2. Říká se čistota půl zdraví, ale tohle bude stát jednoho obratlovce krk!

"JSEM DOMA!" zakřičím, shodím polorozpadlý vaky na zem ještě ve dveřích a s nakrčeným obočím čekám. Ptáte se na co? No přece na uvítací výbor, čestnou salvu z kanónů, LIDI! Vrátila se vám ztracená dcera! Přivezla pár jedniček (asi jsem měla mžiky, když jsem zkoumala index).
Jedinou odpovědí mi je prásknutí dveří od terasy. Přede mnou se, se samolibým úsměvem v ksichtě, objeví můj bratr (nevím kde na tom byli, já toho trotla neznám) Adam. Spokojeně se opře o zpráchnivělé zábradlí a vykouzlí americký úsměv. Všimli jste si jak už třikrát roztáhl hubu do ještě horších šklebů? To se mi nelíbí!
"Šampáňo na tebe nezbylo. To jsme bouchli včera po mým příjezdu!" No jo chlapče, ale proto se tak debilně neculíš!
Pravda, zuřím. Tady ten dezertér si s klukama pronajme byt v Ostravě a jakmile se jednou za uherskej rok zastaví- no dobře, máme ho tady napasovanýho minimálně jednou měsíčně, páč pak celej jeho zbytek hladoví- a už sláva! A rozjížděj se ódy a grilovačky a každej : Adámku náš, copak děláš… .
A potom přijede celá zničená Gábi a voni si toho pomalu nevšimnou. No neříkala jsem to? Právě se naproti mně totiž vynořila mamka. A víte co je první, co od ní slyším po každým příjezdu?
"Tos zničila další tašku?!" hele, nemůžu říct, že by z ní nadšení zrovna sršelo, spíš síra!
"To proto, že mě nikdy nevyzvednete! Se s tím tahám a jedinej, kdo si na mě vzpomene je Marek. Todle je fakt rodinka k pohledání." Na chvíli se ještě dělám uraženou, no potom mě zaujme co nese. A sice ovocnej piškot! Mňám! Bez varování se na to vrhnu, že si ani nestačí všimnout, kdy jsem se to přikradla. Potom mi padne pohled na pořád se tlemícího sourozence.Znova se zamračim, ustanu v pohybu, tudíž mi odpadne od usy kus piškotu s nádivkou, ta se rozplácne na hřbetě mýho věrnýho oře! Alík! Je to malej, ale vyžranej hrubosrstej jezevčík v důchodovým věku a můj dnešní plán na odpoledne je zpečetěn!
Mamina se zářivě usměje, že to nemohlo dopadnout líp. No jo, ale ona zas nepřijde k dalším děrám na triku na doma, nebude celá poškrábaná ani nevypelichá z pelichatosti Samanty! Což je mimochodem ta rozčepýřená koule vzadu na zahradě! "Tak? Co mi tak MOC toužíš povědět, brácha?" kývnu na něj, páč je vidět, že brzo praskne, jestli se mi nepochlubí.
Tomu se zajiskří v očičkách a mě je jasný, že je zle… .
"Přijede Jana… ." což je dobrá zpráva, tak proč se v tom tak vyžíváš? "… a pár kámošů. Znáš to. Idilický představy měšťáků na nad… echm nedočkavost vesnickejch holek… ." ne, ne, NE! Už zas ti nadrženci?! To mi dělá naschvál? Jana, dobrý. To je jeho holka. Upřímně nechápu co na něm vidí! Ona, slušná, veselá, hezká, milá a já nevim co ještě a začne chodit s takovým pakem.
A když už jsem se zmínila… Adam to dobře vystihl! Idilický představy měšťáků na "nedočkavosí" vesnickejch holek… .
Ti křupani sem každou chvíli najednou a sápaj se na všechno, co má sukni. Po tom, co se hezky na šrot zřídili v hospodě ve vedlejší vesnici to málem schytal aj tamější farář! Chudák z toho měl týdenní šok a pak konvertoval k budhismu s nadějí, že se z něj stane šaolinský mnich a příště se ubrání.
Fakt! Brácha sem vždycky dovede nějakou takovou partičku, já se musím po páté odpolední zabarikádovat v pokoji abych taky nepřišla k úrazu a oni stihnout během několika dní zlikvidovat jak morálku zdejší mládeže, tak křesťanské představy zdejším duchovním!
"To si děláš srandu, že JO!" můj hlas začal nabírat nebezpečnou výšku a hlasitost a tak mi "maminka" preventivně vlepila facana jak na nějakýho fakana. Takže bylo jasný, že se nemám děsit jejich příchodu, páč ten sem prošvihla. Tudíž se můžu už leda těšit na jejich odjezd, přičemž je reálný, že se ho pěkně dlouho nedočkám.
"Tak, jdi se převlíct a čeká tě tvoje oblíbená zábava." Spokojeně se usmála máti.
Už tak zmoženě jsem se otočila k taškám, ale ty už držel Adam. Konečně taky nějakej servis. A víte co docela naštve? Že zatímco vy to táhnete celou cestu sami, málem si utrhnete kílu, drahý bratříček s tím očividně nemá nijakej problém! Dnes už podruhý přistane cestovní brašna na zemi, jen teď uprostřed mýho pokoje( a bordelu v něm) a pro změnu se ozve Křah! Tak to by byla třetí taška za školní rok. Oproti druháku slabota!
Kouknu na terasu pod sebou, kde jsou na posezení poskládaní naši s Adamem, Luborem, Štěpánem a na zahradě se, se Samantou přetahuje nějaká čtyřčlenná partička o klacky. Prohlídnu si splstnatělej kožich svýho tahače kola a chmatnu po prvním poloroztrhaným tričku, který se mi namane.
Už u dveří hvízdnu na čtyřnohý blechoně: "Směr koupelna!" a jak Alík tak Sam se mi rozběhnou vstříc, páč je opět čeká pěkná drbačka! S mučednickým výrazem sleduju jak stihl krém na jezevčíkově zádech ztvrdnout. To zas bude!
*
"Tohle je tak typický!" vrčím zatímco se, se Sam přetahuju o žíňku. "Člověk přijede dom na pár dní klidu a co na něj čeká? Bordel v pokoji, dva zablácení psi a plnej barák nadrženejch měšťáků! ÁÁÁÁÁ!" zařvu když ta mrcha zákeřně pustí hadr a já se po zádech skácím do vany plný napěněný vody s antiparazitickým šampónem. Říkám že před takovým aroma by zdrhal každej koloniální hmyzí národ! Případě při první zkušenosti s takovým odérem na místě pochcípaj. Čučim na "nevinnej" kukuč, na rozdíl ode mě ještě pořád, suchýho psa a mám chuť se rozeřvat na celej barák.
Jenže člověk s mým intelektem a zkušenosti má i plán Bé.
"Dobře Samy, půjde to teda po zlým!" Stále svým pozadím naložená v tý břečce, zatímco mi hlava ulpěla mezi řadou flaštiček sprchových gelů - většina se už pohupovala na hladině, hezky provokativně kolem mě, jakože "Já se nepotopím, můžeš říct to samý?", jsem si jístá, že to letělo jejich myslícíma jednotkama - a nohy mi trčely do vzduchu a spolu s krkem držely zbytek těla nad vodou. Vyskočila jsem, přičemž jsem stihla hodit držku na mýdle, na nohy. Proto nastoupil pokus číslo dvě. Vyškrábala jsem se do vertikálně vzpřímeného postoje a stále se pokoušela o výhružný výraz v obličeji, aby Sam bylo jasný, že todle pro ni nedopadne dobře! Ten slon naproti mně naklonil hlavu na stranu. Tak to je super. Už aj psovi došlo, že jsem exemplář naprosto nenapodobitelného smolaře lidského rodu. Asi přemýšlela, jestli jsem takovej trotl od přírody, či to pravidelně trénuji.
Začala vrtět ocasem, protože jsme se jako vždy dostali za fázy, kdy jsem mokrá i já, tudíž přecházím k brutálnějším, pro ni přijatelnějším, metodám. A tudíž to pro ni znamenalo srandu!
