O Václavovi a Božence, skleróze a Berounce...

Žili, byli na pražském Žižkově starší manželé – Václav a Boženka. Oběma bylo něco mezi šedesátkou a sedmdesátkou. Byli spolu už tak dlouho, že už si ani neuvědomovali, jestli si občas lezou na nervy či nikoliv. Když taková chvíle nastala, bylo po ruce řešení. Ona šla s ,,holkama“ ( věkový průměr ,,holek“ byl 70 let… ) na procházku na nedaleké Olšanské hřbitovy a on si zabalil pruty, osedlal stařičkou Škodu 105 a odjel na ryby. Takže celkem spokojenost, jen to zdraví už nestálo za moc…

Václav na tom fyzicky nebyl až tak zle, ale čím dál tím víc ho trápila paměť. Začalo to nenápadně, ale bylo to horší a horší. Boženka se jen děsila toho, aby to s ním nedopadlo tak, jako to bylo v jedné rodině v Karlíně. Jak slyšela vyprávět jednu ,,holku“, tak tam měli doma dědu , byl to roztomilý stařík se sněhobílými vlasy,krásně modrýma očima a vůbec s vizáží pohádkového dědečka. Jen jednu vadu měl – byl totálně paměti – prostý. To se projevovalo například tak, že se ráno probudil ještě za tmy a dožadoval se snídaně. Tak jeho žena vstala, postavila před něho hrnek s meltou, namazala mu ,,včerejší“ rohlík a do ruky vstrčila ,,včerejší“ noviny. Když to děda vybumbal, spapal a dočetl, šel hledat ženu, která si šla ještě lehnout. Když jí v ložnici našel, lehl si k ní a zas usnul. Když se oba zas po pár hodinách probudili, děda se zas nekompromisně dožadoval snídaně. Tu ,,první“ prostě zaspal… Jednou se prý zas v noci probudil a když uviděl vedle sebe svou ženu kterou nepoznával, tak otevřel okno a na celý Karlín řval - ,, Patróól, patróól – u mě doma je cizí ženská !! Patróól !! “.

Takže toliko o Boženčiných obavách. Kdyby jen chuděra tušila co jí čeká… ,,Dvojitá“ snídaně je proti tomu úsměvná příhoda…

To bylo tak. Bylo léto a Václav se těšil, jak příští den pobude u své milované Berounky na rybách. Jak už to ale bývá, sotva si chlap něco umane, najde se nejméně jedna osoba ženského pohlaví, která se snaží mu jeho plány znepříjemnit. Boženka prostě prohlásila, že ,,holky“ budou zítra všechny někde u ,,mladejch“ a co ona sama doma, když je venku tak hezky. A že prý pojede s Václavem na ryby. Sedne si hezky někam do stínu a snad konečně doplete ten svetřík pro vnučku…

O Václava se rázem pokoušela mrtvice. No jo, ale jak vysvětlit té své bábě, co s ní je už skoro čtyřicet let, že k vodě jezdí právě proto, aby si od ní odpočinul…?! Nakonec přijal svůj kříž chlapsky ( neměl na výběr ) a jen doufal, že u vody najde spojence ve formě komárů a ovádů, co by mu pomohli jednou provždy vyhnat Božce z hlavy podobné nápady…

A tak druhý den naložili vše potřebné do ,,Škodověnky “a netrvalo dlouho a vše už zase vykládali na břehu Berounky, kousek nad Řevnicemi. Den byl jak se na začátek léta sluší. Ani vedro – ani zima. Jen rybám to asi nikdo neřekl, protože od rána ani jedno ,,potáhnutí". Zkrátka se Berounka jevila jako ,,mrtvá voda”. A ke všemu to šílené stacato pletacích jehlic!! Božence to asi znělo jako koncert filharmonie, ale Václavovi z toho zvuku vyrážel pot na čele. To se zkrátka nedalo vydržet…! A tak chvíli po poledni ( po dvou chlebech s máslem, turistickým salámem a vejcem na tvrdo ) Václav povídá - ,, nic to nedělá, zkusím na chvíli štičky. Půjdu jen tady kousek po proudu, na jaře jsem tam viděl slušnou ,,zubatou”, tak se na ní mrknu “.

