Já Tě prostě miluji - PARODIE :-D 4.kapitola

4. Kapitola (originál:http://liter.cz/Romany/219889-view.aspx)

James se tvářil otráveně, zase mě chce seznámit s nějakou hloupou dívkou, která nezná nic jiného, než bezpočet prosledovaných hodin u porna, nebo kokainu. Najednou nevěděl jak má reagovat, stál a doslova zíral na tu třpytivou bytost. Stál a to také doslova. Najednou se mu cosi postavilo v kalhotách a nešlo to dát „dolů“ . James zčervenal a nenápadně si dal obě dlaně před poklopec. Nadine scházela ze schodů a mírně se usmívala. Byla nádherná. Pomaličku jel pohledem od jejích nohou k obličeji. „Ty vole!“ vyhrkl a vysloužil pořádné mokro ve slipech a zároveň napomenutí od svého otce. Vytřeštěně zíral na tu nádhernou dívku a před očima mu vyvstávala úplně jiná situace. Nedokázal se rozhodnout jak se má zachovat. Byl zmatený. Šťastný, že ji opět našel a rozezlený na nejvyšší míru, že ho nechala samotného. Sevřel v dlani stříbrného jednorožce a čekal...
Nadine nedokázala popadnout dech, myslela si, že to bude okouzlující mladík, stejný jako mnoho jiných. Ale kdeže! Když mu pohlédla do tváře v hrudi jí cosi bodlo. Najednou
nemohla dýchat, do očí se jí tlačily slzy a snažila se udržet důstojný krok a vytvořit tak zdání naprostého klidu. To se jí ale bohužel nepodařilo. Najednou měla pocit na zvracení a ze špatně dýchatelného vzduchu, či co upadla do bezvědomý. Skutálela se po schodech a narazila hlavou do protější zdi proti schodům z mramoru. Když to viděla Anna, seklo to s ní také. James nevěděl co dělat. Kurz první pomoci měl ještě před sebou a neměl ani nejmenší základ! Otec jakby smet. James proto vyndal super nový mobil značky Panasonic ve tvaru cihly a zavolal na číslo, které se mu vybavilo jako první a to bylo 150. Když sluchátko na druhém konci někdo zvedl, James rozčíleně mluvil: „ Haló? Potřebuji nutně záchranku!!! Je tady dívka v bezvědomí!!“ a z druhého sluchátka se zase cosi ozvalo. James, třesoucí se mluvil dál: „ Vy nejste záchranka? A nemohli byste mi dát číslo na záchranku?“ Tak tedy znovu vytočil číslo, už úspěšně.
Záchranka dojela během krátkých 60 minut. Během té doby se Anna vzpamatovala a pomohla naložit Nadine na lehátko. Když záchranka odjela všichni tři drželi černou hodinku a vymýšleli, jestli jí nechají pohřbít, nebo spálit. Během toho dlouhého rozhovoru došli i na návrh zásnub. James byl nadšený.
Ráno volali do nemocnice, kde se dozvěděli, že je Nadine už v pořádku. Měla jen střední otřes mozku. Nadine se také ptala na nemocničním lůžku doktora, jestli by jí nemohli potvrdit obávané těhotenství. Ano. byla těhotná... ? Tak tedy zašli do nemocnice s plno dary. Po vstupu do nemocničního pokoje se James vrhl Nadine kolem krku. Oba rodiče stáli v pozadí u dveří a periferně po sobě pokukovali. Byli šťastni, že jejich mladí se mají rádi , a tak se zasnoubením už automaticky počítali.


