Řada podivných příhod - Dává tě to?

Včera večer jsem měl podivný večer. Sotva sem přišel domů z práce, už na mě zvonila moje sousedka ať s ní jdu na večeři, že je její manžel na služební cestě v Holandsku a že je jí hrozně samotné doma smutno. „Aji bych šel, ale víš co… Musím ještě vykoupat psa, utřít nádobí a jiné sračky.“ Řekl jsem jí. Ihned utekla s pláčem z mého bytu domů, zamkla se a už jsem jí od té doby nikdy neviděl.
Asi se nasrala, ale co. Mám přece důležitější věci na práci. Sedl sem si na gauč a přemýšlel o životě. Začalo mi docházet pár věcí, které mi dělaly většinou problém pochopit ale najednou sem vše věděl. Rozostřily se mi zorničky a začal jsem vnímat všechno kolem sebe ještě jasněji než kdy předtím. Trochu se mi ten obraz kýval ze strany na stranu ale vůbec jsem to nevnímal.
Myslel jsem si, že za to může změna tlaku v ovzduší či jiná sračka ale když sem se zvedl z gauče a šel jsem si udělat sklenici dobrého, chlazeného, mléčného pyré, zamotala se mi hlava a já se hodil hlavou přímo na kávovar, který na mě ještě ke všemu spadl a začal kolem sebe prskat vřelou kávu. Aby toho nebylo málo, vyprskl na mě ještě spoustu mléka a posypal mě cukrem.
Vypadal jsem jako kokot ale co sem měl dělat, když jsem byl v bezvědomí? Když jsem se probral z toho šoku, uvědomil jsem si že ležím na zemi, ale bez toho těžkého kávovaru na xichtě. Napadla mě děsivá myšlenka… Někdo tu byl a podělal mi kávovar. Okamžitě sem vstal a začal kolem sebe stihovat. K mému radostnému zjištění kávovar byl přesně na místě, kde byl, než jsem ho shodil.
Co to? Mam málo? Už jsem asi přepracovaný a potřebuju si lehnout… Šel jsem si lehnout ale najednou uslyšel, jak někdo otevírá moje dveře! Vůbec jsem neváhal a vyskočil z okna.
Aby jste si nemysleli, že si tak obyčejně skáču z okna… My máme totiž pod okny lešení, které tam je už asi 5 let a dělníci ho nebyli schopni celou tu dobu uklidit, takže si tak někdy vyskočím z okna. Díval jsem se kdo že to přišel ke mě domů a trochu jsem nepochopil fakt, že ten, kdo teď právě přišel, jsem byl já sám. To jak jsem se takhle díval sám na sebe jak si to drtím ke kávovaru a dělám si kafe mě fakt dávalo. Pořád jsem si myslel, že jsem přepracovaný.
Najednou někdo zazvonil a moje druhé já šlo otevřít dveře. Byla to moje sousedka od vedle, která semnou chtěla jít na večeři. Ten chuj jí odmítl a místo toho si šel sednout na gauč. Ani si nevšiml že když odcházela, tak brečela jak vojáci když se jim nepovede Džihád. Pak se zvedl z gauče a šel do kuchyně. Uklouzl a spadl na kávovar.
Najednou se mi zamotala hlava a já se probral na zemi s kávovarem na hlavě, mokrý od kafe a posypaný cukrem. Všecko bylo jen sen? Však co mi je? Jen sem se zvedl, utíkal k oknu a skočil jsem ven.
K mému překvapení někdo odstranil lešení a já si to volným pádem drtil rovnou z osmého patra na chodník. Cestou dolů jsem si všiml, že mě někdo pozoruje… Ale kdo? Proč musí pozorovat zrovna…