Kapitola druhá: Hrozba

Petr se probral v nějaké místnosti kde pořád něco pípalo a bzučelo.
„Jsi v pořádku?“zeptá se ho kdosi.
„Kde to jsem?“ptá se Petr a pomalu se zvedne.
„Ve vesmírném řídícím centru, vítejte jmenuji se Drox a budu vám nápomocen v řídícím centru“vysvětlí muž.
Když se Petr pořádně podívá, zjistí, že to není normální muž, ale velká zelená hrouda, prostě mimozemšťan!
„Kdo jste?“vysouká ze sebe jenom ztěží Petr.
„Jsem mimozemšťan z planety Sox a jsem tady abych ti řekl, že nám musíš pomoci!“skoro vykřikl mimozemšťan.. „Pomoc, jak bych ti mohl pomoct?“ptal se udiveně Petr. „Jde o Obulixe. Obulix je stvořený vámi, vytvořily jste ho z takzvané radiace. Naštěstí pro vás smrtelníky ze Země jsme Obulixe uzavřeli do neznáma, tak kam jsi šel. Doteď nebyl problém až do té doby než jsme tam uzavřeli druhou příšeru jménem Cocisa. Uzavřeli jsme je tam oba, protože jsme věděli, že neutečou, naneštěstí jsme nečekali, že se začnou množit a až jejich děti budou minimálně v pubertě, tak dokáží utéct... Jo mimochodem Cocisa je příšera, která lidem rozkazuje, aby pili colu. Vymysleli jí lidé z firmy Coca-Cola. Chceš vědět ještě něco?“zeptal se mimozemšťan nakonec.
„Ano, na co potřebujete mě?“zeptal se kluk.
„Není to jasné? Na to, abys zabil Cocisá,“ odpoví mimozemšťan.
„A nebo Obulixe,“ dodal ještě.
„Hmm spíš tu Cocisá,“ rozhodne se.
„A jsi pevně rozhodnut?“
„Asi ano, ale...“nedokončil větu a skočil mu do ní mimozemšťan:
„Víš co? Jdi se porozhlédnout po lodi a rozmysli si to. V klidu nespěcháme máme ještě tak 20 let než se její děti dostanou do puberty(není to jako u člověka!!!),“ a usmál se, jak to u mimozemšťana jenom jde a podal mu plánek lodi.
Petr jen tiše přikývl, podíval se do něj a hned se rozhodl kam jít. Vyšel z místnosti, podle plánku řídící místnosti a vydal se vlevo, když šel, uviděl pár mimozemšťanů, plakáty a na nich:
„Kupte si novou houbohmotu, budete zelenější a lepkavější!“
„Hmm lákavé,“pomyslel si. Šel tedy dál, až došel ke dveřím, na nich mikrofon a pod ním nápis:
„Dveře otevře pouze někdo z řídící místnost, promluvte si s ním,“ a šipka ukazující na mikrofon.
Petr se naklonil k mikrofonu a řekl:
„Haló? Slyšíte mě? Chtěl bych požádat o vstup na výhledovou plošinu,“ a počkal, po chvíli se dveře otevřou.
Petr do nich vstoupí a uvidí celičký vesmír... „Nádhera,“ řekne potichu.
Chvíly tam stál a díval se, všude kolem a potom si sedl na lavičku a začal přemýšlet... Nakonec mu došlo, že by to měl udělat a tak si to nasměroval směrem do řídícího centra...