Touching down the Witch/I Věštec má své dny

,,Tohle jsem nechtěl…“Kňourá věštec svírajíc jednu z aušusových napodobenin srdce kondrakaru od Vietnamců. ,,Tohle jsem nechtěl! Kondrakar byl znesvěcen!“ Jako obvykle lelkoval ve své svatyni, které se mezi zdejšími začalo přezdívat šunkoválečna, pro klid ve vaší duši raději nechtějte vědět proč. Je lepší, když si o vesmíru myslíme, že ho řídí někdo naprosto dokonalý a neposkvrněný a ne občánek, který by se dal zařadit do davu mezi nás.
Jak tam tak Věštec seděl, v jeho vyholené hlavě, kvůli které byl už párkrát nařčen, zda-li nepatří do hnutí skinů, se nevylíhaly žádné nápady, což bylo divné, protože ji měl plnou vajec. Vážně, Yan Lin jednou zažertovala, že kdyby se jí podařilo dostat je ven, udělala by k večeři výbornou amuletu. Pomíjejíce fakt, že Věštec má na vejce alergii.
A zatímco seděl ve své šunkoválečně, za jejími zdmi se děly věci. A on ty věci bohužel slyšel. Tiše si lamentoval, že tomu architektovi, který pevnost přestavoval po posledním bujarém večírku, který nastal tehdy po poražení Phobose, nenařídil udělat tlustší stěny. Kdyby mísnost nepropouštěla zvuk, alespoň by si mohl namlouvat, že to, co se děje, se vlastně vůbec neděje.
Slyšel břinkot nádobí, chechtání, dupání ale nejvíc slyšel tu hudbu…tu ďábelskou hudbu, která narušovala posvátné ticho, tu hudbu, která se mu zavrtávala do morku jeho už tak dost provrtaných kostí, tu hudbu, která proměňovala Kondrakar na zvěřinec.
Dnes se totiž udála Revoluce. Kdyby všichni v Kondrakaru nebyli staří, mohl by si říct: ,,To je dneska ale mládež!“ Ale pravda jest taková, že nejmladší člen kondrakaru byl jakýsi mrtvý duch křečka, který tady někde měl podle pověstí pobíhat a kousat příslušníky rady do nohou, i když on ho na vlastní oči nikdy neviděl a jediný, kdo ho kdy kousl, byla Yan Lin, která se chtěla přesvědčit, jestli nechutná jako slepice.
A pak uslyšel dupot, který se pořád přibližoval, přibližoval, přibližoval… Napnul uši a po holém čele mu skrápla kapička posvátného potu přímo na aušusové srdce, ze kterého se na místě dopadu smyla barva, takže se na něm utvořila černá skvrna.
,,Jdou pro mě…“Pomyslel si a pomalu se začal loučit se životem. Nejdřív chtěl litovat, že nenapsal závěť, ale pak si vzpomněl, že by to stejně asi nemělo cenu, protože by ji ti burani roztrhali. Ach ano, burani. Z jeho přátel se stali burani. A teď ho zabijí, ale jak? Utopí ho ve věčném vodopádu moudrosti? Strčí ho do jedné cely se starým dobrým Phoboskem? Nebo ho prostě umlátí bambitkami od Vietnamců? To všechno se mu honilo hlavou a za chvilku už cítil, jak mu srdce téměř vyskakuje z těla a dýchá se mu stále hůř a hůř… Představoval si svou smrt ze všech šokujících brutálních úhlů, z kterých by se klidně dal sestavit nízkorozpočtový film „Smrt Věštce“, jenž by kritika všude na Zemi určitě neskutečně ztrhala.
A zatímco se ve své mysli díval úplně sám na film, nikdo stále nepřicházel…a nepřicházel… Už to byla asi půlhodinka, film trval jen krátce, naskočily titulky a impozantní nápis „Na památku našeho nemilované Věštce, který nikdy nic dobrého nevymyslel a uměl si akorát tak válet šunky. Nevzpomínáme.“
Titulky skončily, hudba dohrála (příšerná hudba od nějakých undergroundových kapel ze Země) a pořád nikde nikdo. Věštec chvilku ještě napínal uši, ale už neslyšel nic neobvyklého, snad kromě výkřiků „Kde sou tady toalety? Tak kde je ten hajzl?!“ Chvilku cítil úlevu, ale jen malou chvilku, možná na vteřinu. Najednou vyskočil ze země mávajíc aušusovým srdcem před sebou.
,,Tak oni na mě zapomněli!!! Oni!!! To jim nejsem ani tak dobrý, aby mě přišli zabít???!!!“ Rozčiloval se, poskakoval kolem dokola a nakonec pohodil srdíčko na zem a rozdupal ho svými novými kytičkovanými papučemi.