Vrhla jsem se ke skříňce u zrcadla, rozrazila ji a shodila, naprosto napěněná vzteky; přibližně jako Ortosan ve vaně; všechny kartáčky na zuby, máminy šminky a strojky na holení mužského osazenstva domu.
"Tady je! NA…. SAMY!" z nejvyšší přihrádky jsem sebrala gumovou, okousanou, žlutou kachničku a … . A Sam zareagovala rychleji něž se dalo čekat. Skočila na mě, ve snaze dostat se ke své posedlosti- kačce Amině. Tudíž, ještě než jsem se stihla otočit, povalila mě na zem a praly jsme se o NAŠI oblíbenou hračku. Amina je totiž moje, jenže ta chlupatá potvora ji chce taky.
Ani nevím jak, ale ocitly jsme se ve vaně a snad polovinu jejího obsahu jsme vyšplíchaly na zem. První polovina úkolu: splněno. Utekla jsem vyjevené feně z dosahu a dostala svou nejvěrnější kamarádku z dětství ( někdo potřebuje imaginárního kamaráda, mě stačí kačena) do bezpečí. Zahlídla jsem, jak zkrabatělej Alík hryže taťkův kartáček na zuby. Jako vždy. A táta ještě nikdy nic nepoznal! Můj postelovej mazlík takhle jenom vyjadřoval lásku k hygieně!
Ale už jsem musela vrátit svou pozornost k Sam. Ta se nějak dostala z vany a následovala drbačka.
Chrstla jsem na ni polovinu flaše psího šampónu… aha, vedle. Tendle je maminy, zas nějakej vyživující a megadrahej z Avonu. Ale co, aj Samanta se musí líbit. Toho smradu od vetrináře bylo stejně dost ve vaně a momentálně i kolem ní, včetně mě! No jó… konečně se zbavím blech!
Začala jsem ji drbat kožich a ona se všelijak spokojeně nakrucovala, přičemž třeba za uchem chytala reflex podrápat se zadní. Schytalo to moje rameno.
*
"SÁÁÁM!" vyřítily jsme se na zahradu, kde už celkem v klidu seděla partička bráchových kumpánů a na Adamově klíně se krčila Jana. Hezky s provinilým výrazem uždibovala piškot. Stejnej jako na kterej jsem se předtím tak vrhla. Ale zpět.
Tak jsem se teda na tu zahradu vyřítily, a z Saminé původní béžové barvy byla sněhově bílá. Ale i přes to jsem měla podezření že jsem namydlená víc jak vona! Jinak důvod je taky v tom, že se nám již zmíněná skříňka nad umyvadlem zřítila ze stěny a moje kačenka se stala jejím rukojmím. Utíkala přede mnou a vrtěla ocasem jak pominutá. Mám takovej dojem, že ji dodával rychlost jak nějaká turbína!
"JÁ TĚ VARUJU!" vrčela jsem. Toť pazvuk jež hrdě používám a to velice často! "SCHYTÁŠ TO!" No to velký tele přede mnou si ještě navíc kouslo do Aminýýýýý! Chytám amok! Drapla jsem hadici, do té chvíle pokojně stočenou dva metry ode mě. Zalomcovala jsem zahradním kohoutkem a už to jelo.
Na Sam zaútočilo mini vodní dělo. Má štěstí potvora! Pustila žlutou už skoro nekačenku a začala chňapat po vodním proudu. Začaly jsme kolem sebe obíhat a já tím z ní splachovala mámin šampón. Už za chvíli jsem byla na zahradě jediná s pěnou až za ušima.
A když už jsme u těch okupantů naší zahrady… tak mi za zády chytají záchvaty jak návštěva, tak naši. Janě se povedlo shodit, nenápadně, zbytek dezertu pod stůl kde už čekal vždy připraven Alík se svým teplým bratrem - Tátovým kartáčkem.
A ještě někdo ze mě a mýho psa absolutně nemoh!
Napravo, za plotem u naší mini králikárny a z druhé strany záhonem růží se do kolenou plácal naprosto úchvatnej kluk! Chvílema se tak zajíkal, že to vypadalo, že se už, už začne dusit. Nahodila jsem nevinnej úsměv. "Zdar Vojto! Si v pohodě?"