Mišmylda 3/3

Příští den se Mišma probudila v deset hodin, a tak se rozhodla, že vyjde teď. Donutilo ji k tomu vědomí, že ani neví, kde je ten kostel. V rychlosti si udělala z vlasů culík, natáhla si dva metry dlouhý kabát na sebe a vyšla ven. Zjistila, že je venku kupodivu zima, a tak doufala, že dnes nebude muset podnikat s Vasilem nějaké dlouhé cesty. Prošla půl města a konečně našla mapu města. Ve škole se teď sice učili teprve písmenko J, ale Mišmylda odhadla, kde kostel asi leží, neboť si všimla velikých věžiček a první písmenko bylo malé s, což znala ze svých hodinek. Mišma si zapamatovala, kde kostel leží a vydala se k němu. Po dalším dlouhém pátrání se dívka dostala tam, kam chtěla. Byla zde poprvé. Vasil zde ještě nebyl, což Mišmyldu nedivilo, neboť bylo teprve 10 před jedenáctou. Mišma se rozhodla v těch deseti minutách prozkoumat kostel. Nejprve kostel zhodnotila zvenku. Byl to velice vysoký kostel, s nesčetně mnoho věžičkami. Působil docela dobrým dojmem, až na to, že se na jednu stranu nakláněl asi až o 45°, což člověka docela znepokojuje, především, když je postaven z 200 let starého, drolícího se kamení. Mišmylda se chtěla podívat ještě dovnitř, jenže to už přišel Vasil.
,,Našel jsem vchod do toho jejich doupěte!“ vesele zahalekal na přivítanou Vasil. ,,Vchod je hned tady za rohem, pojď!“ Mišma vyběhla za Vasilem, který už vcházel do vedlejší ulice. ,,Tady“, řekl Vasil a ukázal na malá dvířka, na kterých byl vyřezaný velký ořech. Vasil se podíval, zda je nikdo nepozoruje a když se ujistil, tak vzal malý drátek a asi čtvrt hodiny se s ním dloubal v zámku. Mišmylda přerušila Vasila, až když jí začala být zima. Vytáhla z jedné ze svých kapes kabátu klíček a vzápětí jím odemkla dveře. ,,Toto mi dala kdysi Krystoška, otevřeš jím všechny dveře“ podotkla Mišma. Vasil na ni koukal, jako kdyby poprvé v životě udělala něco rozumného (což možná bude i pravda). Společníci vklouzli dveřmi dovnitř a Vasil zabouchl. Tma. Byla tam taková tma, až si Mišmylda připadala jako v chřtánu velryby. Pak Mišma spozorovala úzký proužek světla, který vycházel z Vasilovy baterky. ,,Cha, na všechno jsem myslel“ zvolal vesele Vasil. Dívka pouze zakoulela očima a stiskla zapínač, který objevila. Ihned se v chodbě rozprostřelo blažené světlo. Teď si poprvé všimli, kde jsou. Byli v kanále. Vasil se tím zjištěním zděsil, ale Mišmylda to pokládala za osud. Lepkavé stěny, ani kvílení krys Mišmyldě nevadily, ale Vasilovi očividně ano. Společníci se vydali dlouhou chodbou, ale nikde zatím neviděli žádnou stoku. Po pár minutách mlčenlivé chůze si Mišmylda všimla jakéhosi vcucu vzduchu. Jako by obrovský vysavač vysával všechen vzduch. Pak si toho všiml i Vasil. ,,Přichází to odtamtud.“ prohlásil Vasil a ukázal na další nízké dveře. Připotáceli se k nim a Mišmylda pevně drženým klíčem, aby jí klíč nevcucl průvan dovnitř, odemkla dveře a oba společníci spatřili výjev, na který do konce života nezapomenou. Před nimi se rozprostírala čistá, obrovská místnost, kde uprostřed ležela ohromná hromada ořechů, která se zrovna pálila ohromně zatekle zžhaveným žárem.
Nad hromadou na stropě se rozprostírala široká digestoř, která ten kouř neustále někam sála. Okolo hromady stálo alespoň padesát veverek rozprostřených do kruhu. Najednou se před společníky objevila sama Kryserka. ,,Mišmyldo! Co tu pohledáváš? Toto je soukromý majetek!“ ,,Helemese paní veverčice se zlobí! Ale my víme všechno o vašich zákeřných plánech!“ ozval se beze strachu Vasil. ,,Víme, že jste vykradly obchod a scháníte ořechy všeho druhu!“dodala nesympaticky Mišma. Najednou všechny rysy tvrdosti zmizely a Kryserka řekla: ,,Vy ani nevíte, jak je to únavné,“ řekla unaveným a stařeckým hlasem. Pojďte si sednout na čaj, všechno vám vysvětlím.“ Kryserka je zavedla do malé místnosti, kde už na ně čekaly tři židle. ,,Posaďte se,“ řekla lhostejně veverka. Vnitřek místnosti byl zřízený jenom skromně; malý stů, okolo něho byly tři židle. V rohu místnosti byla zřízená malá kuchyňka a to bylo asi tak všechno. ,,Tak na copak se vymluvíš, tetičko?“ zeptala se tázavým tónem Mišma. ,,Abych to zkrátila, tak tu jde o ořechy. Willy Wronga zjistil, že ořechy v sobě skrývají obrovskou sílu a také návykovost. Willy pak začal dávat do všech svých čokolád výtažek z ořechů, proto je čokoláda tak plná energie, ale také návyková. Když toto tajemství prozradil svým veverčím pracovníkům, do kterých patřila také Krystoška, tak už jsme na nic nemohly čekat. Shromažďovaly a shromažďovaly co nejvíce ořechů.“ ,,Ale k čemu jste potřebovaly energii z ořechů?“ zeptal se nechápavě Vasil. Kryserka pokračovala: ,,Ono se to o veverkách moc neví, ale veverky nadevše milují poctivé obrazy. Umění. A nikdo nemá víc obrazů než kostel sv. Voštěpa. Opatové potřebovali energii na vyvolávání duchů a kdoví čemu a tak jsme usmlouvaly 1m3 energie za jeden obraz.“ Mišmylda se dívala na Kryserku, jakoby ji přepadla nějaká mořská nemoc. Vasil se tvářil, jako by pochopil něco nepochopitelného. Veverka je dovedla ke dveřím. ,,Nashledanou, ale teď nás prosím, nechte náš projekt dokončit,“ rozloučila se veverčice a hrubě společníky vytlačila ze dveří. Mišmylda s Vasilem se vrátili stejnou cestou zpět a vydali se společně domů. Tento případ byl vyřešen. Na ulici ještě potkali školníka Filche, který jim s radostí oznámil, že už donatírali žebřiny