Pomsta lady Anne

Nápad lorda Charlese kandidovat ve volbách považovala lady Anne, mírně řečeno, za pošetilý. Lordův protikandidát John Smith měl impozantní zjev filmové hvězdy, zvonivý hlas a hlavně lákavý volební program.
V místech, kde městečko obklopoval dosti neužitečný jasmínový háj, hodlal vybudovat ohromné nákupní středisko, podzemní garáže a hotel s bazénem. Příroda bude muset pochopitelně ustoupit.
Lord Charles měl naopak v úmyslu přesvědčit obyvatele zdejšího poměrně nudného města, že zachovat tenhle kousek zeleně - pracovně nazvaný "Rajská zahrada" - je nezbytné. Neměl rád oslnivého pana Smitha, svůj předvolební projev zaměřil ostře proti nápadu svého soka. Charlesovy šance na úspěch byly, alespoň podle lady Anne, mizivé. Po pravdě řečeno, jeho plán zaujal jen několik vlasatých ochránců přírody, kteří vycítili možnost rozptýlit nudu a pustit se do boje s ohavnými atributy konzumní společnosti, to jest olbřímým nákupním střediskem a vyhřívaným bazénem.
Charles se nedal odradit pramalým zájmem a se zavilostí dona Quijota smolil svůj projev v duchu romantiky a lásky.
Lady Anne vlastně neshledávala nic škodlivého na manželově úsilí, vcelku chápala, že muži určitého věku cítí silné nutkání zanechat světu kus svého díla.
Hlavní příčina, která ji stavěla do odmítavého postoje vůči celé akci, byla slečna Clarisa, mladá Charlesova asistentka. Štíhlá blondýnka s nebesky modrýma očima a drze nevinnou tvářičkou v ní vzbuzovala značně zneklidňující pocity. Když kráčela, promyšleně se pohupovala v bocích. A nakláněla-li se s důležitými listinami nad jejího chotě, horní knoflíček halenky byl jakoby náhodou rozepjatý.
Anne rozuměla této zdnlivě nenápadné řeči dívčina těla a zbystřila smysly. Věděla předobře, že její muž není slepý k půvabům blonďatých spolupracovnic.
Před dvaceti lety sama pracovala jako osobní sekretářka tehdy třicetiletého nadějného mladíka Charlese a ladnými pohyby svých kyčlí zaujala jeho pozornost.Stačilo pár triků s rozepjatou halenkou a dědic rodinného titulu a značného jmění se pro ni stal snadnou kořistí.
Za dvacetpět let jejich manželství vnímala lorda Charlese jako cosi neměnného, ale teď zbystřila. Pro dravou rybku Clarisu by mohl být její muž velmi lákavé sousto.
Hlučné Charlesovo kýchnutí ji vytrhlo z neveselých úvah.
"Zavři to okno, proboha", řekl jí manžel podrážděně.
"Musím být v pořádku pro tyhle perné dny. A jdi si lehnout, já budu ještě pilovat svou řeč." A povelel slečně Clarise, aby mu pomohla. V jeho hlase se něco roztouženě zachvělo a Anne měla pocit, že je přebytečná.
Na širokém manželském loži se převalovala skoro hodinu, než sebrala odvahu sejít dolů. V salóně svítila pouze malá lampička, při které se projev rozhodně psát nedal.
Pootevřenými dveřmi uviděla Anne to, co se už dávno neodehrálo v jejich bílé rokokové ložnici. Stála ohromena výkonem svého manžela a trvalo dlouho, než se pohnula z místa. Byla otřesena, ale zároveň v ní cosi vítězně zavolalo "já to věděla". Teď bylo potřeba hlavně zjistit, zda se jedná pouze o nezávazný flirt, ze kterého Clarisa vytěží nový kožich, či zlatý prsten, nebo je-li ohroženo její postavení manželky a lady.
Tahle slečna je jakoby mladší vydání jí samotné, bude tedy na místě zvýšit ostražitost.
