Ach Bože!

Je všude. Naprosto všude.
Na každém kroku ho vidím a proto se mu zdaleka obloukem vyhýbám. Jen abych ho nepotkala, abych se na něj už nemusela ani podívat. Nechci...
Ach bože! Já to ale nevydržím! Proč musí být? Proč vůbec existuje?
Nenávidím ho! Nenávidím! Dělá mi ten život těžší než doopravdy je. Ale každý den, hlavně v poslední době mě neustále špehuje. Je mi nablízku. I ve škole - vidím ho z okna, jak tam tak stojí...
Proč to jen dělá?!
Bože, proč?!
...
Probudím se s pořádným bolením hlavy. Včera jsem to mírně přepískla s vínem. Nicméně jsem zjistila, že mám jen pět minut na to, abych se dala do kupy a vystartovala na autobus. A ještě bych to musela zvládnout sprintem.
Běžím, běžím, zakopnu a léžím! Ne jen jsem škobrtla o svou nohu.
Ne! To snad nemyslí vážně! Zase je tady! A nezbývá mi nic jiného, než proběhnout kolem něj.
Dobře. Přecházím ze sprintu na super sprint a probíhám kolem něj. Bože! Ne! Jen to ne!
Už to nejde.. Nemůžu...
*Hepčík*
Ach bože, proč jsi jen stvořil Šeříky???