Netypický závod na kolech

Jednoho dne mou pozornost upoutal plakát, který oznamoval, že pan Bělásek, známý to organizátor všeho možného i nemožného, pořádá nultý cyklistický závod Tourde Sídliště.
A tak jsem se hned nadšeně rozeběhl do svého sklepa, kde se nacházelo mé kolo. Už letmý pohled na něho mi prozradil, že mu chybí pár věcí. Že není přední ani zadní kolo, mne trochu překvapilo, ale já si brzo věděl rady. Na parkovišti před panelákem stála zaparkovaná motorka, která patřila panu Telkovi. Ten pro samé nonstop sledování všech pozemských i nepozemských televizních stanic na ní nejezdil. A tak jsem usoudil, že mu kola u motorky nebudou chybět. Má noční akce proběhla celkem úspěšně. Jen se mi někam odkutálela odmontovaná kola, ale obě jsem po delší době našel v houštinách, v nichž jsem vrazil do kmenu stromu. K mému překvapení šlo o maskování místního policisty pana Houkačky, jehož velmi poznamenalo několik průzkumných misí v krizových oblastech světa. S dalekohledem na očích mi vynadal, že jsem ho vyrušil při monitorování nočního klidu v domácnostech, kde se svítí. Poté se obratně zamaskoval za křovíčko, které vzápětí kráčelo nočním sídlištěm.
Namontování obou kol nebylo jednoduché, ale zdařilo se mi. Pak jsem zjistil, že kolu chybí řídítka. Ve sklepě se však naštěstí nacházela tříkolka a její řídítka jsem na kolo namontoval. Potom se má pozornost soustředila na to, čím bych mohl nahradit šlapky. Vzpomněl jsem si, že v autě šlapu na pedály, a tak jsem je z vozu odstranil a přivařil je ke kolu. Trvalo mi dlouho, než jsem si na šlapání s pedály zvykl, přičemž mi neunikla ta skutečnost, že kolo nemá sedačku. Nenapadlo mě nic lepšího, než doma uříznout nohy u jedné židle a tu pak připevnit na zadní část kola. Kolo sice vyhlíželo zvláštně, ale bylo pojízdné, což bylo to hlavní.
V den konání závodu bylo na sídlišti dost rušno. Pan Bělásek opět nezvládal organizaci a v místě startu vládl naprostý chaos. Policista pan Houkačka převlečený za zdravotníka, se snažil o nenápadné odebírání krve účastníků, kterou pak chtěl dát na dopingový test. Poblíže startu se nacházelo pojízdné občerstvení místního vynálezce pana Pokustóna, jenž prodával nápoje pro povzbuzení organismu a na výdrž při závodu. Termosky závodníků se nápoji plnily a někteří nedbali rady pana Pokustóna, aby pili jen malé doušky. A tak se stalo, že ještě před odstartováním se mihlo na trase závodu několik křičících žíznivých čar. V cíli pak leželi všelijak ve tváři zbarvení závodníci s vytřeštěnýma očima a vyplazeným jazykem. Pan Bělásek je okamžitě vyloučil s tím, že jejich předčasným odstartováním se cítí uražen, coby startér závodu.
Na startu jsem okamžitě vzbudil pozornost, protože se mi podařilo narazit do jednoho ze sloupů, na němž byl z jedné strany umístěný nápis START a na druhém CÍL. Oba sloupy se mým přičiněním skácely a bílá podlouhlá plachta s nápisy dopadla na hlavy překvapených závodníků. A v nastalém zmatku se do výkřiků ozvaly zvuky trhající se látky.
„Vážení účastnící závodu! Za minutu je start!“ vykřikl pan Bělásek přes amplión na korbě dodávky z pistolí v ruce. Jeho slova měla na všechny účinek. Každý chtěl nasednout na kolo, i když to nebylo třeba jeho. Jen na moje si nikdo nesedl. A vzápětí pan Pokustón nastartoval vozidlo s občerstvením, přičemž se z výfuku ozvala rána. To závodnicí považovali za výstřel z pistole, a tak všichni šlápli do pedálů. Jenže mnozí v tom zmatku ztratili poněkud orientaci a rozjeli se opačným směrem. Já jsem kupodivu jel správným směrem, přičemž mi kolem krku plápolal velký kus plachty. I když nám pan Bělásek přes amplión nadával, tak závod začal a nejenom mně bylo jasné, že tenhle závod bude ještě dost rušný.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI