Mirek Sušín a Baba Himby

„Mě příjde, že Mirek se poslední dobou chová nějak divně.“řekl ustaraný Jarka Křepelka.
Ostatní členové klubu s ním souhlasili.
„To je fakt.“přidal se Zelenáček. „Poslední dobou jako by s náma nechtěl nic mít. V klubovně už se sotva ukáže a do Stínadel už ani nepách nejmíň týden. O co mu de???“
„Nemyslíte, že je možný, že by moh mít nějakej posttraumatickej šok???“ptal se Hujer. „Je divněj od tý doby, co ho přepadli a málem znásilnili v tom parku.“
„Ale všimli ste si (přerušil ho Křepelka) jak má odrbaný kalhoty. Teda nohavice. To vypadá, jako by mu je okousaly krysy nebo nějakej malej čokl. Není možný, že by na něho Blidlo a Štětináč posílali ty svoje malý hajzly???“
„Už víííííííííííííííííííííím!!!“Rychlokvaška dostal geniální nápad: „Budem ho sledovat. Pověsíme se na něj dokud nezjistíme, vo co de.“
Pomalé šípy ponuře přikývli. Musí dostat Sušína zpátky, nebo je s klubem konec. Bohoušek za oknem si mnul své ulepené ruce. Zase budou nějaké šťavnaté drby.

Akce Sušín oficiálně začala. Šípáci ji vzali děsně vážně. Každej si musel obstarat nějaký důmyslný převlek, aby je Mirek na ulici nepoznal. Musím ovšem říct, že místo aby byly nenápadné, upoutávaly na sebe víše zmíněné převleky velkou pozornost.

Rychlokvaška měl na sobě kostým Spidermana, ve kterém byl vloni na dušičkové školní party. Měl výhodu v tom, že spidermanova kápě mu perfektně zakrývala celou hlavu i s obličejem, takže i když byla mezi lidmi v dubnu dušičková maškaráda podivná, nemohl ho Sušín nijak poznat. Spidermanů se přece po světě, hlavně v Americe, potuluje nepřeberné množství.

Jarka Křepelka zvolil matrixovský styl černých hader a tmavých slunečních brýlí, konkrétně obřích masařek. Vyhlížel velice goticky.

Hujer na to šel jinak. Místo, aby si pracně patlal převlek, uvažoval logicky. Podle čeho ho asi tak Mirek pozná??? No přece podle kvichtu, ne??? Takže stačí schovat kvicht a je to v pohodě. Prostě vzal příruční lékárničku a omotal si celou hlavu obvazy. Koukaly jen oči. Několik lidí docela vyděsil, protože jim nebylo jasné, jestli tam jde oživlá mumie nebo oběť nějaké vážné nehody.

Ale nejhůř ze všech na tom byl Zelenáček. Ukradl své starší sestře šaty a šminky a vyrobil ze sebe děsivé umělecké dílo. Make–up ve stylu šíleného klauna a odrbaná střapatá paruka ladily se ségřinými kytičkovými minišaty (vycpanými na jistých dvou místech toaletním papírem do velikosti menších melounů) asi jako pořádná rána boxerem do zubů. Vypadal jako mladistvý transvestita a lidi se za ním na ulici pohoršeně otáčeli s nevěřícími výrazy a kazatelským kroucením hlavou. Kam ten svět spěje, když máme tak zvrhlou mládež???

Bohoušek se s tím vůbec nepáral. Šípáky už špehoval mockrát, takže se nemusel s nějakým převlekem vůbec odtěžovat, jelikož oni na to byli tak zvyklí, že ho stejně totálně ignorovali. Sbalil do tašky foťák, zásobu filmů a šel na věc. Čuchal skvělého sólokapra pro nové vydání Sběrače. Blidlo na něho bude pyšné.

Pomalé šípy v závěsu s Bohouškem se na Sušína pověsily. Z bezpečné vzdálenosti ho pronásledovali a komentáře kolemjdoucích typu: „Tady se točí nějakej horor?“ nebo „To má být recese nebo co?“ je nechávaly zcela chladnými. Záleželo jen na Mirkovi. Sušín si jich vůbec nevšiml. Měl hlavu v oblacích a zdálo se, že vůbec nevnímá. Blbě se uculoval na celý svět a div si nepohvizdoval do kroku. Po chvíli došel Mirek a jeho 5 stínů až na náměstí. Šípáci ohromeně sledovali, jak jejich vůdce neohroženě vstoupil do růžově natřeného domečku s nápadným reklamním štítem s dvěma buclaťoučkými a vypasenými amorky.

„Do cukrárny u Cukrouška??? Co to má bejt??? Dyť Mirek sladký nesnáší!!!“vrčel Rychlokvaška. Nemohl uvěřit, že Sušín by vážně tak trestuhodně a slabošsky polevil ve svých zásadách, které tak často dával ostatním za vzor.
„Počkejte – vždyť to je . . .“vydechl Zelenáček a ukázal na malou, spoře oděnou postavičku, která na Mirka mávala od stolečku na zahrádce cukrárničky.
„Ty vole!!!! To je baba!!!!!“Hujer si div necvrkl do gatí. Nebylo pochyb – na Mirka nečekal nikdo menší než sexy Baba Himby!!!

