1. Home, sweet home

Anotace: pokusy o vtip, znáte to ;o)

1.Část:


To když člověk jede na intr do města… a pak se vrátí zpátky na vesnici… .
Bože! Kdo má tohle přežít, i ten drobet dvou kiláků by mě stál kejhák, takže … ááááááá!
Moje nohy, hlava, plíce, střep v břiše… všechno mě bolí! Tyranie, to mě naši nemůžou vyzvednout? Krkavčí rodiče!
Velkou cestovní brašnu táhnu už od půli cesty po zemi, pak se maj divit, jakou mám spotřebu. A tak se harcuju po vyprahlý asfaldce, hezky v předklonu pod tou tíhou a připadá mi, že se už v životě nenarovnám. Omyl, mě to tak nepřipadá, to je prostej fakt!
"Království za koně!" zařvu… teda, je to už spíš chrčení, no asi jsem medium, protože… .
"Tak jsem tu." Zachechtal se krákoravě a taky značně chrčivě chlapecký hlas za mnou. S "mírnými" potížemi… kecám! Co mírnými, tohle je jak … tohle je prostě nepřirovnatelný, ještě nevynalezli nic tak ….AUUUU!
Tím bych se tedy dostala k tomu, že jsem se jakž-takž otočila na chrčidlo za mnou. No jé! "Zdarec Marku!" Zaraduju se a myslím, že všem došlo, že - chrčivě. Špinavej blonďák naproti mně kývne hlavou, asi mu došlo, že v tomhle vedru je neradno komunikovat slovně. Poklepe na místo vedle sebe a já musím děkovat všem svatejm, že mi ho seslali…. Tedá… .
Aspoň dokud se mi kobyla bliž mě nevrhne okusovat už skoro rozpadlej bágl. No neříkala jsem to? Než ji stačit jednu fláknout, stihne mi sežrat několik slušnějších kousků z mý ubohý garderóby. To je jak naschvál,a le tak… vlepim jí do čumáku pravej hák… no fajn, tak tvrdý to nebylo a házim krosnu i tašku do sena, co vezl můj milý soused z pole a naprosto rozlámaná se vyškrábu na kozlík k němu. Abyste věděli, já nelezu na skutečnýho kozla. Už od pěti let. Tak se říká tomu sedátku u kočárů, jestli aj u polorozpadlejch vozítek s kolama jak u traktoru, to fakt nevim!
"Tak co, študente! Jak se ve velkoměstě?" hlas jak motórová pila. Horko dělá divy. Hele, ale já se vám svěřím. Víte jaký je plus u venkovskejch kluků?
Vezměme jako příklad Marka. Od pěti let jezdí minizávody na koních, od deseti maká na poli a řídí traktor, od patnácti krotí ročky a řikám… ten kluk by byl naprosto k sežrání.
Kdybychom spolu v pěti letech nedělali bábovečky na pískovišti, nevybíjeli důchodcům okna a vůbec kdybych ho nezažila například s pusou plnou bláta. Čímž jsem se dostala k mínusům. Taky jsou úžasný zážitky typu, když mi házel raky do vlasů čímž mě několikrát málem skalpoval, jak já tehdá vyváděla.
Holka z města by olízla všech deset, páč on není vůbec škaredej plus má kondičku. Jenže co s tím má dělat někdo, kdo s ním skládal Maletínskou obdodu skauta - jak blízko se odvážíte k Mírovu?
"Tak? Hodláš se tam zašít natrvalo, jak brácha?" pozdvihl obočí a nepatrně se odklonil pohledem od cesty před náma.
"Já ti nevim. To kodrcání tam a zpátky je docela únavný!" zamračila jsem se na k prasknutí nabalený zavazadla za sebou.
"Taky by mě zajímalo, co za krámy furt vláčíš." Zakroutil hlavou a mírně popohnal zapřažený lenošky, když jsme najížděli na mírný kopec. V dálce se už leskl štít velkého domu, mezi spoustami chatek, s velkou zahradou, garáží, bílým plotkem jak z románu. Tak tam jsem taky nebydlela. Moje oficiální bydliště ještě stále bylo za toudle vilou. Stále jsem byla napsaná na zahnědlej rozpadající se chajdu za ní, se zarostlou zahrádkou a vypelichanou pouliční směskou v boudě.
Ale aby jste se nedivili, proč vám popisuju ten nádhernej baráček, důvod existuje. Už dva roky tam jsou nastěhovaní Vrbovi. Taková prima prachatá rodinka a navíc má nááádherný potomstvo. Musím dodat v mým věku, nad prťatama bych se tak neroozplývala. Totiž ani dva podnikatelé zplodily tři úžasný jedince mužského plemene.
Michal (26) ve světě. Radek (21) končí výšku v Praze. A konečně ono božské stvoření Vojta (18) vyšel Gymnázium, čerstvej maturant! Já vím, jméno nijak světový, ale ten kluk je k sežrání a navíc chytrej. A tak, abych se dostala k důvodu popisu jejich domu. Je to tak, že se tam přiženim ech… asi přivdám, že jo. Ten dům, garáž s krásným autíčkem uvnitř, bílej dřevěnej plot i jejich zlatý retrívr, děsný zlatíčko, dokonce se svýma blechama, bude můj! Vojta bude věrnej manžílek a bude mě rozmazlovat. A budeme se mazlit a jestli si hošánek myslí, že se zdejchne jako jeho bratříčkové, tak se teda pěkně plete!
Měl by chlapec pilně studovat aby mi pak mohl pořídit horskou chatičku s krbem aby mi neumrzly palce. Má to spočítaný. A kdo byl ten geniální matematik? No nikdo jiný, než studentka Obchodní akademie Olomouc, třetí ročník. Ještě rok a budu z toho taky venku.
Tak to by jsme měli můj současný domov a budoucí.
Sice obyvatelé ještě ani neví, že budou mít snachu, švangrovou a chudák Vojta ani, že bude mít ženušku a sice MĚ! Ale na to je čas.
Za pár týdnů, tedy přesně dvacetčtyři dnů a dvacet jedna hodin a začnou prázdiny. Z důvěryhodných zdrojů jedné slepičí prdelky, alias mýho bratra Adama, vím, že většinu prázdnin bude pan Vysněný tady a to mě napospas. Teš se!