Mišmylda 2/3

Mišma se opět zběžně podívala na hodinky a mimo to, že už tam měla dávno být také, zjistila, že je už jenom pouhých 253 metrů od kavárny, což jí prozradila její zabudované kolečka ukazující, na jakém poledníku a rovnoběžce se nachází. Při přepočítávání vzdálenosti se Mišmylda málem srazila s rychle rozběhnutou anti-lopou, kterou honilo jakési zvíře o velikosti psa, z čehož dívka usoudila, že je to anti-pes.Mišma opatrně uhnula a nevinně se zasmála.
Po dalších deseti minutách konečně dívka našla malou kavárnu, namáčknutou mezi dva další domy. V rohu kavárny už na ni u stolu čekal přítel Vasil. Mišma ho přívětivě pozdravila, ale on na ni pouze odmítavě vyštěknul: ,,Jdeš pozdě!“ ,,Já vím, ale na ulici na mě narazila nějaká antilopa a začala se se mnou sáhodlouze vybavovat.“ Mišmylda věděla, že Vasil nenávidí, když přichází pozdě a tak se začala vykrucovat. ,,Ty jsi někdy viděla mluvící antilopu Mišmyldo?“ zeptal se s očima obrácenými vzhůru Vasil. ,,Ne, proč?“ zamyšleně odpověděla Mišma. Vasil však jenom zakroutil hlavou nad její inteligencí. ,,Proč jsi po mně chtěl, abych sem přišla?“ zeptala se s otázalým výrazem dívka, aby nemusela přemýšlet, proč se jí ptal na takovou věc. ,,Vzpomínáš ještě na tetu tvé... ehm... no veverky Krystošky?“ Mišma začala přemýšlet, až se jí přehřál mozek tak, že jí začaly pípat hodinky nejvyšším tónem, který jsou možny vydat. ,,Myslíš tetu Kryserku z Hollywoodu?“ zeptala se v odpověď Mišmylda a její mozek se vrátil v původní teplotu (-27°C). ,,Jo, tu která hrála v Době Ledové.“ odpověděl Vasil v odpověď a zatvářil se, jako by Mišmyldu obdivoval. ,,A co s ní má být? Jestliže po ní chceš nějaké peníze, tak tě musím zklamat, už se u nás neukázala asi 5 let.“ Dívka se mu nechápavě podívala do očí. ,,Tím si právě nejsem tak jistý. Slyšel jsem, že se z toho natáčení zbláznila a opravdu začala být tak úchylná na ořechy. Znáš přece ty povídky o těch vykradených obchodech, jako třeba: ,,To pravé Ořechové“ na náměstí nebo jak vám ukradli ten slavný obraz (vlastně i jediný), na kterým byl zobrazen ten oříšek?“ ,,Myslíš ten, co domů přitáhla Krystoška?“ ,,Jo, přesně ten. Podle mě ten obraz ani nemuseli krást...“ ,,Tím snad nechceš říct, že Krystoška by mohla své tetě...“ Mišmylda poslední slovo pohltila, jako by mlaskla, a dostala se tím do hrobového ticha. ,,Jen to dořekni.“ řekl Vasil. ,,Krystoška by mohla ten obraz své tetě klidně dát.“ dopověděla Mišma větu, aniž by sam věřila tomu, co říká. ,,Ano, a proto navrhuji, abychom v pátrání pokračovali a objasnili celý tento případ!“ navrhl s nelidským nadšením hoch. ,,Ale vždyť je to naprosto absurdní! Jak by mohla Krystoška pracovat na takovémto podniku?“ nesouhlasila opovrženihodně Mišma. ,,Mišmyldo, jsme ve Stříteži! Ostatně ty bys přece také v klidu zabila králíka, kdybys věděla, že ti to zachrání rod, ve tvém případě lidstvo!“ odpověděl se sáhodlouhým úsměvem Vasil. ,,Zítra se sejdeme u kostela sv. Voštěpa v 11 hodin a zkusíme něco zjistit! Mám modrozelenou předtuchu, že v tom má prsty ten ředitel továrny na čokoládu. Jak se jmenoval? Winky... ne... Willy Wronga, tak se jmenoval, který využívá veverky k práci s ořechy.“ ukončil debatu Vasil a vyšel rychle zpomalným krokem z kavárny. Mišma zamyšleně zakroutila hlavou (i když zrovna přemýšlela o úplně něčem jiném) a vyšla za Vasilem ven do denního světla. Při odchodu na ni ještě prodavač vrhl zlostný pohled za to, že si nic nekoupili.
Při cestě domů se Mišmyldě nic zvláštního nestalo. Doma bylo vše v naprostém pořádku; nikdo až na bratra Blicka, chlapce ve středním věku s kulatými brýlemi a dlouhými křivými nohy nebyl doma. Ostatní byly většinou v práci, včetně Krystošky, pracující v továrně Willyho Wrongy. Jenom Elán byl ve škole. Mišmylda a Blick, chodícím do stejně školy, dnes měli volno, kvůli nátěru růžových žebřin, natřených na zeleno. Učitel Havranec a oblíbený a hodný školník Filch dnes museli totiž přetírat všechny žebřiny na modro, ty které už modré byly, ty na oranžovo, ty které už byly oranžové, ty na žluto a ty, které už byly žluté, tak ty museli sundat. Někdo by řekl, že je to úplně jednoduchá práce, ale pokud máte žebřiny v každé třídě, tak je to trochu namáhavější,obzvlášť pokud má škola 500 tříd.
Mišmylda se rozhodla prosedět zbytek dne u televize, kde bohužel nedávali žádný film pro děti (ani Kouzelnou Školku), ale za to dávali docela solidní roztomilý psychothiller.
Kvečeru se sešli všichni příslušníci rodiny, až na pradědu, který pečoval o lidi postižené nirvánou až pozdě do noci. Děda přichystal večeři a všichni se sesedli u pestře prostřeného stolu. Rodina si popřála dobrou chuť a pustila se do jídla. Členové rodiny si při jídle jenom zběžně prohazovali slova. Blick horlivě diskutoval se svým skoro-dvojčetem Elánem. Elán byl mladý, hezký a silně přitažlivý hoch a dal by se označit za úplný opak svého bratra; měl krátké blonďaté vlasy, rovné nohy, modré oči a optimistický, trošku excentrický charakter. Mišma celou večeři sledovala Krystošku. Celou večeři se snažila otevřít oříšek, ale když ho otevřela, tak zjistila, že v něm nic není a tak si rozzlobeně vzala bramboru. Mišmyldu už pak přestala Krystoška zajímat, a tak si šla lehnout.