Červená Karkulka

Za devatero horami, devatero vodami, devatero skalami a ještě bůh ví čím, žila byla jedna holčička, která měla těžký život. Když byla malá, málem se oběsila na pupeční šňůře a zanechalo to na ní následky. Jeden z lepších následků byl ten, že holčička byla v obličeji i na těle trošku více červenější než jiní lidé a proto jí začali říkat Červená Karkulka. Karkulka rostla jako z vody, ale jinak byla, jak se říká, trošku více opožděná. Lidé v okolí ji měli rádi, protože se nechovala jako pubertální spratek, ale spíše jako pětileté děcko. Maminka se o ní celý život dobře starala a měla jí moc ráda a Karkulka maminku také, takže když maminka vážně onemocněla, Karkulka se snažila býti jí nápomocná i když to často přinášelo více škody než užitku. Maminka musela celý den ležet a o co hůř, tatínek odjel na služební cestu zrovna ve chvíli, kdy Karkulky babička, co bydlí v nedalekém lesíku, slaví narozeniny. Babička je stará a je vděčná za každou návštěvu a bylo by jí moc líto kdyby se Karkulka nedostavila a tak maminka rozhodla, že Karkulka půjde sama. S námahou vstala, upekla malý dort a ze spíže vyndala láhev červeného vína. To vše dala do košíčku, který ležel u botníku. Celá vyčerpaná si znovu lehla a zavolala Karkulku, která si zrovna hrála s dřevěnou panenkou.

„Karkulko podívej, už jsi velká holčička, půjdeš za babičkou sama, ano?“
„Ano já půjdu k babičce, ano, ano.“
„Dobře, tak mě musíš pečlivě poslouchat. Tady leží košíček, ten babičce doneseš. Doneseš babičce košík. Šli jsme tam už mockrát, cestu si pamatuješ, viď?“
„Ano, ano, za nosem, pořád, pořád po cestičce, až do lesa a tam stojí chaloupka.“
„Správně. Tak tam půjdeš. Půjdeš rovnou, nebudeš trhat kytičky, nebudeš sbírat houby a nezatouláš se. Takže ještě jednou. Netoulej se, nic nesbírej a babičce předej košík. Košík pro babičku, chápeš mě?“
„Ano, ano já už jdu.“
„Ne. Ještě se oblékni. Nemůžeš běhat po vesnici jen v košili. Obleč si tyhle kalhoty a tuhle bundu. Tak, dobře. Ne, druhou nohu, ano tak je to správně. Už můžeš jít holčičko. Doneseš košík babičce.“

Maminka se o Karkulku bála, ale nechala ji jít. A tak Karkulka vyšla. Šla rovnou za nosem, prošla vesnicí, až došla k cestičce kolem pole. A tak si vykračovala a přemýšlela jak babičce udělá radost a jestli ji ráda uvidí a v tom uviděla jak na poli rostou květiny. Vzpomněla si, co říkala maminka. Říkala natrhej babičce kytičku. Vešla do pole, trhala kytičky a tu si všimla, že tam kvete i něco jiného. Byl to nezralý mák, ale to Karkulka nevěděla a šla blíž. Jeden utrhla a zjistila že v tom něco je. Rozmáčkla máku „hlavičku“ a maková semínka jí vypadala do drobné ručky.

„Tohle máma dávala na housky když je pekla.“

řekla si a zrnka se jí z ručky přemístila do pusy. Bohužel, nezralý mák je jedovatý, ale Karkulka nevěděla ani to. Dotrhala kytičky, vrátila se na cestičku a pokračovala dál. Když už byla skoro u chaloupky, kde babička bydlí, udělalo se jí špatně, točila se jí hlava a upadla. Viděla že k ní jde velký divný pes, ale pod vlivem máku vlka viděla jen ona. Zeptal se:

„Karkulko, co to neseš v košíčku?“
„Ty mě znáš?“
„Tady tě zná každý, si takové hodně děvče.“
„Aha. Nesu košík babičce.“
„Ale co je v něm jsem se ptal, že neseš košíček to přeci vidím.“
„Já nevím, nesu košíček.“

Z dáli Karkulku sledoval myslivec, kamarád babičky. Ani se nedivil že si povídá jen tak pro sebe, ale řekl si, že jí k babičce radši odvede. Přišel k ní, když zrovna říkala že babičce nese kytičku. Vzal ji do náruče, košíček do ruky a kytičku taky do ruky. Babička nebydlí daleko, takže se ta tíha dala vydržet. Když přišli před chaloupku, zazvonil myslivec a babička přišla otevřít.

„Ahoj Josefe, jé to je přeci Karkulka, ahoj zlatíčko.“
„Aničko, pusť nás dovnitř, asi jí není dobře.“
„Jo dobře, chudinka holčička, jak jí mohla matka pustit samotnou, potom co se málem uškrtila když byla malá??!!“

Myslivec předal košíček a kytičku, babička z něj vyndala dort a víno a tu si uvědomila že v kytičce je i nezralý mák a hned věděla co s Karkulkou je. Vytáhla z kůlny starý motocykl po svém manželovi a už s myslivcem a Karkulkou uháněli do místní nemocnice. Tam jí vypláchli žaludek, pár dní si jí tam nechali a jen co jí pustili do domácí péče se celá rodina nastěhovala k babičce, aby tam Karkulku nemuseli pouštět samotnou.