sea horses

Ne vždy si napustím vanu teplou vodou - někdy se rozpomenu na své zdraví a koupu se ve studené alespoň po dobu 10 minut. Jak jsem se totiž dočetl v knize "Rozvíjení mužské sexuální energie" od Mantaka Chii, jsou sedací ledové koupele prospěšné pro prokrvení nohou a spodní části trupu a pro posílení vitality vůbec.
Nyní však je ten pravý čas - podívám se z okna a venku je neděle - na básníkův koupací relax.
Vše si pečlivě připravím tak, aby to bylo tip-top, voda aby byla horká tak akorát, pěny aby nebylo moc a důležité věci aby byly po ruce - mýdlo, kartáč na umývání zad, mobil, hrnek s teplým kakajem, na čtení časopis VČELA A ŽIVOT a spoustu jiných drobností, bez kterých se koupel neobejde.
Pak se svléknu a nezvykle tichý byt a mír nedělního pozdního večera mě má k tomu, abych všechno oblečení odložil tam, kam skutečně patří - fleesovou mikinu pověsím do skříně, etno kalhoty složím do šuplete a košili, ponožky a spodky hodím do koše na špinavé prádlo.
Nahý vcházím do koupelny a musím se spokojeně usmát, protože je to moc pěkná a čistá koupelna. Když míjím zrcadlo, tak na sebe uličnicky mrknu. Pak ještě jednou zaráchám pravou rukou ve vodě, abych letmo změřil teplotu a už se nořím pod hladinu.
Ááááááá....
To je TA - KO - VÁ rozkoš.
Hm.
Po chvíli se ale začínám nudit, jen tak nehybně ležet ve vodě je pro činorodého člověka přece jen trochu málo.
Rozhlížím se nalevo napravo s čím bych se zabavil a nic nenalézám.
Přestávám hledat, zvrátím hlavu dozadu, úplně se uvolním, přivírám oči. Moje pravá ruka sklouzne na podbřišek a já si mimoděk začínám hrát s penisem.
Je to příjemné a uvolňující, ale i to mne po chvilce přestává těšit.
Dám tedy pravou ruku zpět na okraj vany a upřu svou pozornost na protější stěnu - všímám si ornamentů na kachličkách, jejich textury, pomalu se mi rozostřuje vidění a jejich pravidelné čtvercové uspořádání mě začíná vtahovat do jiných dimenzí....

DIGLI DIGLI DIGLI !
DIGLI DIGLI DIGLI !!

Safra, já se toho mobilu vždycky tak leknu...

DIGLI DIGLI DIGLI !
DIGLI DIGLI DIGLI !!

To mi volá moje partnerka lékařka Eva z noční služby. Pro větší plasticitu mého vyprávění si můžete následující dialog v hlavě přehrávat tak, že moje věty si budete v duchu přeříkávat hlubokým mužským hlasem a její věty vysokým ženským hlasem; dialog začíná mojí replikou.

DIGLI DIGLI DIG..

"Ahoj lásko."
"Čau miláčku, neruším tě?"
"Ale néé, jenom jsem teď ve vaně a jak šahám mokrou rukou na telefón tak si říkám, jestli mu ta vlhkost neškodí, můžu ti zavolat za půl hoďky?"
"To už tady budu mít nějaké operace a ty mi skončí až kdovíkdy."
"No jo no a jaká je dneska nálada?"
"Dobrá až výborná, nebudu to teda natahovat, jenom jsem ti ještě chtěla připomenout, že tě zítra zvu na to suši, tak abys' s tím počítal."
Tato zmínka o žrádle mne probudí z lehké letargie a pak ještě asi tak třináct a půl minuty diskutujeme o čínských, japonských a rybích jídlech, než si řekneme pa/pa.
Odložím mobil stranou, připustím krapet horké vody a pomalu ale jistě začínám přemýšlet o opuštění a vypuštění vany.
Pak už to jde všechno ráz na ráz - namydlím se, osprchuji, osuším ručníkem, umyji po sobě vanu, z podlahy setřu hadrem vlhkost, popadnu mobil, časopis a prázdný kakaohrnek a v županu pádím do své pracovny, abych tam napsal to, co jste právě dočetli.