Pracovní agentura

"Tak se do toho pustíme, co říkáte? Potřebuji pro začátek znát vaše jméno, datum narození a pohlaví," řekla referentka pracovní agentury a poodjela na kolečkové židli k počítači.
"Dobře, když tedy myslíte, že to má vůbec cenu zkoušet, dám na vás. Víte, jsem tu, protože jsem už ztratil veškerou naději, že bych snad mohl být ve své snaze úspěšný. Včera jsem ale viděl v novinách váš inzerát a řekl jsem si, že to ještě zkusím. Za poslední dva roky jsem navštívil asi tisíc firem a institucí a všude se mnou vyběhli. Nemám opravdu asi co nabídnout," reagoval až do této chvíle neúspěšný žadatel o zaměstnání.
"To nechte na nás, prosila bych to jméno"! pokračovala ona.
"Jo jasně, promiňte, jmenuji se Jeroným Slavíček."
"Teď datum narození." zahájila vodopád otázek poslední Jeronýmova naděje.
"No to bylo ....26. června 1952 v Dolní Polné", jakoby pyšně odpověděl Jeroným.
"Co bylo 26. června v té Polné"?
"No narodil jsem se tam".
"Aha! Já to hned nepochopila, vy to prezentujete jako by to byla nějaká událost", s despektem řekla referentka.
"No pro mě to teda událost byla a pro naše ještě větší. Měli ze mne velkou radost, byl jsem jejich první"! Dal Jeroným důraz na to první.
"Tak dál, vaše pohlaví"?
"Proboha to není poznat! Já to věděl, jsem vyřízený člověk, co se může stát chlapovi horšího, než když ostatní nepoznají, že je chlap"? téměř se rozpakal.
"Promiňte, samozřejmě jsem poznala, že jste chlap, ale zeptat se musím, dneska člověk neví. Takže abych vám vysvětlila, jak to celé funguje. Naše společnost, jak už víte, dokáže každému vybrat povolání, které se pro něj nejvíce hodí a v kterém bude úspěšný. Používáme k tomu počítačový program vyvinutý dánskými odborníky ve spolupráci s univerzitami v Japonsku a na Islandu. Tento program se v těchto zemích osvědčil do té míry, že jsme se ho rozhodli stáhnout, tedy chci říct koupit, a skrze něj pomoci českým nezaměstnaným. K tomu, abychom se dopracovali požadovaného výsledku, stačí zadat alespoň pět věcí, které vás nejvíce charakterizují".
"Takže můžeme začít. Co byste řekl jako první? Mělo by to být něco, čím se nějak vymezujete",ukončila informačně-propagační monolog referentka.
"No já nevím, že bych byl v něčem zvláštní, i když teď mě napadá, když sním kilo třešní a zapiji je mlíkem dostanu..."
"Průjem, to asi každej, ne? To není zrovna nic čím byste nějak vybočoval", zakroutila žena hlavou.
"Právě že ne, já má z toho zácpu a to takovou, že třeba týden nemůžu, ale nepřejte si vidět co se stane po tom týdnu až to povolí", odvětil Jeroným a významně nadzvedl obočí.
"To si opravdu vidět nepřeji! Já po vás ale potřebuji úplně něco jiného, tohle přece není důležitý. Zkuste něco z jiného soudku, nějakou opravdovou zajímavost".
"Teď mě jedna zajímavost napadla, ale ta je! Když vypiju pivo, chodím pak celou noc na záchod. Když vezmete, že pivo má půl litru, a při jednom odskočení vyčůrám taky půl litru, tak je to fakt zajímavost. Kde se proboha vezme těch zbylých šest litrů? Asi zázrak"! popsal Jeroným nejdůležitější objev jaký v životě učinil.
"No jako zázrak bych to rozhodně neviděla, ale už mě začíná být trochu jasnější, proč vás mám tady. Jestli jste se na téhle úrovni bavil s personalisty, není divu, že jste pořád bez práce. Nebudeme ale házet flintu do žita, já vám trochu pomůžu a nějak to zvládnem. Začněme třeba vašimi koníčky. Máte rád zvířata"?
"Ale ano, psy, kočky, koně, mám rád všechny, ale sám jsem nikdy žádné neměl, vlasně až na křečka. Bohužel pošel potom, co mě povolila zácpa, to víte to je nějakých plynů..."
"Proboha, dokážete mluvit o něčem jiném? Takže napíšu, že máte rád zvířata. Možná bude lepší, když to vyplním sama. Tak třeba ještě napíšu, že jste pracovitý, máte rád sport a čtete knížky o druhé světové válce", naprosto rezignovala referentka na inteligenční schopnosti zákazníka.
"Jo to mě celkem vystihuje i když moc nečtu, možná ještě tak ceny v obchodech, ale knížky?! Ale nechte to tam, třeba se na starý kolena ještě rozečtu", zářil Jeroným naprosto nezdravým optimismem.
"Ták teď to zmáčknu a počítač vyplivne povolání vám nejbližší. Sama jsem zvědavá, co to asi bude. Už nám to pracuje... a je to tady! Podle počítače jste stvořen pro práci lovce perel u ostrova Hokkaido nebo harpunáře na velrybářské lodi. Já bych vám ale doporučila ty velryby, protože jste tento týden už sedmý s tímto výsledkem a my tím pádem pro vás můžeme otevřít kurz, respektive vás přidat do kurzu vycpavačů tučňáků. Vím, že tato zaměstnání mají jisté odlišnosti, ale zase je spojuje, že vaše oběti žijí v krajině věčného sněhu a ledu".
"No taky bych si vybral raději toho vycpavače velryb...", nestačil ani dokončit větu pan Slavíček.
"Proboha lovce velryb! Vy je budete lovit a ne vycpávat, přestavte si, že by jste měli na tom školení vycpat velrybu. Kam by jsme přišli, jen těch drtin"!,snažila se referentka držet zákazníka při zemi.
"To je pravda, stanu se tedy tím harpunářem! Budu mít ale u nás nějaké uplatnění? Kolik má naše země takových lodí"?
"To bohužel nevím, ale asi dost, jinak by mě to ten program nenabízel. Od vás dostanu dva tisíce za dotazník a osm tisíc za ten kurz.. Začíná příští týden v pondělí v osm hodin a prosím o dochvilnost! Jinak vám děkuji za trpělivost a pošlete mně dalšího..."