Plán, který se jí zrodil v hlavě byl možná šílený, ale pomsta bude po čertech sladká.
"Nevyhraješ, nevyhraješ", skandovala zlobně na každém schodě, po kterém stoupala do opuštěné ložnice. A nebylo jasné, zda ta slova patři volebním preferencím lorda Charlese, nebo snaze slečny asistentky.
Ráno nalezla ty dva v něžném rozjímání a nápad, který jí včera pomstychtivě bleskl hlavou, dostal jasné a kruté obrysy.
Pozvala vlídně Clarisu na malou obhlídku jasmínového háje. Charles stroze odmítl Clarisino laškovné pozvání z důvodů, které byly pro lady Anne pochopitelné.
"Poslyšte, drahoušku, nápad mého muže, jak zachovat tenhle líbezný a vonný kout je velmi záslužný, ale bude nutné lidem připomenout, jak je příroda nenahraditelná. Vůně jasmínu má mnohem větší kouzlo, než obchodní dům a garáže. A já mám naprosto originální řešení."
Zavázavši si slečnu mlčením, vysvětlila jí podstatu svého plánu. Ctižádostivá asistentka, dychtící po lordově uznání i na poli pracovním, se ujala příštího úkolu s nadšením. Nebylo pochyb, že bude tenhle nápad vydávat za svůj vlastní.
Nastal tedy den D. Projev pana Smitha byl břitký a hlučný. Ozřejmil posluchačům pronikavé změny v jejich ospalém městě a vyzdvihl tučné zisky, které z toho poplynou. Řeč ukončil posměšným výpadem proti kvetoucímu jasmínu a klouzačkám pro dětičky.
Lord Charles nervózně přerovnával načmárané papíry a rozčileně pokašlával. Lady Anne, ač se v této fázi pomsty držela stranou, nemohla nevidět vroucí polibek slečny Clarisy.
Lord hovořil procítěně, kdykoliv zdvihl hlavu od složky papírů setkaly se jeho oči s něžným pohledem sličné asistentky, která stála v růžovém kostýmku na okraji pódia. V okamžiku, kdy projev počal velebit krásu bílých květů, na nepřehlédnutelný pokyn slečny Clarisy, přinesli zástupci ochránců přírody velké vázy s jasmínem.
Další průběh slavnostního dne byl následující:
prostor se naplnil líbeznou vůní a lord Charles se rozkýchal s neobyčejnou intenzitou. Chvíli lapal po dechu a zdálo se, že jeho plíce explodují. Lady Anne energický odstrčila vyděšenou asistentku, láskyplně a okázale odvedla svého muže do zákulisí.
Cvaklo několik fotoaparátů, lidé hlučeli, ale to už Anne příliš nezajímalo. Než předala chotě do péče zdravotníků, stačil zasípat: "Tu nánu pitomou okamžitě propouštím!"
"Samozřejmě, já to zařídím", usmála se a pohupujíc boky, šla vyhledat Clarisu. Nebylo třeba vyřizovat vzkaz, slečna vztekle balila.
"To teda byl podraz", syčela, "jste spokojená?"
"Na výsost", usmála se Anne. "Příště doporučuji uplatňovat své nesporné kvality výhradně u svobodných lordů!"
Druhý den přinesly místní noviny fotografii jejího muže s ústy otevřenými v mohutném kýchnutí. V úvodním sloupku se psalo o upřímné snaze kandidáta zachránit vzácný kousek zeleně pro budoucí generace. Autor článku si neodpustil plivnutí jedovaté sliny na pana Smitha. Byly vypátrány jeho styky s všelijakými podvodníky, kteří navýší hodnotu objektu a peníze poctivých obyvatel nacpou do vlastních kapes.
Kdo vyhrál volby je nasnadě. Lady Anne však nedovolila svému manželovi přijmout jako sekretářku mladé děvče. Tvrdila, že mají velmi hloupé nápady.