Teď měl pocit naprosté nadvlády na světem. Konečně se cítil na svém místě. Všechny frustrace byla pryč a on…se schoulil zase do klubíčka, protože uslyšel další kroky.
,,Zatraceně! Neměl jsem křičet! Teď už si vzpomněli…“Pomyslel si věštec kousajíc si své nehty. Pak si ale vzpomněl, že byl nedávno na manikúře a nechal toho. Když zemřít, tak krásný.
Náhle se otevřely dveře do haly. Věštcovy oči se mocně rozšířily a on se musel držet, aby na zemi neudělal loužičku. Přikrčil se co nejvíc k zemi a snažil se zaostřit na toho, kdo právě přicházel do místnosti. Ten byl ale dokonale skryt ve stínu. Ale ne! Co je to? Myslím, že na Zemi tomu říkají sekera! Ne! Neee!
,,Nezabíjejte mě!!! Dám vám všechnu svou moc!!! Crack je u mě v pokoji pod postelí a peníze v růžovém prasátku na poličce!!!“Křičel Věštec s rukama před svým obličejem, který instinktivně chránil. Rozsekaný už by nebyl tak pěkný.
Ale místo zabijáckého akcentu se ozval příjemný hlas Yan Lin.
,,Ale ale, Věštče…já tě nepřicházím zabít…“
Věštec vzhlédl. Jeho nejlepší přítelkyně! Možná ho zachrání…ale!
,,U všech živlů!“
Před ním stála sice Yan Lin, ale na puse měla neobratně nanesenou černou rtěnku, kolem očí si namalovala silnou vrstvu černých stínů a celá byla oděna v jakémsi latexovém oblečku, který odhaloval rozhodně víc než měl, čímž vše vypadalo ještě děsivěji. V ruce držela něco jako velký stříbrný kříž, ale dole na něm bylo velkými písmeny vyryto „Made in Tchaiwan“
,,Ach ne! I ty Yan Lin!“ Zavil Věštec a pokusil se odvrátit zrak. Pak si ale uvědomil, že ten kříž má určitě zatraceně ostré hrany a tak oči pouze přimhouřil, což působilo dokonce i o něco drsněji.
,,Věštče-přidej se k nám!“Řekla Yan Lin pevným hlasem a natáhla kříž směrem k Věštci.
,,Nikdy!!“Zakřičel Věštec, zvedl se ze země a začal utíkat, pak si ale uvědomil, že za dveřmi haly není bezpečno a tak prostě utíkal do kruhu v naději, že to Yan Lin odradí od dalších akcí. Nikdy se ale nevěnoval ani běhu, ani posilování, z části proto, že ho k tomu nikdo nenutil a z části proto, že volná róba dříve perfektně zakrývala jeho špeky, které mu teď legračně plandaly. Ve výsledku to tedy vypadalo jako nějaký slepičí tanec.
Yan Lin si fešácky přehodila kříž přes rameno a prohodila:,,A já ti fakt uvěřila, že nejsi potomek slepice…“
Když se Věštec opravdu už hodně zadýchal a plácl sebou na zem, s úžasem a trochu i zlostí zjistil, že Yan Lin pořád stojí na stejném místě. Chvilku se na něj pobaveně koukala, pak zavrtěla hlavou a řekla:,,Ty si fakt nepoučitelnej…ale kdyby sis to rozmyslel, víš, kde mě hledat.“ A pak se otočila a odkráčela z místnosti, přičemž pohled na její odhalené pozadí byl pro Věštce tak krutý, že zažil chvilkový šok.
Když se vzpamatoval, napadlo ho, že je přeci jenom všemocná megabytost s neomezenými možnostmi a protože dával pozor při Pánovi Prstenů, vykouzlil malou bílou můřičku a poslal ji na Zem.
Tam, v ospalém Heatherfieldu už čekaly jeho zachránkyně, jeho Witch. Které mu byly oddané a vzhlížely k němu jako vždycky.
,,Hej! Tady je ňáká můra!“Zaječela Hay Lin.
,,Tak jí plácni-tu máš, dám ti svůj pantofel.“Prohlásila Will a podala své kamarádce jeden růžový pantoflíček. Hay Lin se rozmáchla dobře, ale plácla vedle a můra hned uletěla pryč.
,,Zajímavý, že lítaj i ve dne.“Pronesla po tom lítém boji.
,,Hm…“Přisvědčila Irma a přepla kanál. ,,Dneska nic nedávaj…“
,,Hele, holky, nezdá se vám, jako bysme na něco zapomněly?“Nepřestala otravovat Hay Lin. Všechny její čtyři kamarádky jednohlasně odpověděly, že ne a ji taky nic nenapadlo, takže si sedla a sledovala reklamu na novou podprsenku s nimi.
