Povídka o Povídce

Byla jednou, jedna Povídka.

Tedy, ze začátku to ještě nevěděla. To se už tak stává. Něco má být a později se to opravdu stane, ale ze začátku se to neví. Možná je to tak správně. Možná ne. Ale to není předmětem této povídky o jedné Povídce. Takže, od začátku.

V hlavě jednoho člověka bloudila myšlenka. Vlastně, ze začátku se tam procházela jen písmenka, později se tam objevila slova, pak věty a až pak vznikla myšlenka. Myšlenka to byla vskutku zajímavá. Nebál bych se říci, že ojedinělá. Ale to záleží na tom, jak je kdo sečtělý. Jedině sečtělým lidem proudí v hlavě myšlenky. Každému písmenka, slova i věty, ale myšlenky jen těm sečtělejším. A to hlava, ve které proudila naše pozdější povídka, byla sečtělá. Nebo si to aspoň o sobě myslela. Ale neberme ji iluzi.

Že se vám to zdá spletité? Ano, to je v naprostém pořádku. Ono to ani jinak v hlavě nechodí. Písmenka si plují. Sem, tam, nahoru, dolu, šikmo, do kulata, prostě všelijakými směry. Když se potkají písmenka a jsou si sympatické, tak se zakecají. Proč by se nezapovídala? Mají na to právo. A konec konců, kontakt s ostatníma je důležitý. Tak si tak povídají a najednou už nejsou písmenka, ale slovo. Slovo, smutné, protože je samo, pluje sem, tam, nahoru, křiklavě, prostě jak se mu zlíbí, než potká další slovo. Opět si radostně povídají. O čemkoli. Když je hlava sečtělá, tak jsou i písmenka, slova sečtělá. Povídají si a povídají a bum, prásk, třísk a je tu věta. A ta nemá už daleko k celé myšlence.

A stejně tahle evoluce potkala i naší Povídku. Od sečtělého písmenka, až po sečtělou myšlenku. Naštěstí hlava, která si myslí, že je sečtělá měla včas natažené sítě. A skutečně, zachytila myšlenku, která si plula nikým nevšímána hlavou a byla by nesmírná škoda, ji nechat uplavat.

Myšlenka se cukala. Snažila se uplavat. Chtěla zůstat svobodná. Nechtěla být už navždy upoutaná na papíru, ale hlava byla nejen sečtělá, ale i rychlá a myšlenku vylovila. A jak už to tak se sečtělou hlavou chodí, uvědomila si, že svůj úlovek by si měla zapsat. Vydala proto posly do konečků prstů a ty s pomocí rychlé a velice sečtělé hlavy špendlili myšlenku na čistý papír. Černá krev stříkala kde se dalo a ….

… a tak vznikla tato povídka o Povídce