Mišmylda

Ocitáme se v jakémkoli čase, v jakýkoli den a někomu je dokonce jedno, zda je den či noc, což se však brzo změní. Ocitáme se v menším velkoměstě neutrálně pojmenovaném Střítež.
Je den.
Na obloze se pomalou rychlostí šinou Voštěpovy vzducholodě, které v tomto neznámém čase chytají módu. Tyto ,,příruční vzducholodě'' jsou v podstatě klasické vzducholodě zmenšené asi na velikost dnešního auta a jsou pojmenovány po svém autorovi Dr. Voštěpovi.
Hluboko pod jejímy zážehovými motory jde pomale zrychleným krokem mladé rudovlasé děvče. To děvče je také osoba, která nás bude (bohužel) po celý příběh provázet. Pomalinku našlapuje po horkém asfaltu, z něhož stoupají neviditelné výpary ničící proničeně proničené ovzduší. Toto děvče má bezvýznamě významné jméno Mišmydla Červotočící. Rodiče jí popravdě vůbec nechtěli pojmenovat, ale tradice vyžaduje jméno a příjmení a ne pouze číselný kód 592 110, který si velice přál její otec. Všechny osoby, které toto děvče znají, jí však říkají Mišma, protože v číselném kódu s trochou představivostí vidí přesně tyto písmena, což si však v této neumělecké době ani nedokážeme představit. Dalším důvodem přezdívky byl také návrh jejího bratra Elána, který tvrdil, že Mišma je očividná zkratka ke jménu Mišmydla, což si už umíme alespoň trochu představit a proto toto označení budu používat v dalším textu.
Mišma se svými koulivými oky zahleděla na své nové, starodobé hodinky, které dostala k narozeninám od svého dalšího milovaného bratra Blicka. ,,Jéžiš, 'dyť ono je už půl třinácté!'' zděsila se v nečekaném úleku Mišmylda. To, co ona řekla, opravdu nebyl omyl. Děvče opravdu nebylo zase tak hloupé, aby říkalo místo jedné hodiny odpoledne třináct hodin. Její hodinky totiž zhotovil sám Blick a kvůli jeho nedobrému zraku na hodinky přišrouboval i číslici 13. Mišmyldě však jedna číslice navíc nevadila, neboť většina obyvatel ve Stříteži měla na hodinkách, pokud nějaké měli, někdy i více číslic. Mišmin praděda vytrvale pracující v hotelu Palace Nirvána měl na hodinkách dokonce číslic 15. Středověký kostel na střítežském náměstí avšak pořád měl pouze 12 číslic.
Mišmyldu teď ale trápil jiný problém. Dnes měla schůzku v kavárně se svým nejbližším kamarádem Vasilem Blaženým, která však začínala už v 13 hodin a cesta odsud ke kavárně trvá minimálně tři čtvrtě hodiny! S Vasilem se kdysi sblížila, když ho Mišma našla tonoucího v místní stoce veřejného odpadu. Poté ho vzala k sobě domů a pečovala o něj, dokud se nezotavil a zvládl odejít domů. Od té doby z nich jsou nerozluční přátelé. Teď však Mišmylda opravdu nevěděla, co po ní Vasil chce. Pouze minulý den večer jí její ,,veverčice“ Krystoška přinesla naléhavý telegram, ať se dnes neprodleně dostaví do kavárny ,,U Kavárny“.
Dívka tedy vyšla rychleji zrychlujícím krokem po chodníku dlážděným asfaltovými kostkami, nově nalezenými ve Střítežských dolech. Mišma si vždy dávala pozor, aby při chůzi na chodníku nespadla do prohlubně podobající se úžlabu, kde jezdili auta a kamiony. Bylo to takto zavedené od doby, kdy jeden geniální bezvýznamě bezvýznamný nadšenec neustále tvrdil, že pokud budou dopravní prostředky jezdit alespoň 10 m pod povrchem země, tak budou rychlejší, neboť tam je menší gravitace, ale vyšší tlak vzduchu. Pochopitelně je to pro nás nepochopitelně nepochopitelné, ale protože je Střítež město vymykající se všem fyzikálním zákonům, tak to tam funguje a auta tam občas jezdí až 250 km/h. Na okraji těchto nebezpečných spádů jsou většinou zábradlí, aby ochránily nepozorné (nebo slepé) chodce před zřícením se dolů doprostřed dopravního ruchu, nebo vášnivé sebevrahy, kteří se také ve Stříteži vyskytovali. Na tomto místě zábradlí nějaký chytrolín ukradl a nejspíše ho prodal ve výkupu kovu na okraji města.
Mišma obezřetně pokračovala v cestě ke kavárně. Další čtvrthodinu procházela klikatými uličkami a ve spěchu přecházela můstky přes automobilový úžlab. Jednu chvíly dokonce spatřila školu, do které chodila. Pouze se na ní zašklebila, neboť se plně soustředila na cestu. Po pár rychle uběhlých minutach se dostala do menší anarchistické čtvrti. Občané této čtvrti se snažili protestovat proti všemu, co se dalo. Někteří extrémisti odsud se dokonce domnívali, že pokud otevřou veliký a slavný anti-kvariát, tak na sebe upoutají pozornost a stanou se z nich odborníci jejich odborného oboru. Takovoutu domněnku by žádný normální člověk nevymyslel, čímž se dostáváme k osídlení této čtvrti. Anti-čtvrť osidlovala stvoření, která si říkala Anti-lidé. Byla to stvoření, která se vymykala všem teoriím Charlese Darwina. Byla to stvoření vyvynutá z rostlin, která však měla stejné smysly a inteligenci jako lidé. Tyto stvoření bohužel přežívají pouze ve Stříteži a to kvůli nadprůměrnému obsahu dusíku dusičitého, vzácnému plynu, který se v postatě vyskytoval také pouze a jenom ve Stříteži.