Mezitím se k Věštci vrátila můra (byla to strašně rychlá můra, dokázala totiž létat mezi světy i mezi dimenzemi). A podle toho, jak naštvaně zase odletěla pryč, Věštec usoudil, že se mise nezdařila. Zkusil tedy únikový plán.
Pro takové případy tu míval zrcadlo. Krásné se zlatým rámem vykládaným falešnými diamanty. Obvykle se v něm jen tak prohlížel a hodnotil, jestli ty kosmetické elixíry mládí fakt zabírají, ale tentokrát byl stav nouze. Přistoupil k němu a několikrát na něj zaklepal. Ozval se obvyklý zvuk, jako když zaklepete na zrcadlo. Udělal to znovu.
,,Holky, neslyšely jste něco?“Zeptala se Hay Lin.
,,Ne.“Řekla Irma, znovu přepínajíc kanály.
,,A zase!“
,,Třeba už je hotovej pop corn, běž se podívat…“Odbila ji Taranee, příliš zaměstnaná zkoumáním korálků ze svých vlasů. Hay Lin se tedy zvedla a šla do kuchyně. Z mikrovlnky už se kouřilo. Urychleně otevřela dvířka, vytáhla sáček, otevřela okno a sáček z něj vyhodila.
,,Jo, holky! Tenhle pop corn už si asi nedáme!“Zakřičela do obýváku a odpovědí jí bylo zamručení.
Věštec začínal být zoufalý. A pak si vzpomněl na ten moderní přístroj, na Zemi mu říkali mobil, který dostal ke svým (ehm, věk neprozradíme) narozeninám od čarodějek. Vytáhl tu malou elektronickou věc z kapsy svých džínsů a pak jí pomalu otáčel v ruce a zkoumal. Prý by to mělo mít čudlíky…ale žádné neviděl. Pak ta věc najednou zazvonila a on ji upustil na zem, kde se s drobným lupnutím otevřela. Uviděl nějaké malé okýnko kterému prý se říká displej a řadu titěrných čudlíčků. Stiskl „Přečíst textovou zprávu“ a před ním se otevřelo pár řádků textu.
Stálo tam:Milý zákazníku! Jako v loňském roce se vám dovolujeme upozornit, že jste stále nevyužil nás extra tarif dárkové služby. Pokud tak neučiníte ani letos, budeme nuceni vám balíček odepřít. Přejeme hezký den! Váš …(nebudeme přece dělat reklamu!)
Věštci takové tlachání přišlo bezpředmětné. Nikdy nedostal žádný zmiňovaný balík, i když ho o něm pořád informovali. A pak taky o nějakém kreditu a penězích a takových blbostech…
Teď ale nevěděl jak dál. Že by zpět? A co když se mu ten mobil zase zavře? Ne, to ne… Nakonec zkusil metodu pokus a omyl, takže zuřivě mačkal náhodná tlačítka, až se mu nakonec na mobilu objevil nápis volání. Když sluchátko přiložil k uchu, ozvala se mu jakási paní:,,No, co je??!! Co chcete!! Zase nějaká debilní banka, že jo?? Anebo obchodník??? Neříkejte, že máte slevy, stejně na to nemám a neplatí to na mě!!!“Chvilku ještě takhle drmolila, ale to už měl sluchátko daleko od hlavy. Začínaly ho z toho bolet uši. Stačilo to dunění zvenčí. Pak naštěstí zavěsila a Věštci se ukázala cena hovoru. Sice nevěděl, co ta čísla znamenají, ale bylo jich tam hodně.
Uvědomil si, že takhle se nikam nedobere a tak začal probírat se tím vším jakž takž systematicky. Za chvilku dokonce zjistil, že by neměl delší dobu mačkat ten červený puntík, protože pak se mu to vypne. A za nějaké dvě hodiny se nějakým zázrakem dobral k tomu, že volal na mobil Hay Lin.
,,To je dneska nuda…“Zívla si Irma. ,,Skoro jakoby nám něco chybělo…“
,,Hmm…“Přitakala Will, které se pomalu klížily oči.
Ale z případného spánku jí důkladně vytrhnul mobil Hay Lin, který začal vyzvánět drsnou rockovou melodii.
Hay Lin okamžitě přiběhla z kuchyně a mobil vzala.
,,Ahoj, Eriku! Já vím, že máš asi hodně práce a bydlíš daleko, ale dlouho jsme se neviděli a já ti toho chci tolik říct, ušila jsem nové šaty a tady v Heatherfieldu se zase nic neděje a kdy konečně budeme mít zase rande?!“Vybalila to všechno do mobilu. To bylo na Věštce moc. Kdyby nezaslechl jméno „Erik“, asi by si myslel, že je to zase nějaký omyl.
,,To není Erik, ale Věštec…“
,,Věš…? Jo ahá! Věštéééc!! Už umíš používat ten mobil? A co ten crack? Byl dobrej? Víš, můj kámoš to někdy trošku šidí…“
,,Poslyš Hay Lin, jsem v průšvihu, celý Kondrakar je v průšvihu, dokonce i tvoje babička je v průšvihu, tak prosímtě zalezte do sklepa a zapněte to velké zrcadlo, co jsem tam pro vás nechal nainstalovat…“
,,Jasně!“Řekla Hay Lin a pak se odvrátila od mobilu. ,,Holký! Věštec nás volá!“
Will, Irma, Cornelia a Taranee se nejdřív dívaly dost nechápavě, ale pak neurony začaly pracovat a ony vyskočily jako kdyby je kdosi postrčil.
,,Konečně ňáký vzrůšo!“Zapěla Irma.
A všechny se pak hromadně přesunuly do sklepa.

Teď stály ve sklepě. Byl to sklep, starý, šedivý, ale uklizený a když se nad tím člověk zamyslel, možná by mohl působit v určitém směru i útulně. A uprostřed stěny toho sklepa zelo cosi, co vypadalo jako velké zrcadlo, ale ve skutečnosti to bylo jakési mezidimenzionální oko, o kterém witch neměly ani páru, jak se používá, z části protože jim to nikdo neřekl a z části protože byly líné číst šestsetistránkový manuál, jehož první kapitola obsahuje pouze informace o tom, jak zrcadlo správně leštit. Když se objevila nějaká špína, prostě na něj plivly a otřely ho rukávem a pochybovaly, že někdo jiný, kdo má obrovské mezidimenzionální zrcadlo ve sklepě, se tím manuálem opravdu probíral.
Teď ale nebylo zbytí. Hay Lin vyhrabala tu ohromnou těžkou bichli v krabici poblíž zrcadla a začala jí listovat.
,,No taaak…jak se ta věc zapíná…“Mrmlala přitom. Mezitím holky hrály „šly tři opice do Kondrakaru“.
Když byly u posledního vyřazovacího kola, kde se měla utkat Irma s Will, Hay Lin konečně zakřičela:,,Bingo!“A zaklapla manuál.
,,Musíme zmáčknout purpurový čudlík!“Oznámila a pak se dlouze protáhla. Teprve potom si všimla, jak na ni ostatní zírají.
,,Ale Hay Lin…takový čudlík tam není.“Namítla Cornelia. ,,To mohu potvrdit-moje podzimní kolekce je většinou v purpurové…byla.“Opravila se.
,,,Grr…“Zavrčela Hay Lin. ,,Dobře, dobře…a co teď?“ Zaťukala na zrcadlo a v tom v něm něco luplo.
,,Panebože! Tys ho rozbila!“ Zakřičela Irma a všechny holky naráz přiskočily k zrcadlu.
,,Ne, nerozbila, jen jsem na něj zaťukala…“Namítla Hay Lin.
,,Já to teda platit nebudu!“Prohlásila Will.
,,Já taky ne!“Řekla Taranee.
Ale zrcadlo bylo naprosto v pořádku. Za chvilku už se jim zjevil věštec. Snažil se působit dojmem vnitřně klidného a vyrovnaného člověka tím, že dělal, že medituje. Asi se prostě nechtěl před holkami ztrapnit. Se zavřenýma očima jim pak povyprávěl celou aféru kolem Kondrakaru:,,Jistě vás velice rozrušila naléhavost mé zprávy, ale musím vám říct, nestresujte se. Ještě není vše zahozeno… Ale k tomu, proč vlastně volám. Všechno to začalo jednoho teplého Kondrakarského večera, kdy měla rada odsoudit jakéhosi výtržníka…“
,,Copak vy děláte i tohle?“Podivila se Cornelia.
,,Pst! Nepřerušuj Věštce!“Napomenula ji Hay Lin.
,,Byl to zločinec z našich řad, plevel, který přestal plnit své povinnosti. Začal se bouřit proti nošení roucha, protože na internetu prý nalezl lepší módu… Myslel jsem, že to s ním bude mít rychlý spád, vyloučíme ho z rady a tak, ale pak se stalo něco nečekaného-ostatní se k němu najednou přidali, začali nosit podobné věci jako on, objednávat si časopisy s fotografiemi nechutně oblečených lidí a inspirovat jimi svůj šatník. Taky začali pořádat bujaré mejdany, na kterých poslouchali hudbu s texty plnými smrti… Nakonec to došlo tak daleko, že jsem se stal vězněm ve vlastním sídle. Ta „móda“ se podle nich jmenuje gothic a, je mi líto, Hay Lin, tvou babičku to postihlo taky.“ Pak Věštec nečekaně otevřel oči a vykřikl. V půlce výkřiku se mu pusa zašprajcla, takže jeho obličej vypadal jako maska. Před oči si strčil ruku, aby se té hrůzy ubránil.
,,I ty Hay Lin--!!!“Zahuhlal s nedovíravou pusou.
Hay Lin na sobě sice neměla tak odvážný model, jako její babička, ale nalíčená byla stejně, na krku se jí houpal náhrdelník s velkým černým pavoukem a její šaty se skládaly z precizně udělaného černého korzetu a černé nařasené sukně s červeným okrajem. Dokonce na sobě měla i podvazky a ty hrozné dlouhé lesklé boty na šíleně vysokém podpatku!
,,Ale Věštče, proč se tomu bráníš, vždyť i ty jsi už před časem přestal nosit roucho a dal se na hippie módu a tohle je prostě jejich styl…i když ty večírky mě mrzí, to budu muset babičce zatrhnout…“Prohlásila Hay Lin.
,,A-ale to je přeci něco úplně jiného…“Bránil se Věštec. Najednou už uměl zase normálně mluvit. ,,Já chtěl jen udělat Kondrakar barevnějším!!“Skoro mu tekly po tvářích slzy. ,,Takhle je to, jako když máme každý den pohřeb…“
,,Ale no tak Věštče, Keep Smilin´!“K zrcadlu teď přistoupila Cornelia.
,,U všech živlů-i ty Cornelio!?“ Ne, ona nebyla gothic. Ale to, co měla na sobě, bylo snad ještě děsivější. Místo šatů měla přes hlavu nastrčený velký papírový pytlík, místo čelenky věneček z pampelišek a na ruce samolepku s velkým smajlíkem.
,,Jsem zastánkyně hnutí Do It Yourself!“Zasmála se Cornelia. ,,A to se týká i šatů-Petr to zbožňuje.“
Věštec nestačil zírat a o to míň, když přistoupily k zrcadlu další tři čarodějky.
Taranee měla na sobě velké růžové sluneční brýle, pláštěnku a žluté gumáky s krokodýlky. Na hlavu si nasadila paruku z dredů a tvrdila, že vyznává cyber styl.
To Irma hrála doslova všemi barvami duhy. Věštce oslnila ta záplava pestrobarevných sponek, náhrdelníků, náramků a barevných vzorků na jejích šatech od trička až po ponožky.
,,Já jsem decorka.“Zazubila se Irma.
Když se Věštec, naprosto ohromen zeptal, co je Will, ta jen odsekla, že je prostě Will Vandomová a přehodila si svou hiphoperskou kapuci u bílé hiphoperské mikiny přes hlavu, takže jí z obličeje byla vidět jen brada a překřížila přes sebe elegantně své nožky v hiphoperských kalhotách.
Věštec už se na to nechtěl dívat. Hay Lin mu ani nestačila zamávat, když zrcadlo vztekle vypnul. To mu snad nikdo nepomůže??!! A pak ho napadl další záchranný kruh-Orube.
Ta zrovna v nějaké džungli zpracovávala obrovského mastodonta a opravdu se jí to dařilo, dokud jí nečekaně nekopl a ona nepřišla o poslední život… Vztekle práskla virtuální helmou o stůl a ta maličko zapraskala. Pak si ale Orube uvědomila, že to přecijen není její herna a urychleně se odtamtud vytratila, dřív než by musela platit další škody.
Pak se potloukala po městě a najednou dostala ze všeho toho rozbíjení moderních vymožeností pozemšťanů hlad. Neměla ale prachy a tak zkusila starý trik.
Přistoupila k jednomu klučinovi, který vypadal skoro jako zmenšenina mastodonta, ukázala mu za hlavu a řekla:,,Podívej! Chlap s motorovou pilou celou od krve!!“Kluk se samozřejmě otočil a Orube mu úspěšně štípla tu zmrzlinu, kterou držel v ruce. Než se stačil vzpamatovat, byla už dávno pryč.
Zalezla do křoví a měla v plánu si tam svůj úlovek nerušeně jíst, ale pak zklamaně zjistila, že všechny tři oslintané kopečky jsou jahodové a ona jahodovou fakt nesnášela, takže zmrzku vyhodila do křoví. Pak ale dostala ještě větší hlad. Žaludek jí přímo volal o pomoc a docházely jí síly.
,,Co kdybych si ulovila veverku? Nebo jedno z těch dětí…vypadají celkem chutně…“Pomyslela si Orube a už už sahala do své brašny po nějaké zbrani, ale v tom jí zapískal pager.
„Nebezpečí. Ihned přijď do Kondrakaru. Věštec“ Stálo tam.
,,Ts…teď mě bude otravovat ten starej páprda!“Povzdychla si Orube a už už chtěla pager zastrčit zpátky do kapsy, když v tom ji něco napadlo.
,,A dáš mi najíst? Orube“
Chvilku počkala, než pager znovu zapípal. Ta chvilka jí přišla nesnesitelná.
,,Klidně ti udělám prvotřídní amuletu, ale už dělej!! Věštec“
Naklikala novou zprávu.
,,Amuletu nemám ráda. Zkus něco jinýho. Orube“
Další zapískání.
„Tak třeba vařený vajíčka, ale už dělej, Orube!! Oni mě tu mordujou!! Věštec“
,,To je mi jedno, že tě mordujou. Já umřu hlady. Jo a nemám ráda vejce. Orube“
,,Palačinky? Věštec“
,,Jsem na dietě. Orube“
,,Zapejkaný těstoviny? Věštec“
,,Žádné těstoviny! Orube“
,,Celozrnný rohlík s čerstvým máslem? Věštec“
,,Nemám ráda máslo. Orube“
,,Celozrnný rohlík? Věštec“
,,Nejsem králík. Orube“
,,Tak si v naší spíži vybereš co budeš chtít, hlavně už pospěš!!! Věštec!“
Orube se pomalu zvedla ze země. Co bude chtít? Bezva, budou hody. Pohladila si kručící břicho a pak zmáčkla jeden čudlík na pageru, který se měl používat jen ve stavu nouze, ale ona ho mačkala běžně.
V mžiku byla v Kondrakaru.
,,Konečně!! Orube!!!“Věštec k ní běžel s rozpřaženýma rukama, jako kdyby prosil o smilování. V půli cesty se ale zarazil.Orube na sobě měla svou upnutou černou sukni s purpurovým páskem se stříbrnou přezkou, vysoké černé boty a černou lesklou halenku s fialovým lemováním. Na čele měla uvázaný černý šátek a hleděla na něj nekompromisně.
,,Tak kde je to jídlo?!“Zeptala se.
,,I ty-„ Věštec se zarazil. ,,U všech živlů! U všech živlů!! Celý svět se zbláznil!!!“ Pak začal zase pobíhat kolem dokola, dokud mu Orube nenastavila nohu a on s žuchnutím nespadl na zem.
,,Slíbil´s mi jídlo! Kde je, staroušku?“ Zeptala se Orube přísně se založenýma rukama. Věštec jí odkázal ven ze sálu, že prý tam najde jídla habaděj.
Sotva za sebou zaklapla dveře a Kondrakar měl další návštěvu. Pomocí pravého neaušusového srdce Kondrakaru se sem přenesly Witch.
,,Měly jsme o tebe starost, Věštče, choval ses nějak divně a navíc jsi nám zavěsil bez rozloučení…“Řekla Hay Lin a pokusila se Věštce dotknout, ale ten se znechuceně odtáhl. ,,Nechte mě být!!“Zakřičel.
,,Áá…to vypadá na fobii.“Usoudila Irma,
Hay Lin se otočila na Will s ustaraným výrazem ve tváři. ,,Uměla bys ho vyléčit? Srdcem Kondrakaru…“
,,Mmm..mohla bych to zkusit…“Zamručela Will a přitom si pohupovala s neaušusovým srdcem Kondrakaru v ruce. Věštec od něj nemohl odlepit oči. ,,Ale víte, co se stalo posledně…jak jsme chtěli odstranit jeho chorobnou metrosexualitu…“
,,Ach! Ani mi to nepřipomínej!“Zavila Cornelia a narazila si věnec z pampelišek až na uši. ,,Totální módní kolaps!“
,,Vy myslíte to, jak mu narostlo afro a musely jsme ho ostříhat?“ Zeptala se Taranee.
,,Afro s velkym A!“Konstatovala Irma. ,,Jsem si jistá, že Střihorukej Edwík by z toho dokázal udělat fantastickou sochu!“
Will se zamračila. ,,To je z toho, že manuál k srdci Kondrakaru je v čínštině…No…snad už se nám to tentokrát nestane.“ V tom ale Věštec vyskočil a jedním výpadem se snažil zmocnit srdce.
Taranee, která v poslední době na rozdíl od něj dost posilovala, ho ale jediným pohybem zadržela.
,,Dejte mi ho!! To srdce už vám nepatří!! Zbavuji vás funkce!!!“ Křičel Věštec a snažil se dostat před Taranee, která mu nekompromisně bránila v další cestě, takže se zmohl jen na divoké mávání rukama zhruba metr od Will.
,,Já to věděla…opravdu se zbláznil.“Zašklebila se Hay Lin. ,,Will-dělej, co musíš.“
,,Srdce Kondrakaru!“Zakřičela Will a v tu chvíli Věštec nechal Taranee na pokoji a vyřítil se do protějšího konce haly. ,,Neee!!! Už neee! Já nechci další afro! Při stříhání jste mě píchly nůžkama!!“
,,Tak budeš držet?!“Zaječela Taranee a bojovně se na něj vrhla, aby náhodou někam neutekl. Chytla ho kolem krku tak silně, že ho málem udusila. On se stále snažil klást odpor.
,,Tak co-mám vás proměnit?“Domlouvala se mezitím Will s Hay Lin.
,,Jestli ano, chci, aby naše kostýmy byly z přírodních materiálů-ne ty umělotiny, co jsme nosily doteď.“ Pronesla Cornelia.
,,A měly by být barevnější!“Přidala se Irma a zacinkala se svými barevnými náramky na ruce.
,,Vždyť je to jen Věštec…má panický strach ze sekačky na trávu. A mimoto, Taranee už ho dovede zpracovat.“Řekla Hay Lin.
Will si povzdechla a rozhodla se, že se tedy žádná proměna konat nebude. Stejně nikdy neměla ty upnuté šaty ráda.
,,Tak ještě jednou-Srdce-´´
V tom se dveře haly rozletěly a dovnitř vběhl celý dav dívek v černých čarodějnických oblecích s aušusovými srdíčky Kondrakaru a taškami witch, který zastoupil místo mezi Věštcem s Taranee a ostatními čarodějkami. Za davem šla kočičí chůzí Orube, v ruce kousek sýrové pizzy.
,,Máte ťu pár faninek, holky.“Zahuhlala.
Dívky se nahrnuly přímo k čarodějkám a každá se dožadovala autogramu do zápisníku witch. Cornelia vzala jedné z nich tašku a zkoumala, proč na obrázku vypadá tak divně.
,,Vždyť to nejsem já! Vypadám příšerně! A ty zuby! A ta pleť!“Lamentovala Cornelia.
,,Corny, už jste se definitivně rozešli s Calebem?“ Upřela ke Cornelii své velké oči malá blonďatá dívenka, majitelka oné tašky.
,,No jasně. Teď chodim s Petrem.“Odpověděla Cornelia.
,,A s kym chodí Caleb?“
,,No asi…“Cornelia si svou odpověď chvilku rozmýšlela. ,,Copak ty nevíš, že chodí s Elyon? Kvůli ní mě opustil…
Dívka se na ní podívala smutnýma očima a pak si vzala zpět svou tašku. Když se Cornelia odvrátila, na tváří jí hrál škodolibý úsměv.
Will měla s dotěrnými otázkami taky na pilno. Fanynky se na ní obrátily s tím, kdy si budou moct koupit v obchodech desku Modrých Kobaltů.
,,Asi vás zklamu, ale…“Řekla Will, kývajíc jediným pravým srdcem ze strany na stranu. ,,…ty písničky jsou strašně sprostý, takže se nahrávací společnost rozhodla prodávat je až od osmnácti, víte? A aby to nikdo nešidil, budou je prodávat pro jistotu v Sex Shopech, tam nikoho pod osmnáct nepustí.“
Dívky na ní vykulily oči. ,,Nám se ale sprostý nezdály…“
,,To protože v komiksu většinu vystřihaly, víte? Aby to bylo přístupný.“ Mrkla na ně Will. Vysvětlovat jim, že Matt zpívá tak příšerně, že jeho kapelu žádná nahrávací společnost nechce, by bylo jako házet hrách na zeď. Schválně, jestli se pokusí proplížit do nějakého Sex Shopu… Ta myšlenka jí rozesmála.
Dále taky holčiny trvaly na tom, aby jim witch ukázaly svoje schopnosti, protože nevěří tomu, že to nejsou jen komiksové triky. Takže Irma postříkala Will vlasy a ta jí za to pomocí srdce Kondrakaru vykouzlila na hlavě punkáče. Hay Lin všechny osvěžila větříkem, Cornelia je podarovala ekologickými taškami a Taranee dávno zapomněla na Věštce a ukazovala, že i oheň umí tančit.
