JANEK JANEK

“Janku, ukaž jak se hihňá hňup!” vybízeli staří mládenci, pokuřujíc si před hospodou svou pěstovanou travičku. Janek jim zprvu ukázal prostředníčkem, co si o nich myslí, ale jak byla debata přesměrována na to, kolik se urodilo třešní, a kolik kdo vypálil slivovice, s tím, že si každý “koštne” té své, Janek ihned přehodnotil svoje počínání.
“Mládenci,” povídal zvesela, “tož já se omlúvám, ale pokud chcete klidně se s váma zahuhňám!”
Přísný pohled pěti párů očí jej přimělo zkrotnout.
“Janku, ty snad špatně slyšíš, nebo co? Jak s váma, jakýpak s váma....? Ty se zahihňáš, a koštneš naší pálenky!” mládenec se oháněl ubaleným doutníkem, až se okolo sedící druhové zalekli, že vzduch chytne plamínkem. I když to je jaksi z hlediska normality, absolutní hloupost, však víte.
Janek se cítil jako nahý v trní. Ulpělo na něm pět pohledů.
“Hihi, hi hi hi hýýýýý!” Janek procítěně zahilýkoval.
“Janku, jedno se ti musí nechat. Ty seš takové hňup, kterymu neni rovno”.
“To i já, jakože se Jozéfek jmenuju, bych radši vysral hovno,” zakřičel mládenec, který ušlápl špačka své trávy.
“Vy jste mi teda básníci, vy bando vypitých a vyhulených mozků,” řekla hospodská, která nesla účet.
Mládenci se otočili. Jeden povídá.
“Ale Mařo, tož to neznáš tady Janka, nalé mu taky, ať koštne. A zauč ho, klučina chudák ještě neviděl pořádný....,” při pohledu na její vyvýšenou hruď se zarděl.
“Prasata! Tady je slušná hospoda, a já nejsem žádná děvka! Zaplaťte a vypadněte!” Mařa celá zčervenala jako rajské jablíčko. Nedráždi lva v kleci nebo tě kousne.
“Kolik to koštuje?”
“Měli jste každý po třech flaškách, každej dva rumy...to máme tři stovky!”
“Tož to ne!”
“Jakýpak ne! Mám v kvartýru ceník, a to je daný. Pro všechny stejnej metr. Co vypijete, to taky zaplatíte! Žádná sekera....chlapi jedny vožralý!”
“Tož to ne, povídám. Mačeno!” mládenec, který byl v kurážném opojení se zvedl.
“U tebe nejsem žádná Mačena, když tak už Mařena, a husy jsme spolu nepásli! A nechytej mi na....”
“Kozy taky ne!” vyrukoval mládenec, který se jmenoval Jozéfek.
“A ven! A prachy taky!”
Mládenci nakonec dohromady dali ty tři stovky a šli dom.
Mařa už dostala zase normální barvu.
Janek se culil jako blázen.
“A ty se netvař, jak hňup!”
Když je ale někdo hňup, tak ho toho nezbaví.
A to můžeš proklínat ďábla, nebo se modlit k Bohu.
Janek byl....
....prostě Janek.

KONEC