Boženka nic nenamítala a tak si přehodil přes rameno ,,chlebník” s ,,dravčí bižuterijí “ a kvapem prchal z dosahu pletacích jehlic. Navázal poklad své sbírky nástrah – 9 cm veliký wobler Shad – Rap od Rapaly a už s ním bičoval hladinu řeky. Jenže znáte to – chcete nahodit, ale nevšimnete si, že se vám udělala na vlasci smyčka a ta se zachytila o kličku navijáku. Pak to při švihu náhozu udělá ,,pink “ a vaše nástraha letí a letí … Vy s ní už ale kontakt nemáte. A to se stalo Václavovi. Šokovaně sleoval, jak jeho poklad letí daleko do řeky, ale vlasec visí zplihle podél prutu.

,, Do prd… “ – reagoval stejně, jako by reagoval na jeho místě každý z nás a snažil se sledovat, kam wobler dopadl a kam pluje. Kousek po proudu je jez, pod ním je mělko a řada štěrkových ostrůvků. Třeba bude mít štěstí a ,,Šadrap “ se tam někde zachytí a on ho najde…

Buď se nezachytil, nebo nehledal správně, wobler nenašel. To nevadí, kousek po proudu je ještě pár míst, kde by se mohl…

A tak šel Václav dolů s proudem směrem k Dobřichovicím a úměrně s ušlou vzdáleností se mu z hlavy vypařovalo, že tam někde proti vodě sedí někdo, kdo úporně ťuká pletacími jehlicemi o sebe … Nakonec pátrání po wobleru vzdal a rozmrzelý nad tou ztrátou zamířil rovnou do Dobřichovic na nádraží…

Vlak ho vysadil v Praze něco po páté hodině odpoledne a netrvalo dlouho a už odemykal dveře bytu. Doma nikdo, to ona asi Boženka šla zas s ,,holkama” na špacír na hřbitov ( jako by se už nemohla dočkat bába jedna bláznivá ). A tak dal prut s chlebníkem do kouta, ani se nepřevlíkl a už se hnal do ledničky pro pivečko. Sedl si do křesílka, cucal pivo rovnou z lahve a přemýšlel, kam asi doplul jeho wobler.

A přemýšlel a přemýšlel …

Když se probudil, byla už tma. Protáhl si tělo a přišlo mu divné, že neslyší zvuky z kuchyně, kde by měla touhle dobou Boženka - když ne mýt po večeři nádobí, tak aspoň tu večeři připravovat… A došlo mu, že je v bytě pořád sám. Srdce mu sevřel spár obavy – ,,aby se tak té mé holce něco stalo…"?! Přešel k oknu a vyhlížel, jestli Boženku nezahlédne přicházet ulicí k domu. A tak nejen že neviděl přicházet Boženku, ale neviděl ani stát tam kde by měla stát je jich ,,Škodověnku “ !!!

,, Ježíši,ukradli nám autó ...!! “ - zařval zděšeně.

Takovej malér a ta bába moje si lítá kdoví kde!! A tak běžel rovnou k telefonu a že tu tragedii o ztrátě dvacet let starého auta nahlásí policii… Ani nestačil vzít sluchátko do ruky, když se telefon rozdrnčel sám od sebe. A tak sluchátko zvedl a nemohouc šokem ze sebe vypravit ani slůvko, uslyšel na druhém konci linky hlas svého bratra Karla jak hlaholí - ,, tak co ty stará vydro, kolik si zas dneska zamordoval ryb?? “ A Václav konečně sebral dech a povídá - ,, Brácho, malér! Ukradli nám auto! Božka je taky kdoví kde, já – já zrovna jsem chtěl volat na policii…”

Na druhém konci linky bylo pár vteřin ticho a pak se Karel zeptal - ,, Jak to myslíš, že Božka lítá kdoví kde? Ona s tebou nebyla na těch rybách? Vždyť to včera večer říkala do telefonu té mojí, myslím jako to, že s tebou ráno pojede...

CINK, CVAK, BUCH!!!!

Slyšeli jste to taky? To zoubky a závity Václavovi paměti ,,zapadly na své místo “. ,,Ježíši teď je to teprve průser Karle “, hlesl Václav a sesul se do křesla, které nebýt hned vedle stolku s telefonem, odnesla by to nepochybně Václavova kostrč. To prozření se nedalo ustát.

,,Prosím tě Karle, můžeš vzít auto a přijet ke mně?! “ – vykoktal Václav.

,, To jako teď? “ – zděsil se Karel

,,Kájo, brácho prosím tě, hned přijeď! Já ti pak všechno vysvětlím! “

,,Víš kolik je hodin Vašku?! “ – pochyboval Karel, že to myslí Václav vážně.

