Mazlíčci

Naše kočka byla nemocná, dostala od veterináře pilulky. No a co? To bude hračka. Naše kočka se jmenuje Nikita. Přišla na to dcera, protože od kotěte byla Nikita brutální. Před cizími lidmi ji musíme zavírat, neboť má tendenci útočit na kohokoliv. Dokonce, když přijel brácha se svým pitbullem, o kterém si povídalo celé sídliště, a o kterém on povídal, že naši milou mrchu srovná, Nikita srovnala se zemí jeden pokoj i pitbulla. Drsňák se před ní počůral a celý den už nevytáhl čumák zpoza gauče. Kńučel a krvácel, zatímco Nikita kolem něj provokativně chodila, pak si lehla a slastně se mu protahovala přímo před jeho velkou tlamou, plnou ostrých zubů. Nikita je prostě vážně drsná kočka. Drsná není, jen když se mrouská. To se pak chová jako obyčejná děvka a v té době se u nás vystřídají vesměs všichni, co se jindy bojí i zazvonit, aby Nikita náhodou neotevřela okno a neskočila jim přímo do ksichtů. Když se mrouská, můžou si s ní všichni dělat, co chtějí. A Nikitě jsem měla podávat pilulku denně, aby přestala mít potíže. Nenápadně jsem počkala, až u mne ulehne, vzala jsem jí do náruče, otevřela tlamičku a zasunula pilulku. Stihla mi nejen prokousnout prst, ale pilulku vyplivla a ještě se dostala na svobodu. Měla nervy a vrčela. Vytáhla jsem ji odhodlaně zpoza postele, pevněji sevřela, opět jí nasílím otevřela tlamičku, narvala pilulku a držela jsem ji tlamičku zavřenou ..cca 5 vteřin, poté mi podrápala ruku a opět kousla. Kápla kapka mojí krve. Dostala jsem nervy i já. Vytáhla jsem ji zpoza vany, švihla s ní o zem, klekla jí na zadní nohy, zavolala dceru, ta jí držela přední a já ji opět rvala pilulku do tlamičky. Její děsivé řvaní jsem ignorovala. Kapky mojí krve se smísily s krví dcery. Tři páry očí se krví i zalily, moje, dcery a Nikity, která na nás syčela z vršku skříně. Vypadala jako šílená. Ale to my dvě taky. Dcera jí vynadala do sviní a chtěla po ní zaplatit kostlivce, co jí Nikita během letu na skříň, stihla rozbít. Pak se prudce otočila, přinesla ručník, skočila a Nikitu do něj zabalila. Mne požádala o paličku na maso, že jí oddělá. Přitom jí tekla z koutků úst pěna. Pohled na šílenou dceru i kočku mne donutil jednat. Nikitě jsem vybalila jen její hlavu, vzala novou pilulku, nacpala jí do silného brčka, vrazila jí konec brčka do tlamičky, kterou jsem pro jistotu otevřela rukojetí paličky na maso a foukla jsem. Nechápu jak se to stalo, ale Nikita asi taky foukla. A dostala se z ručníku.Vyzvracela jsem pilulku, zalepila sobě i dceři hluboké, tržné rány a krvavé skvrny na koberci vydrhla studenou vodou. Pak jsme hodinu hledali Nikitu, byla zavěšena v naší vestavěné skříni a na mém koženém kabátě za pět litrů. Opět jsem pocítila nával vzteku, že to je kráva, za to půjde makat na farmu. Chtěla jsem jí chytit za krk, ale asi jsem se ocitla tváří hned vedle jejich drápů. Dcera mi šlicnu přes ksicht chladila hadrem a ptala se, kdy jsem byla naposledy očkovaná proti tetanu. Poté zavolala svému kamarádovi, jestli by nepřišel a nepřinesl by jí ukázat tu novou zbraň na airsoft. A ať vezme ty kuličky kovové. Poté se začala strašidelně chechtat a odešla do svého pokoje. Když vylezla, byla ve vojenském a na tváři měla zelenou barvou namalované čáry. V ruce držela kovový drát a začala chrastit s granulema v misce. Trvalo to asi hodinu, než toho zabijáka vytáhla zpoza topení. Všechny pilulky jsme později sbírali poházené po celém bytě, kde to vypadalo, jako po výbuchu granátu. U chirurga, kam jsme se posléze dostaly, jsme trpěli při šití potrhaných prstů, tváří, koutků úst, nakousaných uší, dcera hrdinně držela, když jí lékař vytahoval zapíchlý drát ze stehna.

P.S. Po měsíci jsme se z toho dostaly obě. Nikita je taky v pohodě. Mrouská se a válí se mi u nohou. Laškovně mhouří oči a evidentně z ní vyzařuje klídek, pohoda a láska ke svým páníčkům...na té farmě nakonec zůstala jen hodinu. Farmář je v nemocnici, nebere mi telefon a jediné, co prý řekl (vzkaz mi donesl jeho kamarád), že k nim už nemám chodit pro vajíčka...