Jak mně pronásledovala smůla

Byl to den jako každý jiný. Vstal jsem, na hlavu si nasadil beranici po dědečkovi a ještě v pyžamu jsem si šel zaběhat svůj 0,5km.S rampouchem u nosu a s bačkůrky plnými sněhu jsem se vrátil domů.Oblékl jsem si čisté oblečení a uloupnul rampouch od nosu.Ke snídani jsem si vychutnal měkký rohlík s máslem a skoro teplým čajem, který přimomínal zmrzlou ropu.Rozdělal jsem ohenˇ v našem topeništi uprostřed chabě kuchyně.Kvalitní topivo (suchý konˇský trus),kterým nás zásobil známý konák a ožrala strýc Joža z Moravy.Čaj začíná vřít.Nahýbnu se abych hrneček s čajem oddělal z topeniště.V tom okamžiku hrneček explodoval.Střípky porcelánu se rozletěli po kuchyni.,,Do prkýnka!" Zahromoval jsem,jelikož mi letící střep rozpáral pravou nohavici.Izolepa vše spravila.Kouknul jsem na naše sluneční hodiny.Nešli.Slunce ještě spalo.Kouknul jsem na digitální hodiny v obýváku.Také nešli.,,To je ale smůla."Začal jsem běžet s aktovkou na zádech ku škole.V noci mrzlo, a tak jsem se spíše klouzal po zadku něž běžel.S prodřenou dírou v okolí zadku jsem se doloudal ke škole.Dobrá babiččina rada my ted přišla v hod.Z kapsy jsem vytáhl jehlu ,ale nit nebyla k nalezení.A hele co se to válí vedle učebnice dějepisu.Dobré dva metry provázku a jutový pytel.Jak se to tam vzalo?Pomyslel jsem si.Á ,už si vzpomínám, vždyt včera byli čerti.Odkráčel jsem s rukama přes přes půlky do kabinky WC.Za malou přestávku jsem to stihl zašít.Jen nápis Jakobs Kröning který na pytli byl se objevil i na mých ryflích.,,Co to máš na zadku, ty kávovare?"otázal jse nejhorší žák z naší třídy, Sýkora.,,Co by by,značka kvality." odbyl jsem tomu hulvátovy.Hodiny pěkně ubýhaly až na tu poslední.Chemii.Laboratorní práce z chemie na téma elektrolíza.Mý spolužáci se hbitě rozdělili do dvojic.Zbyl na mě onen nechvalný žák Sýkora.Po laboratorních pracích,jsem byl zcela nasycen el. proudem, jelikož elektrolíza probýhala spíše na mě než na vodném roztoku.Domů jsem došel už za tmy.Pocitující stále el. proud ve svém těle jsem se uložil ke spánku.