Pro manželské páry.

Jedu ze služební cesty , hodinky ukazují 16 45 hod. a najednou zvoní telefon. Na druhé straně prosebný hlásek sestry, zda bych se mohla dostavit na soukromou párty na 18 hod. i s manželem. Po chvilce jsem na to přistoupila s tím, že manželovi musí dát vědět aby přijel sám. Unavená, ušlapaná z vlaku jsem na záda nahodila těžký batoh a jela jsem dělat dobré skutky. Hodina H se blížila a můj manžel nikde. Zem se po něm slehla. Jiště si chtěl užít krásný pocit svobody v době mé nepřítomnosti, tak nebyl k zastižení. Zatím co on si bezstarostně vykračoval uličkami města, já jsem měla těžký úkol. Najít si do 18 oo hod. manžela. O dvě patra výš jsem zvonila na souseda mé sestry, jestli by si na 2 hod. zahrál na ženáče. Ale jak to tak bývá, nebyl doma. V televizi zrovna hráli naši se Švédy hokej, tak spíše hospůdky praskaly ve švech a sídliště se vylidnilo.Tak teď to zavánělo malérem. Naštěstí se z práce vracel mladý soused, který měl 31 let, tak jsem se mu představila a požádala ho, jestli mně může dělat na párty manžela. Ochotně souhlasil a ani mu nevadil dvacetiletý věkový rozdíl.
Malinko jsme si upravili roky, on na 35 a sobě jsem ubrala na 41. Můj velitel se dostavil a já, coby čerstvá manželka, jsem začala hrát svou roli. Pán, co párty vedl, prvně rozložil na zem matraci.A jak už to bývá, měli jsme ji vyzkoušet. Milého manžela jsem vybídla aby ji otestoval. Pro jistotu jsem se zeptala, jestli si mám lehnout vedle něho. Odpověděl mně, že si to necháme až na doma. Všichni zúčastnění řvali smíchem. Co slovo, to perla. Můj nový manžel není žádný amatér, ale pořádný profík. A ještě k tomu malíř pokojů. Když se nás obchodník zeptal, z čeho máme matraci, tak jsem řekla, že něco mezi tím, co mají ti ostatní a můj manžel řekl, že si přesně nevzpomíná, protože zrovna spěchal do práce. Byl to úctyhodný výkon. Opět jsme museli improvizovat. Při dotazu, jestli spíme na měkkém nebo na tvrdém, tak můj manžel odpověděl, že nespí skoro vůbec, protože nemůže spát a když už, tak na zemi před bufetem. Já jsem zachovala dekórum a byla naprosto v klidu. Potom koloval obrázek se zobrazenou páteří s lidskou lebkou, na které byly vyznačeny zuby.
Můj manžel opět zazářil prohlášením, že to není on, protože jemu chybí přední zuby. Smíchu nebylo konce. Na další otázku , kolik váží lidská hlava odpověděl opět originálně. Že nám nějakou vykope nebo donese z márnice.
Po celou dobu si nechával doplňovat sklenici s vínem. My dva jsme byli nenucení a chovali jsme se jako na silvestrovském večírku. Po únavném dni to bylo opravdové povyražení. Originálních a vskutku nečekaných odpovědí bylo do zásoby. Dokonce jsme hráli o zájezd na 100 000,- Kč. Podepsala jsem se jeho příjmením. Teď jenom trnu abych nebylo vylosována. To by byl průšvih. Nebyla to zrovna čistá hra, ale jenom takovým způsobem mohla moje sestra dostat od firmy dárek. Já jsem měla nového manžela a vše se odehrálo bez svatební noci.