Obhajoba lišky z pohádky o koblížkovi

Před měsícem na mě dopadla finanční krize. Vyhodili mě z Liščí party s.r.o., která mi do té doby poskytovala jídlo a ubytování.Od té chvíle jsem chodil po lese a snažil se vyžebrat nějaké jídlo.
Medvěd a Vlk, se kterými jsem občas chodil do hospody, řekli, že nic nemají a Zajíc, který vedl obchod s potravinami, řekl, že tento týden nepřivezli zboží, schovávaje za zády mísu tatranek. Jediný, kdo mě k sobě vzal byl Skunk, řka, že ví jaké to je, když vás nikdo nemá rád. Nabídl mi bydlení, které jsem bez váhání přijmul. Zhruba po dvou hodinách jsem svého souhlasu hluboce litoval. Smrad byl všude : v posteli, v jídle, dokonce i v oblečení, které mi dal a které patřilo jeho zesnulé manželce (tady se asi zrodil jeden z mnoha mýtů a to ten, že Koblížka snědla Liška-ona). Jednou, když jsem vylezl na čerstvý vzduch, viděl jsem na cestě zpívající koblihu. Myslel jsem si, že to jsou halucinace z hladu (tak smradlavý jídlo, jaký mi nabízel skunk, byste do pusy taky nedali), ale on mi skočil na nos a začal zpívat o tom, jak je chutný, o tom, jak potkal Medvěda, Vlka a Zajíce a o tom, jak mu všichni za jeho písničku zaplatili.
Když jsem si vzpomněl na Medvěda, který mi tvrdil, že nic nemá a obyčejné zpívající koblize dá dvě stovky, začal jsem přemýšlet o tom, že koblihu okradu.
Ta mi mezitím začala na nose tancovat, to mě lechtalo a já zaklonil hlavu v přípravě na kýchnutí. V té chvíli kobliha sklouzla z nosu do pusy.

Moc jsem si pochutnal, ale nemohl jsem za to.