V Š D K

***

Cha cha, tak jsem se smál, že prý VŠDK /vysoká škola domácího kutění/,
raděj jsem dal další pivčo, on zbalil ty svý básně a odešel.
Výčepní měla kozy až do pěny a pořád se usmívala, tak jsem do sebe
to zlato naglgal, páté, šesté … pak mě vyhodili. Klikatil jsem k domovu
a přemýšlel, jak zítra opravím tu rozvrzanou postel, která před léty
seschla, když jsem byl kolonádovat v nějakých lázních, snad Františka,
nebožeby Karla, už nevím.
Konečně se mi podařilo trefit do zámku a zabouchnout dveře, stará spala.
Zvrávoral jsem ze sebe zakouřené svršky a hups do postele. Nevrzla.
Postel ani manželka.
Vyprchal jsem kůropění a kolem desáté jsem se posadil. Slepice nikde,
tedy ne nikde, ale tu ne. V tuto požehnanou hodinu obvykle zařezává
ve fabrice, jen tak u linky, víte, jak se tam vozí kuřata a na konci
je z nich balíček a šups do mrazáku.
Šel jsem se vychcat. Když jsem ho našel, ulevilo se mi.
Otevřel jsem lahváč a šel se dospat. Zas nevrzla. V předklonu,
jak jen mi břicho dovoluje, jsem koukal pod postel. Má šikovná ženuška
vypodložila hnízdečko knížkami, které máme jen tak aby si lidi mysleli.
Ta ale není naše, útlá a zánovní. Nasadil jsem brýle a listoval.
VŠDK … vysoká škola domácího kutění, no toto, jdu ji vrátit sousedovi.
Já těm básním moc nerozumím, prý píše vtipně, vtipálek.


***