,, Vím sakra , právě proto musíš přijet hned! Já tu mojí bábu na těch rybách u Berounky zapomněl...!“

A tak za pár minut oba seděli ve starém žigulíku, který je vezl směr – Řevnice. Václav poté, co vysvětlil bratrovi co a jak, byl tichý jako pěna a Karel zas nevěděl, jestli se má smát, nebo držet ,, basu“ a hubu.

Když dojeli na místo ze kterého před řadou hodin Vaška vyhnalo ťukání pletacích jehlic, seznali, že kromě osiřelé ,,Škodověnky" která pod svým břichem skrývala uložený druhý Václavův prut, nebyl na břehu nikdo. Auto bylo zamčené ( klíčky nechal Václav odpoledne v zapalování – vždyť seděli jen pár kroků daleko ) a Boženka nikde. Lámali si hlavu kde a kam… Pak Karla napadlo, jestli se třeba nevydala na nádraží na vlak.

,, Neměla peníze Karle …“ špitl Václav.

Karel obrátil oči v sloup a sykl - ,, Mlč ty blbe a sedej, jedeme se podívat na nádraží! "

Jak se tak usazovali do auta, všimli si, že se po břehu směrem k nim pohybují nějaká světýlka, jako by od baterek. Zvláštní bylo, že po obou březích řeky. Vystoupili zase z vozu a když se jedna ta ,,bludička“ přiblížila asi na dvacet – třicet metrů, řekl Karel bratrovi - ,, sedni si zpátky do auta, mlč a hlavně prosím tě nikam nechoď…!!“

A tak Karel zjistil, že svítilnu drží v ruce hasič a že ta další světla drží jeho kolegové. Byli tam taky dva policisté. A co že je to napadlo svítit večer do vody? Inu hledali přeci jednoho starého pána, co byl dnes s manželkou tady na rybách. Odešel od ní po poledni a od té doby ho nikdo neviděl… A tak je pravděpodobné, že se mu třeba zamotala hlava, nebo uklouzl a spadl do vody a ta chudák stará paní co právě teď sedí a pláče na řevnické policejní služebně je už asi vdovou… No a oni se snaží toho dědu, respektive jeho tělo, najít. Už je ale houby vidět a tak to asi odpískají a začnou hledat zase až ráno…

Karel byl rád, že nechal Václava sedět v autě. Ten to slyšet, tak je Božka vdova opravdu – klepla by ho z toho ,,Pepka“. A tak byla zas řada na Karlovi, aby vysvětlil jak se věci mají. Hasiči i policisté se zcela nepokrytě rozeřvali smíchem a všichni se shodli, že něco takového ještě nezažili.

,,No jo, ale co s tím budeme dělat? Vždyť ho Božka zabije …!“ - povídá najednou Karel a všichni ( po té co chytili znovu dech ) se nad tím ,,oříškem“ zamysleli.

,, No ne že by dědek pár po hubě nezasloužil, o tom není žádná debata, ale chlapi musej držet při sobě, že jo“ – pronesl starší hasič, zřejmě nejvyšší šarže.

A tak vymysleli ďábelskou lest. Jeden z hasičů – čerstvý absolvent ošetřovatelského kurzu si od Karla z autolekárničky vyžádal nějaké obvazy a stahovadla a milému Václavovi ukázkově obandážoval kotník a do hlavy mu ,,vštípili“ legendu o tom, jak uklouzl na prudkém břehu ( div že nespadl do vody a neutopil se…! ) a poranil si kotník. Nemohl se postavit na nohu a tak se plazil, až mu došli síly. Vyčerpaného a zbědovaného ho nakonec hasiči našli jen pár set metrů od ,,Škodověnky“. A tak ještě Václava trochu vyváleli v trávě a prachu po břehu, velitel se ho zeptal, jestli se hlavně doma nepřevlíkl ( nepřevlíkl a má pořád na sobě to samé co přes den ), jen ten prut co už několik hodin stojí doma v koutě nesmí Božence přijít na mysl…

Karel si nebyl jistý, jestli to u Božky vyjde, neb ženská logika je neúprosná, ale ve valné většině se shodli, že je ( ta logika ) tak přímočará, že by to mohla Boženka ,,sežrat“. A protože v jednoduchosti je síla, naložili Václava do hasičské dodávky, kterou kdosi zavolal vysílačkou a Karel se vydal k domovu ( je přeci doma a o pochroumaném Václavově kotníku nic neví… ) a lámal si hlavu, jak zas on vysvětlí ,, té své“ ten nenadálý noční výlet.

Plyne z toho všeho nějaké ponaučení?? Nikoliv vážení. Lidský mozek je mrcha a kdo ví, co který ten každý z nás zapomene někde zas…