Hinby si na sobě dala toho dne dost záležet. Kraťoučké kraťásky odhalovaly její dlouhatááááááááááánské nohy a tričko s hlubokým výstřihem působilo až ordinérně. Přičtěme k tomu rozkošný obličejík, umě vyčesané vrkoče a andělský úsměv – Himby se zkrátka náramně podobala starší verzi toho buclatého, zmrzlinového amorka na vývěsním štítě. Bohouš z ní taky nemohl. Foťák cvakal o sto šest. Himby to bude na přebalu Sběrače moc a moc slušet.

Sušín jí taky zamával a už se hrnul ke stolku. Vzápětí zděšeně ucouvl, protože se ozvalo známé, nebezpečně naštvané vrčení. Pomalé šípy zděšeně vyjekli. Z Himbyny tašky totiž vyskočil ten největší, nejkrvelačnější a nejuřvanější exemplář čivavy jakou kdy kdo z nich viděl. Brutální bestie dvakrát hlasitě vypískla a zaútočila na Mirkovy nohy. Záhada byla vyřešena – ne krysy, ale Himbyin Bambík ničil jejich vůdci stylové ošacení. Sušín vypadal, že má sto chutí kapesního vlkodlaka pořádně nakopnout, ale v přítomnosti Himby si nemohl něco takového dovolit. Nuceně se usmál a sedl si za stálého píštění a vrčení vedle smějící se Himby. Bambík mu pro změnu začal nakrývat botu. Bohoušek už viděl ten titulek: Mirek Suším terčem sexuálního harašení!!!!

Pomalé šípy bezmocně sledovali, jak si párek hrdliček objednává dva velké čokoládovo-malinovo-citrónové poháry a Himby se Sušínem nestydatě flirtuje. Šípáci se vařili ve vlastní šťávě – ta ježibaba jim chce ukrást Mirka!!! A už se jí to skoro povedlo. Musí ji za každou cenu zarazit – o Sušína se nebudou s nikým dělit!!! Když Himby začala ocucávat jejich čestného Mirečka, konečně vyskočily z úkrytu a s hurónským řevem se rozběhly k jejich stolku. Lidi jen zírali. Mirek měl ve tváři výraz plný hrůzného očekávání. To snad není pravda – fakt mu tyhle zmalovaný maškary překazí rande s Himby???

„Mirkůů, Mirečkůůůů, my tě máme rááááádi. Neoppouštěj nááááááááááááááás!!!“plazili se po stolku a tahali Sušína za rukávy a rozedrané nohavice. Bambino na mě přátelsky vrtěl ocáskem. Agresivitu měl vyhrazenou výhradně pro Sušína. Ani jemu se totiž nezamlouvalo, že by se měl o paničku s někým dělit. Panička Himby byla dost naštvaná. Bohouš vše důkladně dokumentoval.
„Mirku, ty znáš tyhle ty cvoky???“v Himby klíčilo černé podezření. „To má být ten tvůj slavném klub???“
„Ježíš, to NE!!!“lhal Sušín. Bylo to pro něj těžké, lhaní je přece krajně nečestné. „Vůbec je neznám, v životě jsem ty paka neviděl!!! Přísahám!!!“
„Mě jsi přísahal věčnou lááááááááááááásku!!!“ječel zmalovaný a vymóděný Zelenáček, kterému se zázrakem podařilo vyšplhal Sušínovy až na klín. Pověsil se mu kolem krku a dusil ho horoucím obětím. „Já jsem Mirkova holka (pokračoval a Himby se zatvářila tak zlověstně, až se Sušín celý scvrkl na židli a nezmohl se na sebemenší odpor proti žárlivému Zelenáčkovi) a on chodí se mnou!!! Tebe jen využíval!!!“ Šípáci halasně souhlasily. Lidi v cukrárně byly v šoku. Jen zírali zvědaví, co z toho ještě vyleze. Bylo to lepší pokoukáníčko než kdejaká mexická telenovela.

Himby popadla do jedné ruky svého Bambíčka a do druhé Sušínův zmrzlinový pohár. V jejím obličeji byl tak zuřivý výraz, až celý klub o kus ucouvl.
„Ty hnusnej hajzle!!!!!!“zaječela Himby a vyklopila Sušínovy na hlavu zbytek jeho nedojedeného poháru. „Taháš se s tranďákem a pak šaháš těma svejma pazourami na mě!!!! Chvíli se odmlčela a tvrdě se na Mirka zahleděla. Mireček seděl tiše jako oukropek a stékala z něj rozteklá zmrzlina. Zelenáček si rozkošnicky povzdechl a labužnicky sezobl jednu velkou malinu. I ostatní šípáci už se křenili – vypadalo to, že mise splnila svůj účel. Himby vyslovila každé slovo naprosto zřetelně: „To je DEFINITIVNÍ konec.“ A odešla. Mirkovy málem puklo srdce. Bohoušek zamáčkl zbloudilou slzičku, ale čuchal Pulitzerovu cenu. Svět (nebo minimálně Druhá strana) si zaslouží znát pravdu.

A tak nové číslo Sběrače přinášelo na titulní straně fotku ječící Himby, zmrzlinou politého a zděšeně se tvářícího Sušína se Zelenáčkem, který se mu rozvaloval na klíně a tlustý, palcový titulek tohoto znění: MIREK SUŠÍN A ZELENÁČEK KONEČNĚ ODHALENI – BOMBASTICKÝ COMMING OUT V ZÁVĚJI ZMRZLINY!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!