Jak sem si volil styl

Všude se to hemžilo lidmi co měli styl.Jako příklad beru naši třídu. Skoro celá třída ,měla svůj styl. Stylová organizace naší třídy,Která počtem 30 žáků byla rozložena do takto početných skupin: 10 Spolužáků nosilo trika táák dlouhý , že po ránu budily dojem že jde o ještě rozespalého člověka který se zapomněl převléci z noční košile. Dalším faktem bylo to že měli svůj speciální styl chůze a sedu, A že jim v tom pomáhali krky ověšené všelijakými kovy a písmeny,též z kovu. Dalších 7 žáků nosilo roztrhané věci záplatované sychrlajskama a bundy s nášivky. Jejich styl hudby byl velice tvrdý. Spolužáci nosili tak dlouhý ofiny , že si radši hlavu přebarvili na černo.A 9 spolužaček nosilo růžový věci ,tašek nevyjímaje. A zbyl jsem jen já. Bezestylec.,,Přece to Kvído nenecháš jen tak !“ dodávaje si odvahy. Už jsem myslel že navždy zůstanu bez stylu. Vše se však změnilo ten den co jsem narazil na styl který splňoval všechny moje požadavky. Byl jiný než ty co se objevovali u nás ve třídě,byl šokující a odvážný. O víkendu jsem si všechno zařídil. Zašel jsem si koupit bundu, boty a hlavně sem si zašel k holičovi. S holou hlavou tričkem v gatích s ohrnutými nohavicemi , těžkými botami a kšandami jsem přišel do školy.Když jsem vešel do třídy všichni jako by utichli a jediné co dělali bylo to ,že na mě tupě čuměli.Nevím čím to bylo ,ale od té doby se mě rómská část školy vyhýbala obloukem.