bublala voda, dívala se Lenka z okna. Venku pršelo. Chodníky byly plné obrovských kaluží a malý chlapec v červených holínkách a pláštěnce do nich skákal. Lenka si pomyslela, jaké by to bylo fajn, kdyby si teď všichni sedli v obýváku na gauč a pustili si v televizi nějaký pěkný film. Konvice cvakla. Lenka tedy zalila kávu vroucí vodou a horké šálky, ze kterých se ještě kouřilo nesla do obývacího pokoje. „Tak co tati? Jak to jde?“, zeptala se zvesela. „Pomalu, ale jistě, Leni. Už vím co tomu je. To budou pojistky.. Někde ve skříni mám jiné, jdu se po nich podívat,“ s těmito slovy nechal napůl rozebranou televizi uprostřed pokoje a zmizel. Za chviličku byl zpět. Lenka mu dál nevěnovala pozornost, protože právě objevila zajímavý časopis. Začetla se do článku, jehož název jí opravdu zaujal. Jmenoval se „Mužská ješitnost? Kdo by ji neznal.“ V tom se bytem rozlehla rána. Lenka zvedla oči od časopisu a viděla, jak se z televize zakouřilo. Z balkonu se vrátila maminka: „Tady krásně voní káva, ale z čeho je ten divný smrad?“ Podívala se na tatínka a televizi, ze které ještě stoupaly zbytky kouře a došlo jí, že z jejího muže opravář televizí nikdy nebude. „Víš maminko, obávám se, že budeme muset koupit televizi novou. Já tam ty silnější pojistky přece jenom neměl dávat, jiné jsem nenašel, tak jsem zkusil ty které jsem měl a takhle to dopadlo,“ podíval se provinile na svou ženu a dodal. „Ale vsadím se s vámi, že kdybych měl lepší pojistku tak bych to určitě spravil.“ Maminka jen vzdychla a Lenka souhlasně přikyvovala hlavou. Začala přemýšlet o tom, zda se autorka článku o mužské ješitnosti neinspiroval zrovna u nich doma.