Komunistický řád

„Čest“ pozdravil Mirek Soudruhý.
„Nazdar. Pivečko?“ odpověděl hostinský Rudolf Prachomil, neboli Břečka.
„Ano, soudruhu“
„Tady ho máš“ podává Břečka tekutý chleba „toho soudruha si pro příště nech, jo?“
„Ale, ale. Máme demokracii. Bohužel. Ale vy jste to tak chtěli. To vy jste dělali ten kravál s klíčema. Tak si pěkně prosím nestěžujte!“ odsekne Soudruhý a vydá se posadit. Už už si sedá, když Jiří Pivomil, kterému ostatní neřeknou jinak, než Pivson, chytne židli na kterou si chce nově příchozí sednout.
„Obsazeno!“ nevrle řekne Pivson.
Soudruhý se rozhlédne. Všechny známe tváře už dávno sedí. „A pro koho“ zeptá se.
„Pro normální lidi“.
„Tak to si tedy sednu“.
„Nesedneš!“
„Proč? Nemám záznam u psychiatra, tudíž jsem normální a sednu si“.
„Kurva, nesedneš!“.
„Proč?“
„Protože budeš mít záznam u plastického doktora, jestli se tady rozvalíš!“
„To jsou ale ošklivá slova, soudruhu“.
Pivson se naštve, stoupne si od stolu a rozmáchne se na ránu. Jeho přátele ho však v čas chytnou.
„Pusťte mě na něho! Já z něho ty sračky vytluču!“ řval na celou hospodu Pivson.
„Ty vole, klid. Vždyť ti za to nestojí“ snaží se situaci uklidnit Vašek Víno alias Víno.
Mirek Soudruhý si jde raději sednou k prázdnému stolu naproti místnosti.
„A tam už zůstaneš!“ zakřičel už klidnější Pivson a sedne si na své místo.
„Soudruhu, soudruhu“ zvolá provokativně Soudruhý „pročpak taková slova? Vždyť jsme všichni lidé“.
„Ne, ty jsi hovado“ odsekne Pivson.
„Jen ho pěkně nech, panáčku“ ozve se náhle Břečka od výčepního pultu „bude-li chlastat a jíst, tak je to člověk“.
„Ty ho ještě podporuj!“ znovu si Pivson stoupne.
„Bejku, nech toho! Už ti zase naskakuje ta hnusná žíla na krku“ snaží se uklidnit kamaráda Víno „něco mě napadlo“.
Pivson si pomalu sedne.
„Tohle ale fakt nejsou lidi! To jsou Ruskem vymazaný existence. Ať táhne zpátky za soudruhem Gabčíkem a uchlastá se vodkou“.
„Jen klid a poslouchej“ lišácky se nakloní Víno a pošeptá Pivsonovi plán.
…
„Jasný!“ po chvilce zajásá Pivson. „Čéče, Víno. I když chlastáš ten patok, tak máš dobrou hlavu“.
„Dík“ usměje se tajemně Víno.
…
„Soudruhu, ještě jedno pivečko, abych nekulhal“ objedná si nic netušící Soudruhý. Břečka mu ho začal natáčet. Na tohle znamení čekali naši hrdinové a Pivson vstal, počkal až bude pivo hotové a vzal ho.
„Děkuji ti, že mi ho přineseš, soudruhu. Věděl jsem, že zdravý komunistický duch v tobě zvítězí“ nadšeně zvolá Mirek Soudruhý v domnění, že mu Pivson donese pivo. Ten však řekne.
„Omyl, soudruhu. Znárodnění!“ a na ex pivo vypije.