Lavina

"Dovolte abych zahájil zasedání městského úřadu v Jihlavě. Hned na začátek bych chtěl všechny zůčastněné poprosit, aby vzali na vědomí, že je toto zasedání neveřejné a tím i tajné, možná dokonce přísně tajné!" Řekl po příchodu do zasedací místnosti ing. Koloušek, toho času sportovně-kulturní referent výše zmíněné instituce.
Schůze se proti zvyklostem zůčastnilo jen pár zastupitelů, povětšinou členů pravicových stran, které mají své zastoupení na radnici. Téma rozpravy bylo opravdu velmi vážné a nebylo divu, že nikdo neměl zájem, aby se něco z toho, co je zde probíráno dostalo ven.
Jihlavsko, stejně jako celá Vysočina, začínalo poslední dobou trpět značným úbytkem turistů. Důvodů, proč tomu tak bylo je víc, ale tím hlavním podle všech zúčastněných, byla celková neatraktivita regionu. To bylo načase změnit a právě ing. Koloušek přišel před asi týdnem se zajímavým návrhem. Jeho úvaha vycházela z toho, že tento kraj, ač v kopcovité až hornaté oblasti, nemá mezi českými turisty a zimními sportovci dobré jméno. To je podle něj zapříčiněno hlavně tím, že se zde nevyskytuje jev, ve velkých horách obvyklý a to.... laviny! Jedna, dvě laviny, by prý mohly dostat Vysočinu do povědomí širší veřejnosti, coby hor se vším všudy. Letos je podle něj pro tuto akci ideální počasí, množsví sněhu na kopcích v okolí je dostatečné a pokud by třeba nestačilo, nebude problém dovézt sníh z jihlavského náměstí, kde je ho stejně nadbytek.
Ing Koloušek tedy pokračoval: "Asi už většina z vás ví, co je předmětem dnešního jednání. Všichni jste obdželi doporučený dopis, kde se v hrubých rysech popisuje, co jsem vymyslel a způsob jak se to provede. Dovolte tedy, abych vám celou akci více přiblížil a vysvětlil. Lavinu jsem se rozhodl uvolnit v rekreačním lyžařském středisku Jalovec nedaleko Jihlavy. Týden před samotnou akcí budou na toto místo navezeny z Jihlavy a okolí dostatečné zásoby sněhu, které zaručí, že dojde ke katastrofě ne pouze lokálního, ale snad i evropského významu. Samotné uvolnění laviny si vezme na starost pan Sosna, který ve stanovený čas odpálí přiměřené množství plastické trhaviny a tím masu sněhu pošle přímo po sjezdovce dolů do údolí.
"Důležitá část akce bude načasování a výběr obětí! Tady jsem se rozhodl spojit příjemné s užitečným a použít pro účely tohoto přírodního neštěstí" - tady se pan Koloušek lišácky pousmál - "část hráčů Dukly Jihlava, dále některé funkcionáře a všechny dostupné fanoušky. Dohromady by se jednalo asi o 35 lidí, což je dle mě zcela dostatečný počet."
V zasedací místnosti to začínalo trochu bublat, nikdo si nebyl jistý, jestli je to co tady probírají dobrý nápad, zvláště číslo 35 mrtvých se zdálo většině přítomných málo.
Nakonec zvedl ruku zastupitel Kratina a řekl: " no dobrá, promyšlený to máš dobře, těch obětí mohlo být teda víc, ale budiš. Co se ale stane, když někdo z těch lidí tu lavinu přežije, a bude potom mluvit? Vždyť každý kdo tam bude, uslyší nejprve výbuch, který bude všemu zákonitě předcházet".
"Nebojte se ničeho, myslel jsem na všechno", pokračoval kulturně - sportovní referent. "Pro případ, že by někdo nedejbože přežil, bude na místě tady pan Zloch", ukázal na muže sedícího v rohu místnosti, majícího výraz gorilího samce před pářením. "Tento pán bude čekat v nedalekém lese a pokud by došlo k tomu, že pád laviny neusmrtí všechny, pomocí velké lopaty uvede vše do pořádku", ukázal inženýr pro změnu na opravdu velkou lopatu stojící opřenou o stůl, kterou městský úřad teprve včera zakoupil. "Jak říkám, vše je promyšleno do posledního detailu a opravdu se nemůže nic stát"!