Druhý den ...
Když Nadine uslyšela o návrhu zasnoubení, jen zírala. Měla otevřenou pusu tak , že jí byly vidět plomby. Kdyby se v hoře drak probudil, nenadělal by ani za rok tolik rámusu, kolik ho ztropili oni dva. Jako když náraz propukne bouře a hrom se z bleskem navzájem předbíhají koho bude slyšet víc..
Co... Cože? Nadine nemohla uvěřit svému sluchu! Že by její matka nemyslela na její názor? Tomu nemohu uvěřit! Promlouvala ke svému nitru Nadine v duchu. Pohledem sledovala, jak se zachová James a nemohlo jí ujít, že najednou jako by mu ztvrdla čelist! Náhle nevydržel a vybouchl: „To nebylo myšleno vážně, že? Byl to z vaší strany snad pokus o trapný vtip? Neboť mě to moc vtipné nepřišlo!“ S těmito slovy se zvedl z pohovky a odešel aniž by se omluvil za svůj spěšný odchod.
Nadine v tom pokoji také nemohla vydržet, jakoby tam na ní vše začalo padat. Vstala z křesílka a přistoupila k oknu. Dívala se z okna, když tu jí zaujal nádherný pták. Vypadal jakoby vypadl z pořadu na primě Rady ptáka Loskutáka. Letěl po obloze, když tu náhle slétl níž a letěl proti plastovému oknu, kde stála Nadine. Letěl pořád a nezastavoval. Nadine to bylo divné a pozorovala ho dále. Pták letěl pořád, v jeho malinkaté hlavičce mu jiskřily oči a nabíral na rychlosti. Nadin šestý smysl říkal, že pták letí asi tak 200km/hod. V mládí totiž na vojenské škole skládala zkoušky z radarového řízení dopravy těžkých strojů. Najednou padla strašlivá rána. Pták Loskuták narazil plnou rychlostí do plastového okna a celý se rozpleskl po skle...Jeho vnitřnosti pomalu sjížděli po čerstvě umytém a nablýskaném okně. Všude byla krev a střeva! Nadine se lekla a ze strachu její schizofrenické matky vytáhla z šatů kapesníček a rychle začala čistit okno.
Já jsem ten nejnemožnější chlap na světě! To byla první věc, jenž Jamese po odchodu ze salónu napadla, ale nemohl tam jen tak sedět! Měl pocit jakoby svým mlčením souhlasil! Náhle ho však napadla divná myšlenka, jakoby mu ji někdo podsunul. James se zahleděl z okna a jel pohledem podél okraje lesa až se zastavil na jednom jediném bodě.
Starý mlýn! Vykřikla v duchu Nadine. Bože takhle ne! Tak to nemělo skončit! Nadine sebrala odvahu a rozběhla se po chodbě k Jamesově ložnici. Věděla, že tam nemá co dělat, ale musela to vyřešit hned.
James zrovna vylezl z horké koupele, když do jeho ložnice vtrhla Nadine! Vůbec si ho nevšimla. Zastavila se uprostřed místnosti, když jí náhle padl pohled na vanu. Pomalu, jakoby se dívala do očí šelmě, která by po ní mohla s každým prudším pohybem skočit, se otočila a svůj pohled stočila k Jamesovi. Viděl jak se prudce nadechla, a jak na něho tupě zírá. Sám ztěžka polkl, opět onen hlen, který ho dráždil v krku, protože byl mírně nachlazený a divně se usmál, jako kočka, která si je sebou jistá. Pustil ručník, jenž se mu svezl k jeho čerstvě oholeným nohám a odhalil tak své dokonalé tělo, podobající se kulturistovi Schwarzeneegrovi!
Nadine nemohla odtrhnout pohled od jeho chlupaté hrudi a ztěžka se zadýchala. Náhle jí však obestřela vlčí mlha. James jí nestačil zachytit. Když padala na dlaždičky z mramoru, udeřila se do hlavy. Měl o ni hrozný strach. Odnesl ji k sobě do postele a uvolnil jí tkanice od korzetu, aby mohla volně dýchat. Hladil jí po vlasech, když otevřela oči. Usmála se a po tváři jí začaly téci slzy. James se na ně nemohl dívat a zašeptal jí: „Copak má krásná vílo Amálko? Copa je? Řekneš mi to už?“ Nadine se usmála a odvětila: „ Kdo ví, třeba to víš, ale tvůj malý mozeček to ještě nevstřebal...“ James se usmál, jako by byl žákem zvláštní školy a mlčel do ticha.

