Voral to zvoral

Pan Voral přišel do práce a začal si pískat. Prošel kolem jedné ženy v budově, zapískl a řekl nahlas:" No ty ses nám neska vyfintila, Sandy. Podívejme se na tuhle fešandu!" Šel dál chodbou ke svému patru s lišáckým úsměvem, k místu kde všichni měli spojenou kancelář. Prošel kolem další ženy a řekl: " Ale ale podívejme se, tohle je samotný ďábel," a plácl jí po zadečku. Žena se otočila a plácla ho do lokte:" Přestaneš s tím sakryš?"," Au, no ještě si to rozmyslím kotě."Zasmál se pro sebe a přišel ke své kanceláři.Vyrazil tvrdě dveře, až to zapraštělo a pan Solný úlekem vylil kafe." Do prdele, tohle se fakt může stát jenom mě," zaklel pan Solný a vypadal vystresovaně." Teda Vorale, vy ste ze mě málem to hovno vylekal."Pan Voral odvětil znechuceně:" No ještě že ne, to by pěkně smrdělo. A na to kafe se vyser, se vsákne, víš jak." Pan Solný řekl zmateně:" To by tady musel být koberec, pane vševědoucí." Pan Voral mávl rukou a pozdravil každýho kývnutím hlavou a u toho si pískal. Posadil se k židli a šéf přišel do kancéláře za ním a zařval:" DOBRÝ RÁNO, LIDIČKY. Takže ste si vzpomněli na dnešní práci? No to ste mě fakt překvapili, lumpové." Pan Dravec byl šéf téhle společnosti, která prodávala šampony. "Dneska toho máme fakt hodně, takže se neflákat, nebo vás budu pronásledovat domů a pak dodatečně zabiju vašeho pejska!", " Ne prosím, to nedělejte, já mám svýho psa moc rád," řekl pan Kolínský. Pan Dravec odvětil:" Já jsem si dělal srandu, Kolínský. To vám musím říkat pořád dokola abyste se naučil humoru? Začněte na tom pracovat, zatraceně." " Jasný, nikdy není pozdě začít co?" Odvětil zaměstnanec pohrdavě. Pan Solný řekl opatrně."Pane Dravec, já, já, já..vylil kafe." PanDravec se na něj díval jako kdyby špatně slyšel:"Já nevím, co na to říct. Buďte radši zticha,než se naštvu a pak se neznám a přestanu vám dávat peníze!" Pan Holý řekl:" To by byla sranda, ikdyž ne na dlouho,hehe. Zvláště v těchto hospodářských podmínkách."Pan Voral vylítl ze žile a začal utírat vylité kafe na zemi. Všichni ho zaraženě sledovali. Pan Dravec nakonec řekl zaraženě:" Jste hotov, vaše veličenstvo?" Pan Voral řekl:" Jen jsem chtěl pomoct to vyčistit,šéfe."Pak dodal:" Omlouvám se za svoji dokonalost." Dravec se na něj díval, jako by ho chtěl přetrhnout a řekl:" Omluva přijata."
Pak se začali zadávat úkoly a všichni začali pracovat. Pan Voral si začal zapínat počítač a šeptal:" Zatraceně, jak já tu práci nenávidím. Snad ještě víc než placení daní." Paní Sobotková se na něj zvláštně podívala:" Placení daní? Vždyť kvůli téhle práci můžeš ty daně platit.Pletu se snad?" Pan Voral si myslel, že si dělá srandu a řekl jakoby mimochodem:" Ne, myslím že máte pravdu." Paní Sobotková odpověděla:" Já mám vždy pravdu." Pan Voral se otázal:" Opravdu? Pořád? Tak to jste dokonalá.", " Což se o vás říct nedá, Vorale." Pan Voral dělal, že to neslyšel. Aby ses neposrala, pomyslel si. Dravec začal mluvit hlasitě: "Na konci zkontroluju kdo toho kolik stihl udělat. Jestli to dnes někdo nedokončí, tak dostane na holou." Zaměstnanci se začali smát. " My nejsme vaše děti, pane Dravec.", " To je fakt, ale jste mí poddaní. Já jsem tu šéf, já rozdávám pravidla. Jasný? Doufám že jo. A jestli si někdo ještě k tomu bude vymýšlet hovadiny, tak dostane na holýho." Zaměstnanci zase vyprskly ve smíchu. Pan Voral si všiml, že se všichni smějí a radši se přidal, aby se neřeklo, že je idiot a nechápe srandičky. Začal se smát na celé kolo, aby všechny dojal. Všichni přestali a on se ještě pořád svíjel ve smíchu a měl rudou tvář, ani nevěděl proč. Málem se udusil. " Vorale, víte vůbec čemu se smějete?" Pan Voral přestal hekat smíchem a odvětil:" Tomu, že pan Solný neutírá prkýnko když de ze záchoda! HA! HA!" Pan Voral pokračoval v mírném smíchu a někdo z ostatních řekl:" Vorale, já po vás něco hodím. Vy si můžete vybrat, jestli to bude ocel nebo železo." Pan Voral řekl:" Pro mě za mě si házej co chceš, hlavně na mě neházej svoje problémy. Který sou asi ty nejhorší a nejtrapnější na světě." Voral se na něj provokativně usmál od ucha k uchu a Kolega zrudl v obličeji." Dobrá, teď jste mě urazil.Od nyní už vám nebudu dávat bombony.", " Já sem se nikdy o žádné neprosil. Tys mi to vždy strkal před nos.", " Jdi do hajzlu." Dokončil kolega. Voral se tomu jen zasmál. " Šachmat." Paní Hrdličková to celé sledovala a řekla:" Teda, vy se chováte jako děti v mateřské školce. Hlavně vy, Vorale, byste se měl chovat, jste přece dospělý."," Vážně? Dospělý? Jo, to je pravda, na to sem málem zapomněl, díky za připomínku.", " Není zač, veličenstvo."

