Epic story 4

Mike se začal pomalu probírat, což bylo docela divné protože zemřel. Zmateně se rozhlížel a uviděl nějakýho chlápka.
“Kdo jsi?” zeptal se Mike.
Ten chlap mu ukázal nějakou cedulku. Mike viděl ještě trochu rozmazaně, ale začal číst.
“Goooooood.. to má jako bejt co? Mě není zrovna gooooood!” Najednou zaostřil a přečetl to znovu.
“God... aha! Ty si bůh!” uvědomil si to Mike.
Bůh přikývl.
“Áááááááááá!!!!!!” Mike řval jako by ho sekli kosou do... no, to je fuk.
“Drž hubu nebo tě někdo uslyší!” psssstal bůh.
“Tak hele, já tu jako nejsem ani legálně?” Mikeovi to nebylo zas až tak jasný.
“Myslel jsem jestli bys nechtěl..” Bůh si začal stahovat kalhoty.
“Do prdele to ne! To je moc. Že bůh je, to ještě snesu ale že je gay to neberu!”
“Já nejsem gay!” ohradil se bůh.
“A co měl znamenat ten striptýz?” nasral se Mike.
“Jsem gej vole ne gay! Nemam rád angličtinu..”
“A to s tim godem bylo co, no?”
“GOD – Geneticky upravenej droid, asi sem si splet cedulky, ale to není moje-”
“Sklapni! Chci vědět co tu vlastně dělám! Co to tu je?” Mike byl zamatený jako nikdy, a to je co (ne)říct.
“Jsi v nebi synu!”
“Tati?”
“Ale ne, já nejsem tvůj táta no fuj jak si na to přišel?” odplivl si bůh.
“Neplivej na mě!” ozvalo se.
“Co to-” TO JEN VOKOLO LES MRAVENEC!!! HAHAHA!!!
“A co tu dělám? Sem snad mrtvej?” ptal se Mike.
“Ty si nevzpomínáš, jak jsi umřel?” divil se bůch.
“No.. vlastně...”
“Koukni se na toho mravence. Spadl z tebe, když ses objevil.”
“Sakra ten hajz, já myslel, že se mu jen rozbilo akvárko! A voni to byli fakt masožravý mravenci?”
“Nojo..” povzdechl si bůh “ale byla to práce zase tě skládat dohromady...”
“A to by mě zajímalo!”
“Co jako?” bůh pozvedl své bílé, mocné obočí.
“By mě zajímalo, číms mě vlastně lepil?” Mike byl svým dotazem tak zaujatý, že si nevšiml stínu, který se náhle objevil vedle něj.
“Co já vím..” zakabonil se bůh. “Ale samozřejmě že to bylo testovaný na zvířatech!” dodal, když se Mike začal mračit. mračit MRAČIT!!! Teprve teď si bůh všiml neznámého, který mezitím neúmyslně poskytoval Mikeovi služby obvykle typické pro slunečník.
“Ó můj bože!” bůh se s nevěřícím výrazem díval na onoho člověka. Měl nezvykle malou hlavu, nezvykle dlouhý nohy, ale naprosto obvyklý kecy.
“Brm brm!”
Bůh se podíval do zrcadla, které ten člověk nesl, a zjistil něco náramně zajímavého. “To jsem já..” vydechl, “A mám špinavý HADRY!!! A nejvíc tady dole...”
“Pičo vole.” dořekl za něj Mike.
“Tohle sem netahej!” bůh se zatvářil tak vážně, jak mu to jeho vřásčitá držka dovolovala. “Já ten vtip slyšel, a nepřišlo mi to vůbec vtipný! Lehkomyslné užívání vulgárních výrazů tady nesnesu pičo vole!”
Bůh těžce oddechoval a probodával Mikea přísným pohledem.
“Au, to bolí!” zaprotestoval Mike, když mu bohův pohled probodl hrudník.
“Ježiš sorry, já sem trochu bystrozraký.” bůh polekaně zamrkal. “Musíme vyrazit, prozatím tě ubytuju v hotelu, než ti seženu nějakej levnej bejvák do začátku. Tak hoď sebou, kuhvězdičkava!”
řekl a vyrazil rázným krokem někam do dáli.
“Počkej na mě, sakra sakra sakra!!!!!” Mike se za ním rozeběhl méně rázným krokem. Člověk se zrcadlem si povzdechl. “Aby to čert vzal.... néé, ty vole vrať to!!!”
Vyděšená tvář mirror guye se vzdalovala, zato se přibližoval veeelkej barák s nápisem:
“HOTEL BOŽSKÝ HOTEL” a pod tímto nápisem se blištěl další, který hlásal: “KU**A”.
Když už oba stáli před hotelem, otočil se bůh na Mikea. “Není to nic moc, jen dvě hvězdičky, oproti “HOTELU HOSTELU MOTELU” - “*****”, ale pořád lepší než “HOTEL JUST HOTEL” - “KURVA”.
“To z ní rozumě.” Mike se podrbal na hlavě a zjistil, že jeho “mastné problémy” jsou fuč.
Bůh rozrazil dveře dokořán. Poté se seběhlo hned několik věcí naráz. Neseběhlo se nic. Došli k recepci a Mike zacinkal na zvonek. Bůh mu vlepil facku, a se slovy “blik blik” se otočil na recepčního.
“Máte rezervaci?” zeptal se.
“Vypadáme snad jako indiáni, debile?” odsekl bůh a poprskal perský kobereček.
“No dobře, dobře, hned se kouknu na volný pokoje...”
Mikeův pohled se během seznamování s novým prostředím zaměřil na japonce válejícího se na podlaze. Zřejmě byl opilý.
“Kdo to ksakru je?” zeptal se recpčního.
“Nakashi.” odvětil a znovu zabořil prst do listu se seznamem pokojů. “Jo to je ono, pokoj 747. Tady jsou klíče. Přeji příjemný pobyt.” recepční se na Mikea teple usmál a zas si hleděl svého.