V salónku si zatím lord Gareth a Lady Anna povídali: „ A stejně Anno, i když se zasnoubením není ani jeden nadšen, rozhodl jsem se, že pro tvou krásnou dceru uspořádám velký mejdlo! Ale musí tam být polonahá a sebevědomá. Zařídíš to? Já obstarám šaty a pozvu ty správné lidi. Ty jí musíš jen domluvit!“ Rozhodl se lord Gareth. Anna na něho chvíli zírala, a pak jí jeho nadšení zcela ovládlo a hodila na něj šťastný úsměv, plný nadšení!


„ty vážně nevíš?“ Nadine stále nemohla uvěřit, že se nad tím ani nepozastavil! Náhle se jí chtělo smát. James to asi poznal a ... „Ne nevím a víš PROČ? Protože nevím nad čím bych měl přemýšlet! Jestli nerozumíš tomu, co říkám anglicky, jakou jinou řečí mi budeš rozumět?! Maďarsky čí snad tatarsky?“ zakřičel vztekle! Nadine se na něj chvíli dívala, poté začala nabírat, a pak podlehla hysterickému breku. Rychle se zvedla z postele, znovu se na něho zadívala a vykřikla s velkou dávkou nešťastnosti a nenávisti: „ Ty IDIOTE! To tě třeba nenapadlo, že můžu být těhotná??? Vždyť sis naposled dělal prdel z toho, že jsi neměl kondom! A ještě si dovolíš na mě tady křičet, ty šovinisto! Teď jsi mi ublížil a jestli s tím něco nehodláš dělat, tak na mě do smrti nezapomeneš, zpečetil sis život a já ti z něho udělám peklo...na mě, slyšíš, NA MĚ, JSI ŘVAL PO PRVÉ A NAPOSLEDY, TY HAJZLE, rozumíš co ti řikam???!“ s těmito slovy se Nadine zastavila o pelest a otočila se k odchodu. Hlasitě za sebou práskla dveřmi, až se otřásla okna. James se nemohl nadechnout! Dítě, tak to ho doopravdy ani v tom nejhorším snu nenapadlo.
Anna čekala až Nadine přijde z procházky. Ale když se její dcera konečně vrátila a objevila se mezi dveřmi, Anně odumřela slova na jazyku. Nepamatovala si kdy naposledy viděla Nadine tak rozzuřenou.
„Nadine? Mám pro tebe skvělou zprávu! Nebu..“ Nadine po Anně sekla pohledem a nemilosrdečně ji poslala do háje: „Mami, teď na to nemám čas, mohla bych tady zůstat chvíli sama?“ Anna si odfrkla, ale řekla: „OK nechám tě zde o samotě, ale nepočítej s tím, že se mi omluvíš a bude zase dobře!“ Zabouchla za sebou a odsupěla si to do své ložnice.
Nadine usedla chcíple na svou postel a přemýšlela co bude dál. Neměla hlad, i přesto, že jí kručelo v žaludku. Nemohla přestat myslet na tu ošklivou událost, co jí potkala. Anna na toto jednání nebyla zvyklá, a proto si dělala starosti. Naštěstí byla také velmi hrdá a odmítala přijít s omluvou první.
Když Nadine vylezla z kouřicí se vody, služebná ji ustrojila do hedvábné noční košile s modrými kanýry, a když ležela v posteli, po tvářích se jí kutálely dvě velké slzy. Přemýšlel, proč jí v životě nic nevychází. Snažila se přijít na důvod, proč má neustále pocit, že jí nezbývá nic než hořkost v temném nočním bdění.