O přestávce

Patrik seděl na židli u lavice a pátravým zrakem se rozhlížel po třídě. Pak vytáhl láhev s vodou a umělohmotné vajíčko. V jeho vnitřku byl nasypán prášek zvaný šumák, co se rozpouštěl ve vodě a pak se pil. Do jedné půlky vajíčka nalil vodu, pak rychle obě části dal dohromady a neúplně napevno zavřeným vajíčkem pořádně zatřepal. Zároveň se zadíval uličkou mezi lavicemi na jednu lavici, u které seděly dvě spolužačky.
„Trochu rozruchu neuškodí,“ řekl si sám pro sebe, načež se mírně vsedě shýbl a mrštil vajíčko po podlaze. To se za okamžik dokutálelo k nohám sedících spolužaček a vzápětí se ozval zvuk, co připomínal puknutí, po němž následoval dvojitý výkřik.
„Kterej debil!“ vyjekla jedna z dívek, která měla postříkané punčochy.
„To si byl ty, co!“ vykřikla naštvaně druhá dívka na Mirka, co seděl o dvě lavice za nimi.
„Co já!? To já ne!“ vyhrkl on, ale to už obě vstaly se sešity v rukou a vzápětí Mirek prchal před spolužačkami za hulákání mnoha přihlížejících.
„To se ti zase něco povedlo,“ oslovil Petr Patrika.
„Inu, vládnul tady nějak moc klid,“ pronesl Patrik.
„Hlavně, že jsi zatím v klidu ty.“
„Proč bych neměl být v klidu?“
„A jak se ti sedí?“
„Jak sedí?“ otázal se a hned se díval na židli i pod ní.
„Aby si vůbec vstal.“
„Cóóó!“ vyhrkl a rychle se postavil na nohy. Současně se však s ním zvedla i židle.
„Co to má znamenat!“ vykřikl a oběma rukama se snažil ze své zadnice sundat židli. To se mu podařilo, ale od kalhot se mu začalo táhnout cosi dlouhého a bílého.
„Co to je!“ rozkřikl se.
„Není nad kvalitní žvejkačky!“ pronesl rozesmátě Petr.
„Já tě roztrhnu!“ vyhrkl ve tváři brunátný Patrik, přičemž se konečně zbavil židle.
„Túdle, núdle!“ ozval se Petr, jenž se sprintem rozeběhl napříč třídou pronásledován Patrikem. Petr však vzápětí vrazil do Mirka, jehož dostihla dvojice dívek. A tak následně vznikla na podlaze valná rozkřičená hromada, v níž se mlátil každý s každým.
„Tak mám pocit, že někteří budou mít problém se dostat z puberty,“ mínil Lukáš.
„Prostě s někým ta puberta mlátí víc. Nezahrajeme si pinčes?“ zeptal se David a vytáhl z tašky dvě pálky na pink ponk.
„To je dobrej nápad!“
Oba poté došli k lavici, co byla v zadní části třídy a na ní si začali pinkat, ale jen do té doby, než letící míček prolétl otevřeným oknem ven.
„To je teda bezvadný! Venku je chumelenice a jsem zvědavej, jak ten míček najdeme!“ vyhrkl David a zadíval se z okna.
„Ten najdeme!“ pronesl rozhodně Lukáš a jako první prolezl oknem, co bylo v přízemí. Oba poté začali hledat míček ve sněhu a David jej zanedlouho našel.
„Ty parchanti nám zavřeli vokno!“ vykřikl Lukáš, když uviděl za okny šklebící se tváře.
„Koukejte nám fofrem votevřít!“ rozkřikl se David, ale za skly se objevily z dlaní dlouhé nosy.
„Hele, v béčku mají votevřený vokna!“
„To jim teda nedaruju!“ pronesl naštvaně Lukáš a oba se rozeběhli sněhem, zatímco ve třídě se začalo schylovat k dalšímu rozruchu.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI