Mařenka!

Jednoho krásného letního sobotního dne šla Mařenka do lesa na procházku nadýchat se vůní lesa a prozkoumat všechny volně žijící zvířátka,která tak dlouho neviděla,protože vylézají až za tepla.Sedla si na veliký,placatý kámen,plný mravenců.Měla radost.
,,Jupí sedím v mraveništi juchuchů to nikdo nedokáže."
Potom ji to bylo nepříjemné.Zvedla se.Šla rovnou ke svému tajemnému stromku.,,Tak tady..Tady budu sdílet ,tento strom s velikou opicí Marianem." Zasnila se.Velká chlupatá nosatá opice,kterou má ráda jen ona.A taky ji jen ona vidí.A mluví s ní.
,,Bože jak to je krásný." nakoukla do díry,která ve stromě bohužel byla.Byla plná slizu.Lépe řečeno něčeho hnusného,páchnoucího a sliznatého.Když hlavu vyndala , byla celá zelená.Chtělo se ji zvracet.Uklidnovala se.,,Nevadí Mařenko bude líp"
Popošla dál a na zemi uviděla oříšek.Chtěla ho sebrat , ale v tu chvíli ji na zadku praskli,ted už malé kalhoty a udělala se jí velká díra.Hned se za ni chytla.Pomalu ji nabývala agresivita.,,Dobrý Mařenko.V lese nikdo není,není špatný po lese chodit s holým zadkem ne ?Nikdo tady není nikdo tě neuvidí"Hned jak to řekla za ní se objevil celý tábor malých táboráčků,dětí a dospělých.Mohlo jich být tak 60.ona otočená k nim zády,dírou na zadku,držela se a teprve ted si uvědomila,že na ni koukají.Otočila se.Tábor se řehtal.Nebyl jediný jedinec , který by se nesmál.Mařenka se rozbrečela a utekla.Utěšovala se.,,To je dobrý,ted půjdu domů,kalhoty si vyměním a nikdo mě neuvidí"Byla štěstím bez sebe,že kolem ní nejde její idol,Pepíček.Bohužel.Hned jak si to pomyslela objevil se u ní .
,,Ahoj.Co tady děláš..tak sama?"
,,Nic.Jen tak se koukám po okolí a ty?"
,,Já taky nepůjdeme se projít?"
JEDINEČNÁ PŘÍLEŽITOST,ale s roztrhlýma kalhotama na zadku,kde ji jsou vidět rudě červené,dětské a holčičí kalhotky jít nemůže.
,,Já nemůžu.Víš co počkej tady na mě,jdi a neotáčej se!"
Trapas!Mařenka ho popohnala a hnala se domů.Podívala se za sebe.Otočil se a řehtal se.Smál se.,,S tebou nikam nepůjdu,rudoukalhotko!"
To bylo trapný.Musí domů.Jak tak běžela domů už nikoho nepotkala.Bylo ji dobře.Vzala si pružný kalhoty a vyšla ven.Její Pepíček se točil na kolotoči.
,,Rudokalhotko!" To jí nenaštve.Sice řve přes celý¨é hřiště,ale nevadí.Mařenka to přežije.Lehkým krokem a s úsměvem na tváři k němu došla a prohlížela si ho.Potom vypukla smíchy.,,Co je ti k smíchu rudokalhotko?" ,,Bud zticha ty modrorypáčku!" Měl rozeplý poklopec a pod ním modré šortky s prasetem!Och jak dětinské=o) nemyslíte?