Kapitola 1. - Někdo otrávil sousedovic slípku!

Byl večer, když u Chungových někdo zabušil na polorozpadlé dveře. Fotr-li-Chung šel otevřít. Byl to soused Kong-ce-Tung a byl hrozně naštvaný. Takle naštvaného ho Fotr neviděl od jejich poslední žabomyší války, když na něj poštval kozu, která mu sežrala míchačku na ženšenovou kořalku a ožrala témeř celou omítku a plot. Fotr ho nejdřív důkladně prohlédl v předsíni, jestli u sebe nemá podomácky vyrobenou bombu, jeho brokovnici po pradědovi, nebo vajíčko pukavec, ale nic u něj nenašel. Po nutné celní prohlídce ho pozval dovnitř, do domu a houkl na Ming, aby jim přinesla láhev rýžového vína.

Rýžové víno pili Chungové jen, když měli návštěvu nebo něco slavili. Naposledy to bylo to, když koza poprvé nic nesežrala (ani nemohla, Wang si s ní hrál na Čingischána a chudák koza se stala obětí Mongolů, kteří ji hodili do jámy na dešťovku, kde nic sežrat nemohla). Ming ovšem víno dávala do stejných tmavých lahví, jako kozí mléko, a tak se nedopatřením stalo, že na slavnostním stole leželo místo vína 5 let staré kozí mléko. První se napil Kong, ale v zápěti obsah sklenky vyprskl na Fotra. „Probuddhu, co to je za víno?“ Fotr zavolal na Ming, ať mu přinese nějakou hadru, aby to ze sebe mohl setřít. Uleželé kozí mléko opravdu zanechávalo náležité aroma, což Fotr nemohl nechat bez komentáře. „To si ten spratek Wang zase zapoměl uklidit ponožky ze sušáku, nebo to je to mlíko, dá-li se tomu tak říct?“ Ming špitla, že je to asi to mléko a Fotr ji požádal ať vyvětrá. Žádal ale marně, jelikož okna bez jediné tabulky skla zaprvé nešla otevřít (když byl malý, hrál si Wang s vteřinovým lepidlem), a zadruhé se větralo pořád.


Rámus probudil Wanga ze snění a ten vyběhl z pokoje. Spatřil sice, jak jeho máma Ming utírá nasupěného otce jeho učebnicí matematiky, kterou si provizorně obalil do maminčiné utěrky, ale skryl se za roh a mlčel. Kong se omlouval a Ming chlapům donesla tentokrát opravdové rýžové víno a místnost chvatně opustila. Šla totiž vyrábět z Ženšenu plast. Kong počkal, až se Fotr uklidní a poté řekl: „Ta vaša hloupá koza mi sežrala všechno zahradní nářadí!“ Fotr se zamyslel, jestli je třeba oplakávat Kongovy stoleté vidle po pradědovi, ale nakonec se slušně omluvil.

To ale nebyl hlavní důvod, proč sem Kong přišel, ten padl až za chvílii. „Fotře, víš co se mi stalo? Kvůli tomu jsem tady u tebe, protože potřebuji sousedskou pomoc!“ Fotr si pomyslel, že má beztak problémy s jeho kapitalistickou manželkou, ale nepředbíhal. „Stalo se to včera večer. Manželka šla nakrmit slípky, ale nějak jí nešly otevřít dvířka od kurníku. Bouchala do nich, tahala, ale nic. Až potom si však všimla, že jsou zapříčeny. Oddělala klacek a otevřela je. Tu ale na něco šlápla. Na něco... měkkýho...byla to... SLÍPKA!...mrtvá!“ Soused zavřeštěl, až Ming zahučela do ženšenu a koza leknutím snědla nový přístroj na dojení. Kongovi však do očí vhrkly slzy. „By-byla to ta nejtlustší a nejlepší nosnice!“ Fotr mu přilil vína, aby se uklidnil. Pak se klidně zeptal: „Jak se to mohlo stát?“ „Nevýíýím!“ škytl Kong a dál hltal víno. „Asi ji někdo otrávil, manželka našla asi osm metrů od kurníku pár prášků na spaní.“ dodal pak zdrceně. „Jak se tam mohl někdo dostat?“ Fotr znal Tungovic ratlíka. Ten štěkal i na svůj obraz v zrcadle a jednou se ze štěkotem rozběhl za sportovním letadlem. „To taky nevím, dvířka byla zavřená a v plotě není ani dírka, nebo náznak toho, že by jej někdo přelézal, i když by to nezvládl!“ řekl Kong hrdě. Fotra napadlo, jestli Kong považuje zarezlý ostnatý drát, který ukradl partyzánům ještě když byl malý, za dokonalou ochranu před zloději, ale opět nic neříkal. Chtěl dát událostem volný průběh. Prozatím. „Řekl jsi to policajtovi?“ zeptal se po chvíli. „Neee! To v žádným případě, ten by za vyřešení případu požadoval hostinu, a na ni by při jeho chuti k jídlu padly další dvě slepice! Navíc, i kdyby toho zloděje dohnal, což také není příliš reálné, nic by s ním neudělal, jelikož by nestrefil ani stodolu, kdyby stál v ní!“ Fotr obecního policajta dobře znal a opravdu si nedovedl představit, jak se ta bečka sádla valí za zlodějem, popřípadě po něm ještě střílí ze své pistole, kterou podle názoru většiny občanů, v životě nevytáhl z pouzdra. Byl div světa, že vůbec dokázal jezdit na kole a řešit hádky se sousedy. Tu ale vyskočil ze své skrýše Wang a řekl: „Já tu záhadu vyřeším!“ Kong se ho polekal, málem snědl sklinku od vína, ale poté, až mu došlo, co Wang řekl (měl trošku pomalejší vedení), se mu rozjasnila tvář. „Chlapče drahý, díky, díky tobě, jestli chceš, řeknu svému synovi Meyovi aby ti pomohl v pátrání!“ Wang se kysele zatvářil a řekl, že to už by radši měl za kolegu kozu, než Meye. Jo, jo, z Meye a Wanga rostli stejní nepřátelé, jako Fotr a Kong.


Kongovi se očividně ulevilo, jelikož vypil celou flašku rýžového vína zcela sám a když opouštěl Chungovic dům, málem zahučel do kompostu, kde koza dojídala prací prášek, který jedla proto, že jí zlepšoval zažívání. Poté se však vzpamatoval a domů došel v pohodě. Po cestě si ještě prozpěvoval písničku. Wang si mezitím chystal věci na zítřejší pátrání a byl velice spokojen s otcovým tvrzením, byť byl v podnapilém stavu, že ho po dobu jeho pátrání omluví ze školy. Tak tedy, zítra...