Feministky a h....

Každé ráno jezdíme s mužem do práce. On řídí a já na sedadle spolujezdce doháním

ranní shon. Uklízím papírky z podlahy auta do postranní přihrádky, procházím nacpanou

peněženkou a s mírným pocitem provinilosti se zbavuji účtenek z minulého týdne.

Při čekání na červené si v postranním zrcátku maluju řasenkou oči. Smějeme se vtipům

v radiové ranní show.

Nikoliv dnes.

Už při nástupu do auta mně při pohledu na zataženou ztmavlou oblohu mělo napadnout,

že dnešní cesta do práce bude výjimečná. Když jsem nasedala, opatrně jsem si uhladila

saténovou sukni. Nemám ráda, když jsou na ni zmačkané pruhy.

Už na první hlavní ulici se táhla kolona aut. Pokud jsme chtěli oba být v práci včas,

museli jsme využit postranních uliček, malých průjezdů a objezdů hlavních tahů.

Tento skvělý nápad mělo asi dalších 1000 řidičů v našem velkoměstě.

" Ty vole, kam to jedeš! Ta tramvaj nemá přednost hovado! Kurva všechny bych je donutil

udělat zkoušky z obratnosti, rychlosti a postřehu a kdo by neprošel, sebral bych mu řidičák!

Ježíškriste, no jo ženská za volantem, těm bych ten řidičák vůbec nedával! Samý feministky

a hovno! To snad není pravda, důchodce v 8 ráno! Tys snad nikdy neslyšel o zipu! To

neznamená tři auta nechám předjet! A co blinkr?! "

" Jen jezdí opatrněji v tom šeru! " prohodila jsem pomalu.

" To není opatrnost, ale blbost" Auto sebou při odbočení trhlo, ne, nebudu se chytat dveří,

to ho ještě víc rozčílí.

"Pozor" potichu jsem ho upozornila, hlavou se mi honíc učitelův hlas z řidičské školy:

"... a pokud jste spolujezdec, bůh vám žehnej, nikdy nezvyšujte hlas na řidiče, nebo se

lekne a udělá ještě větší chybu... "

Odbočování vpravo, kde chodci mají zelenou a před námi si to u krajnice pomalu šine cyklista.

"Vidím" nezpomalil, ale naštěstí chodci byli ještě daleko a cyklista se vmáčkl k okraji chodníku.

" S účastí ke všem řidičům, musím přerušit dnešní ranní show a oznámit, ze naší metropoli hrozí

dopravní kolaps obrovských rozměrů kvůli převrženému kamiónu při sjezdu z centrálního mostu "

linulo se z radia. " Dopr..! "

Kličkoval, musím přiznat, že bravurně, mezi pomalu popojíždějící kolonou aut.

Najednou, už do tak setmělého rána začalo pršet. Kapky velikosti větších hrachů začaly

bubnovat o přední sklo. Prásk.

Rána jako z děla, vylekaně jsem se na něj otočila. Že by bouračka?

Sedadlo řidiče bylo prázdné.

Vzum. Na sedadlo se z centimetrové větrací mezery u postranního okénka snesla sprška deště.

Z nasáklého potahu se začala formovat postava. Během dalších 2 sekund tam seděla dívka asi

tak mého věku. Kožené kalhoty. Na pravé ruce mela potápěčské hodinky Stinger. I v tom šoku

jsem si podle těch hodinek všimla, ze to musí byt levačka. Jako já.

Na zlomek vteřiny pootočila hlavou a já viděla mírný úsměv a přivřené bystré oči.

" Jsem tvoje feministické já "

Sebevědomě vystrčila bradu. Zrychlila. Jela v odbočovacím pruhu, ale na poslední chvíli těsně

před semaforem udělala myšku a jely jsme rovně.

" Podívej se na to panorama hradu, není to krásné, jak se impozantně tyčí pod těmi

těžkými mraky?"

Asi to byla řečnická otázka, protože obratně podřadila do zatáčky aniž by sebou

auto jakkoliv škublo a pokračovala: " Chceš se po ránu zasmát?

Když Bůh stvořil Adama a Evu, zbyly mu ještě dvě věci, které jim chtěl dát.
Bůh řekl: "Mám pro vás ještě dva dárky, pro každého z vás jeden.

Ten první je moci čůrat vestoje."
Adam ho přerušil: "Já to chci, já to chci! To bude báječné a můj život bude mnohem

jednodušší a veselejší!" Pak se podíval na Evu a Eva přikývla a řekla: "No proč ne, pro

mne to není tak důležité." Tak dostal Adam od Boha tento dárek. Adam výskal radostí

a čůral na každý strom a keřík, prostě všude, kde se dalo. Eva se zeptala Boha: " A co

je ten druhý dárek, Bože?"
Bůh odpověděl: " Rozum, Evo, rozum..."

Vzum.

Namísto ní tam seděl můj muž, rychle otočil hlavou: " Proč se prosím tě usmíváš?!

Přijedeme pozdě!"

"Mam tě ráda."

"No jo, já tebe taky, ale tyhle zpomalený šneci."

Uhladila jsem si místo na sukni kam dopadla sprška deště z pootevřeného okna.