Uběhly dvě hodiny a během té doby nikdo nemluvil. Všichni se soustředili na svou práci, probíhaly telefonáty, posílala se pošta, probíhaly reklamy, prostě normální pracovní den v téhle české firmě. Najednou uslyšeli z jiné kanceláře odvedle hlas:" Sakra, já zapomněl na tu schůzi. Budu zpět za dvě hodiny šéfe, dopracuju to." Kolem na chodbě někdo sprintoval pryč, vlasy vlájící za ním a s kufrem v ruce. Pan Solný zvolal:" Ten vypadal, jako by mu hořela prdel."," Tak to musel mít neviditelný plamen.", " Aspoň něco originálního." Šéf je okřikl, aby pracovali. Pan Zlínský si otevřel nějakou stránku s forama a začal se tomu smát sám:" Tohle tak vtipný, hahaha..", někdo z kolegů řekl:" Opravdu? Nějak sem zapomněl jak se smát." Uplynula další hodina a někdo pustil vedle v kanceláři nahlas hudbu. Pan Voral zařval:" Já mu natrhnu zadnici!", někdo mu odpověděl:" Ne to nedělej, na veřejnosti se to nehodí."," No a co, stejně je to každýmu u zadnice."

Pracovní den skončil za několik hodin a všichni odcházeli z budovy. Pan Voral a pan Solný spolu šli chodbou. Paní Heleková kolem nich prošla a omylem na pana Solného vylila kafe.Pan Solný se neudržel a řekl nahlas:" To už je podruhé. Je to naschvál?", " Omlouvám se vám, Solný. Já nechtěla." Solný a Voral šli k východu a Voral konečně vyprskl ve smíchu, když Heleková zmizela za rohem." Vypadáš, jako by se ti někdo vysral na košili!" Solný odvětil:" Já se za to nestydím."," Hm, tak to mě těší.","Ještě aby ne, ty zmetku jeden zmetkovská." Šli po ulici a šinuli si to k zmrzlinovému stánku. Koupili si jednokopečkovou zmrzlinu a stáli u stánku. Začali povídat o svých manželkách a Voral řekl:" Tvoje manželka by šla s každým." Solný se na něj začal dívat nebezpečně:" Cos to řekl? Chceš mě nasrat?", " Nevim, nejsem si jistej. Ale asi jo.", "Tak to je poslední věc kterou děláš!", " No tak to sem asi v prdeli," zvolal se smíchem Voral. Solný zakřičel:" No na to můžeš vsadit tu svou špinavou zadnici!" A ohnal se po něm taškou. Pan Voral začal v panice utíkat pryč. Pan Solný se nejdřív rozběhl za ním a pak se zastavil u jednoho bodyguarda u klubu:" Hele můžeš dohnat toho žaluda co utíká a dát mu facku?" Bodyguard přemýšlel a pak řekl:" Musíš mít alespoň 200 korun." Pan Solný řekl:" No v tom případě tě nezklamu, tumáš a teď za ním!" Bodyguard zavrtěl hlavou a pronesl:" A musíš mít velký prsa..", " Tolik k fantazii. Ani náhodou. Za ním!" Pak dostal sám facku a nyní se rozběhl bodyguard za Voralem a dal mu facku též. Pak skončili oba v nemocnici a usmířili se.