Ale fotbal za to nemůže

„Jo, ještě jedno.“ odpověděl na souhlas Fanda,stálý štamgast této hospody.
Vrchní Serbousek naučeným pohybem postavil plný půllitr piva, udělal čárku na částečně zaplněném lístku, vzal prázdný půllitr a jen tak prohodil do placu: „Sem koukal, že to Sparta zase dnes nějak neustála.“ Tím zrovna zaťal do živého a u stolu zahučelo, jako ve vosím hnízdě.
„Však taky piju na žal,“ ozval se posmutnělým hlasem další štamgast u stolu, kterému přezdívali ´Spaťas´. Samozřejmě proto, že byl zapáleným fandou fotbalu a hlavně Sparty. I když teda jen pasivně, protože s tím svým pupkem by asi jen tak fotbalový míč nedohonil a asi by měl problém se pro něj ohnout a sebrat. „Tak ještě roztoč jedno i pro mě.“ Serbousek lehce kývl na souhlas, vysypal zpola zaplněný popelník a s klidným svědomím, že nahodil téma, aby chlapi měli o čem povídat. To by tak hrálo, pomyslel si, aby tu byla nálada jak u ´hrobaře na hnoji´, ještě by zaplatili a šli brzo domů. Musí přece udělat každý ještě pár piv, aby bylo na chléb náš vezdejší, teda na to nové Audi.
„Však jsme si všimli, že seš ňákej zamlklej,“ znovu malinko rejpnul další host zvaný ´Pivo´. Pivo asi proto, že se jmenoval Ivo a byl ´malý jak pivo´. „No neboj, však tu smůlu příště zastaví.“ Uklidňující dovětek ale na Spaťase neměl valné účinky.
To těžko, pomyslel si Sparťas a napil se z právě doneseného piva. „Hrajou s Baníkem, tak nevím, nevím,“ pronesl nejistě.
„Tak na to se napijem,“ řekl rezolutně Fanda a kývl na vrchního: „Tři malý vodky na mě!“
„Pro tebe vždycky a cokoli,“ usmál se Serbousek s velice dobrým pocitem, že uspěl s nahozenou vějičkou a zábava a chuť pít se rozjíždí. Nalil tři panáky Vodky a ihned je odnesl ke stolu.
„Tak na Spartu!“ zavelel Fanda a kopl do sebe panáka.
„Tak na Spartu!“ zopakovali ostatní.
„Oni by totiž neprohráli, ale průser byl totiž v tom, že…“ ujal se slova Sparťas a o poznání veselejším hlasem všem vyložil, jak probíhal zápas. Samozřejmě pivo teklo proudem, ku spokojenosti vrchního.
„Budu muset domů,“ pronesl po chvíli Sparťas, ale bylo vidět, že ta představa ho nijak neláká.
„Proč, noc je ještě mladá, vždyť není ani deset?“ zeptal se Pivo. „A já jdu ráno taky do rachoty.“
„Ále, stará, znáš to? By měla blbý kecy,“ procedil Sparťas.
„By ti namlátila, nebo co?“ ušklíbl se sarkasticky Fanda.
„Seš blbej, nebo co?“ ohradil se Sparťas. „To by si nedovolila, ale tudle mě nechtěla pustit domů a já se v noci klepal na schodech mezi patrama.“
Ostatní se zasmáli při představě, jak Sparťas spí na schodišti jejich paneláku, ale v duchu ho litovali. „To jeden známej měl tohle doma taky,“ vytrhl je z pochmurných myšlenek Serbousek, když jim nesl další pivo. „No a vyřešil to tak, že přišel domů a před dveřma se svlékl do naha. Stará pootevřela dveře aby zkontrolovala, jestli je opilý nebo ne, no a on ty hadry hodil domů do chodby.“
„A co?“ zeptal se Sparťas, kterému už několik piv a panáků nedovolilo plně zapnout mozek k přemýšlení.
„Co co?“ odvětil Serbousek. „To dá rozum, že ho nahýho nemohla nechat stát na chodbě, tak ho musela pustit domů.“
„To je dobrý,“ zasmál se Sparťas. „Tak na to si dáme ještě jednu rundu malejch a na mě!A pivo mi taky ještě jedno natoč!“
A znovu otočili rundu kolem dokola a proložili to pár pivama.
„Tak a platíme, pánové.“ Přišel ke stolu Serbousek s otevřenou kasírkou, když se přiblížila zavíračka. „Dohromady nebo zvlášť?“
„Každej za sebe,“ pronesl dost ztěžka Fanda a jazyk se mu už dost motal. „Pivo, vstávej, zaplatíme a jde se spát.“
Každý zaplatil svoji útratu a vydali se k domovu. Nejhůř na tom byl Sparťas, který musel na metro a jet jednu zastávku z Opatova na Chodov.
„Tak jak bylo doma?“ zahučelo následující den hospodou, když se ve dveřích objevil Sparťas.
„Ále,“ mávl zachmuřeně.
„Tak nás nenapínej!“ nevydržel Fanda.
„Nijak nebylo,“ znovu zachmuřeně odsekl Sparťas.
„A udělals to, jak jsem ti radil?“ zeptal se Serbousek.
„No jo, udělal.“
„A?“ netrpělivě začal Fanda nutit Sparťase ke zpovědi.
„Udělal jsem to přesně, jak mi tady Serbousek poradil. Přišel jsem ke dveřím, rychle se svlékl do naha, aby snad nevykoukl žádný ze sousedů. Zazvonil jsem a když se dveře otevřely, tak jsem tam ty věci hodil…“
„A jak to bylo dál?“ zahučel nervózně Pivo
„Nijak. Pak se ozvalo: Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají a oblečení i s domem mi zmizelo v tunelu…“