Když se fanynky nabažily natolik, aby se Orube podařilo vyhnat je ven (i jim se musela podepsat do drobných zápisníčků, kde už pomalu chybělo místo), Will se zeptala: ,,Kde se tu vzaly?“
,,Co já vim.“Pokrčila rameny Orube. ,,Možná je sem-hypoteticky-nalákal někdo na nákup levných upomínkových předmětů a ten někdo-hypoteticky-je sem i přenesl.“
,,Orube!!“Zavilo všech pět čarodějek najednou.
,,Tak promiňte-máte dvacet procent z tržby. Mimochodem, za ty autogramy jste si taky měly nechat zaplatit.“
Will se i přes dobrých dvacet procent tvářila nakvašeně. Pak se obrátila na Věštce, který stále ležel ve svých květovaných hadrech na zemi.
,,Měly bysme to dokončit.“
Ale Orube ji zarazila. ,,Ještě ne. Máme totiž pro Věštce další překvápko. Členové rady mi prozradili, jak si poslední dny vyhazovali z kopejtka, ale to byly vlastně jen pří-pra-vy!“ Orube se tajemně usmála a Věštec zpozorněl. Potom dívka ustoupila, roztáhla ruce a zakřičela:,,Ta-dáá!“
Dveřmi se do haly protáhl obrovský průvod v čele s Yan Lin (dívky nejdřív musely přimhouřit oči, než se z toho šoku vzpamatovaly). Místo gothické hudby najednou zněla melodie „Happy Birthday“ a členové rady na svých starých bedrech nesli obrovský dort ozdobený cukrkandlem ve tvaru srdce Kondrakaru. Když ho položili na zem, šel na něm zřetelně přečíst sladký nápis „Veselé narozeniny, Věštče!!“
,,To je roztomilé!!“Spřáhla ruce Hay Lin.
,,Hustý.“Uznala Irma.
,,Doufám, že je ekologický.“Pronesla Cornelia.
,,To srdce Kondrakaru je moje!“Vykřikla Will.
,,Žje fakť ďobjej…“
,,Orube! Vždyť Věštec ještě nesfoukl svíčky!!“Napomenula ji Taranee. Orube měla fakt rychlé reflexy, zvlášť, když šlo o jídlo.
,,Je pistáčijovej…ale poškejte…“Orube si začala něco vytahovat z pusy. Byla to narozeninová svíčka.
,,To je jedno-tři ještě zbyly. Něco si přej!“Obrátila se Hay Lin na Věštce. Ten se zasmál a doplazil se k dortu.
,,Vždyť jsou jen dvě…“
,,Orube!“
,,No čo je…i ty svíšky jsou dobrý…“
Věštec se chvilku zamyslel a pak sfoukl obě dvě svíčky. Všichni kolem začali jásat a Yan Lin zamávala ve vzduchu svým plastovým křížem.
,,Takže tohle byla jen příprava na oslavu…ale co to oblečení…a ta hudba?“Podivil se Věštec.
,,Ach ty hlupáčku…to bylo prostě protože se nám to líbí. Zažili jsme znova po nějakých sto letech pubertu a užívali si to…“Zasmála se Yan Lin. ,,A ta hlasitá hudba? Tu jsme pustili, abys neslyšel, jak se domlouváme na přípravách. Víme, jak jsou tyhle stěny tenké.“
,,A co to „přidej se k nám“?“Povytáhl Věštec obočí.
,,To protože jsme se báli, abys nevycházel odsud ven. Potřebovali jsme tě tady udržet a věděli jsme, že Yan Lin tě dokonale vyděsí.“Řekl jeden člen rady a Yan Lin se šibalsky usmála.
,,Tak na co čekáš? Kousni si do dortu!“
Byl to úžasný den. Všichni se najedli dortu (i když většinu snědla Orube za rekordně krátký čas, takže ji Taranee musela násilím držet) a pak na počest Věštce poslouchali hippie songy.
,,Věštče…ještě sis nekousl dortu. A zbyl tam na tebe poslední kousek…“Zaprosila Yan Lin.
,,Tak dobře…“Přisvědčil Věštec, opojen hudbou. ,,A nebudu tlustý?“
,,Ne, určitě ne…ten dort jsem dělala speciálně pro tebe…“Řekla Yan Lin a sladce se usmála. Bohužel, Věštec si nepovšiml falešnosti toho úsměvu a do dortu kousl.
,,Hmm…je dobrý. A jaká je v tom náplň?“Zeptal se.
,,Řekla jsem-speciálně pro tebe. Vajíčková.“
Ona ta podobnost s Darthem Vaderem asi vážně nebyla tak docela náhodná…
,,Muhehe…muhehehe (ďábelský smích)“

Konec