"Poslední věc, kterou jsem musel vyřešit, bylo nalákání zmíněných lidí do tohoto areálu", zvedl Koloušek významně prst. "Naštěstí jsou to povětšinou hospodské typy, no řekněme si to na rovinu, opilci. Stačilo jim jednoduše namluvit, že se tam točí pivo zdarma a že je tam zavezeme a už se hlásili jak o závod. Ne všichni jsou lyžaři a tak není bohužel zcela jisté, že se je podaří dostal pohromadě na sjezdovku. Jak je znám, mám vážné obavy, že budou celou dobu sedět v místní restauraci. Naštěstí pro nás se tato nachází v akčním radiu laviny a jak mi sdělil pan Sosna, nebude těžké zasáhnout sněhem i toto zařízení. Bohužel dojde v tomto případě k vedlejším škodám na obslužném personálu, ale když se kácí les lítají třísky, to se nedá nic dělat!". Uzavřel pro tuto chvíli ing. Koloušek monolog a čekal co na to ostatní.
To, že jako oběti této tragédie byli vybráni hráči Dukly, nebyla náhoda. Jihlavskému hokeji se už léta nedaří a podle většiny odborníků jediné, co by mu pomohlo, je obměna kádru. Za posledních pět let vyhrála Dukla pouze třikrát, dvakrát to bylo venku kontumačně, kdy soupeř neměl zamrzlý rybník a jednou doma s Bramborárnami Víckov. Za Víckov v ten zápas chytal slavný Koukola, ten stejný Koukola, co v šestačtyřicátém na Štvanici vychytal rakouského Fishera! Teď už mu ale bylo čtyřiadevadesát a tak byl tehdejší postřeh a hbitost dávno pryč. Zápas skončil 2:1 pro Duklu a jihlavské noviny psaly, že Dukla rozstřílela Bramboráře. Skutečnost však byla méně dramatická. První gól dal po pěkné akci Víckov. Pak ale Dukla využila toho, že musel cukrovkář Koukola dostat během hry inzulín a slavně vyrovnala. Třetí branka byl vlastenec. Téměř slepý Koukola si totiž spletl puk s pouzdrem od svých brýlí a ve snaze, aby nezavazelo na hrací ploše, je posunul za sebe do branky. Byla to tehdy velká událost a dlouho se na to v Jihlavě vzpomínalo. Teď ale byla situace už zcela jiná, tým šel od porážky k porážce a lepší zítřky se zdály v nedohlednu.
Bohužel vzhledem k vysoké nezaměstnanosti nechtěl mužstvo nikdo dobrovolně opustit a tak se toto lavinové řešení zdálo jako ideální.
V zasedací místnosti byl chvíli klid, ale pak se postupně začaly ozývat hlasy, že je to moc dobrý nápad a že je to to pravé co Vysočina potřebovala. Zaměstnanec pracovního úřadu pan Doležel přišel s návrhem, že by zahynuvší hokejisty mohli nahradit čekatelé na zaměstnání. Zabijí se tím dvě mouchy jednou ranou, poněkud se sníží nezaměstnanost v regionu a snad se i vylepší kádr jihlavského mužstva, vždyť horší hráči než ti původní snad z pracáku ani přijít nemůžou.
Nakonec byl celý podnik všemi zůčastněnými schválen a naplánován na 27.2.2009.
Ten den autobus dovezl 43 hráčů a fanoušků na zmíněný kopec. Všichni byli vyzbrojeni lepším nebo horším lyžařským vybavením, jen příznivec týmu V.H. si donesl boby, protože jak prohlásil po příchodu do restaurace, za prvé nelyžuje a za druhé doufá, že toto sportovní vybavení částečně zjednoduší jeho transport domů.
Podle předpokladů se i ostatní sportovci okamžitě přesunuli do zmíněného restauračního zařízení. Jen co se za nimi zavřely dveře, rozhodl se nadržený a nepříliš inteligentní Sosna jednat. Ihned zapálil doutnáky u náloží a utíkal do bezpečí. K jeho škodě za nejbezpečnější místo vždy považoval hospodu a tady byla jen jedna. Asi dnes už nikdo nevysvětlí, jak mohl zapomenout...
Asi za 30 sekund otřásla areálem exploze. Masa sněhu se utrhla a obrovskou rychlostí zamířila po sjezdovce dolů. Za dalších asi 15 sekund bylo po všem! Tam kde stály budovy náležející k areálu, byla teď jen obrovská hromada sněhu. Nepřežil nikdo! Dokonce ani Zloch. Ten zaplatil za svou zvědavost, když chtěl vidět - jak on řekl - "co to vyvede". Lavina ho smetla také a na jaře se po něm našla jen jeho lopata. Měl za svůj podíl na neštěstí dostat odměnou místo šéfa jihlavské horské služby, ale to už se nestane.
Bilance byla děsivá! Téměř 50 mrtvých! Druhý den noviny v celé republice nepsaly o ničem jiném. Titulky si byly podobné jako vejce vejci a nejčastěji zněly" "Duklu zasypala lavina, padesát mrtvých"! A na východní Slovensko začínaly proudit davy zvědavých turistů...