Ve vlaku-2

Pavel si pověsil kabát na háček nad sebou a zadíval se na ubíhající krajinu za oknem. Náhle k jeho překvapení do kupé vstoupil onen muž, který se vzpříčil se svým batohem při nástupu do vlaku.
„Můžu si k vám přisednout?“ zeptal se.
„Jo, místa je tu dost,“ řekla mu žena.
„Zase vy?“ utrousil Pavel a poněkud nervózně sledoval, jak si sundává batoh.
„Toho batohu se už nebojte,“ odpověděl a dal jej na plošinu nad sedadly.
„Aby mi nespadnul na hlavu,“ vyslovil svou obavu Pavel
„Nebojte se.“
„Právě, že se bojím.“
Muž si sedl vedle něho a zadíval se na psa sedícího na klíně starší paní. Nic netušíc se k němu naklonil, načež se psík vysmýkl paní z rukou a skočil na něho. Pavel sebou prudce pohnul do strany, přičemž zády zavadil o pověšený kabát. A ten mu vzápětí spadl na hlavu. Když se ho snažil rychle ze sebe sundat, praštil se pravým loktem o stěnu a hned pocítil bolest, která přešla v brnění.
„Jaú! Praštil jste mě do nosu!“ ozval se muž vedle něho.
„Promiňte,“ vysoukal omluvu, když vstal a znovu kabát zavěsil.
„Když už stojíte, nemohl byste votevřít okno? Je tady strašný horko,“ požádala ho žena.
„Samozřejmě,“ procedil mezi zuby a oběma rukama uchopil na horním okraji okna držátko. Jeho snaha však vyzněla naprázdno.
„Sakra. Je to nějak zaseklý,“ řekl po chvilce.
„Počkejte. Já vám pomůžu,“ nabídl se hned muž a stanul u okna. Oba se poté snažili okno stáhnout, což se povedlo. Ale okno se vzápětí vymrštilo zpět nahoru.
„Aúúú!!“ vyjekl muž, kterému okraj okna přiskřípl prsty pravé ruky. Přitom udělal tak prudký pohyb, že praštil Pavla loktem do nosu. Pavel zavrávoral a při kácení se na sedadlo strhl na sebe jeden ze závěsů.
„Aáááá, moje prstýýý!!“ naříkal muž, zatímco Pavel se vymotával ze závěsu. Psík do toho všeho štěkal a skočil na Pavla.
„Ježišmarjá, chyťte si toho psa!“ vykřikl Pavel, který spatřil, jak pes uchopil do zubů tyčku od závěsů. K jeho překvapení měl velkou sílu a při seskoku na podlahu ho pes na ní také strhl.
„Bertíku, ke mně!“ křičela žena a shýbla se pro něho k podlaze. Přitom její hlava narazila na hlavu Pavla. Psík byl ve svém živlu a rozeběhl se ke dveřím kupé.
„Jéé! Mně ruplo v kříži!“ vyhrkla žena.
„Já nebudu moct psát!!“ naříkal muž a osahával si prsty.
„Vy máte ale tvrdou hlavu,“ řekl Pavel, který se držel za čelo.
Pes vzápětí vyskočil na sedícího muže a ten vykřikl. Do toho se mísil hlas ženy a nadávání Pavla, který se při vstávání praštil hlavou o stoleček pod oknem. Poté se ozvalo zahoukání a vlak vjel do tunelu. V kupé ani v chodbičce nesvítilo světlo a v nastalé tmě se psík pronikavě rozštěkal. Potom se ozval zvuk trhající se látky i několik ran, které doprovázelo trojhlasné nadávání.
Houkání bylo předzvěstí, že se vlak blíží ke konci tunelu. Za okamžik tma v kupé rychle ustoupila světlu. A průvodčímu, který právě nakročil do kupé, se naskytl následující pohled. Na jednom sedadle seděl pes a v zubech držel tyčku. Pod spadlým batohem nadával Pavel. Vedle něho ležel naříkající muž zamotaný v závěsu, jemuž stál na ruce průvodčí. Pod ním se nalézala žena, která ječela něco v tom smyslu, že ji chytl houser. Než se průvodčí stačil vzpamatovat, skočil psík i na něho. Okamžitě ztratil rovnováhu a dopadl na sedačku. Psovi přitom vypadla z tlamičky ona tyčka a to přímo jemu do pootevřených úst. Rychle se jí snažil své pusy vyndat, ale přitom spadl na Pavla, který se zrovna vymanil zpod batohu. Pak se ozvalo zahoukání, načež vlak vjel do dalšího tunelu. A ze tmy, co v kupé náhle zavládla, se začal opět ozývat hlučný šramot, který doprovázely nadávky a štěkot.
KONEC