Robotická operace

Ležel jsem na operačním lůžku, v mém případě tedy spíš na starém gauči, a sledoval pomalu se přibližující stroj, který jakoby vypadl z oka robotu Emilovi, kterého jsem znal z dětství. Pomalu jsem začínal mít pocit, že to celé nebyl ten nejlepší nápad co jsem kdy dostal. Zoufalí lidé ale dělají zoufalé věci a tohle se ze začátku jevilo celkem rozumně.
Před asi 14 dny mě hrozně rozbolelo břicho. Nějakou dobu jsem to sice přecházel, ale nakonec byla bolest už nesnesitelná.
Zašel jsem za naším obvodním lékařem mudr. Sedlákem a ten mi diagnostikoval těžký zánět slepého střeva.
"Pane doktore, to znamená operaci nebo se to dá nějak rozehnat?", zeptal jsem se lékaře v naději, že příjde s nějakým lepším nápadem než je řezání mých vnitřností. Už od dětství jsem měl panickou hrůzu ze všech doktorů a co teprve z chirurgů!
"No nevím, nevím, asi to bez operace nepůjde, je to už škaredě rozjetý, ale nebojte se, tyhle operace zvládne každý medik nebo dokonce i vrátný v nemocnici", pravil doktor a sám se starému vtipu zasmál, jakoby ho právě vymyslel.
"Vám to asi příjde zbabělý nebo přinejmenším trochu zvláštní, ale já se fakt hrozně bojím, nešlo by to vážně jinak? Třeba obklady nebo nějaký švýcarský pilulky? Viděl jsem to v televizi, tam to tím rozehnali!", zkusil jsem ještě jednou přesvědčit toho lapiducha o tom, že ještě není nic ztraceno a že je operace možná veskrze zbytečná.
"Pane Homolo, vy nevíte o čem mluvíte, vždyť byste mohl umřít!, slepé střevo je sice orgán nedůležitý, lehce odstranitelný, ale v případě zanícení, život ohrožující", vztyčil mudr. Sedlák prst a pokračoval: "možná bych měl ale pro vás návrh, slyšel jste už někdy o operacích prováděných za použití robota?"
"No, něco jsem viděl v televizi, ale to chcete říct, že by ten můj slepák mohl odoperovat nějaký americký kyborg?", pohlédl jsem překvapeně na doktora, "proboha co by to stálo, asi celej majlant, že? Na to já ale nemám!", upadl jsem zase do beznaděje při představě bezbolestné operace, která se neuskuteční kvůli prázdému účtu v bance.
"To se nemusíte bát, celá tato záležitost by byla zadarmo, dokonce by jste nemusel platit ani regulační poplatek!", ukázal Sedlák na prasátko na stole a pokračoval: " jde o to, že ten robot-operatér není z žádného dovozu, je to čistě český výrobek. Abych to upřesnil, je to výrobek můj a pana inženýra Šťávy, možná ho znáte, je to ten známý odborník na počítače", podíval se na mě doktor, jakoby bylo možný ho neznat.
Šťávu znal v okolí asi každý, byl to trochu výstřední, asi 150 kg vážící chlapík. Kdysi pracoval někde v bance jako ajťák, ale potom co předělal programy v jejích počítačích tak, že se nemohli ničeho dopočítat, ho vyhodili. Poslední dobou se živil ponejvíce jako opravář starých televizí a podobných krámů.
"No, už jsem o něm něco zaslech, není to ten machr přes elektroniku?", zeptal jsem se diplomaticky ve snaze dozvědět se co nejvíc.
"Ano je to on a právě tento machr přes elektroniku, jak jste správně podotkl, sestrojil s mou pomocí něco, co se jistě zapíše do dějin jak medicíny, tak i cybernetiky a vy máte teď jedinečnou příležitost být přitom. Jestli se tedy rozhodnete podstoupit operaci za použití tohoto našeho robota první generace, vstoupíte do dějin spolu s ním. Myslím, že by byla velká chyba tuto možnost nevyužít, protože taková šance se neobjeví každý den. Jen si představte, vaši vnuci zadají do Wikipedie vaše jméno a hned jim naskočí: První člověk v České republice operovaný ryze českým robotickým přístrojem. To je paráda co? Vy jste fakt klikař, co by za to jinej dal!", pravil Sedlák a zdálo se že tomu snad i věří.
Bolest, která v tu dobu procházela mojí dutinou břišní musela být obrovská, protože jsem souhlasil. "Dobře pane doktore, já do toho půjdu, ale slibte mi, že je to fakt bezpečný a bezbolestný!"
"To vám mohu slíbit. Podívejte se pane Homolo, ta operace má z medicínského hlediska jednu velkou výhodu a to je přesnost. Při našich prvních testech na pokusných psech a potkanech jsme dosáhli odchylky ve vedení skalpelu asi jen půl milimetru, což je velice dobrý výsledek, uvážíte-li, že jsme si na těch zvířatech zase nedali moc záležet. Vsadím se, že ve vašem případě budeme ještě mnohem přesnější. Teď vám tedy představím ten zázrak moderní techniky", řekl Sedlák a otevřel knihu ležící na stole před ním. "Náš operační robot dostal název Šťávův a Sedlákův první, téměř plně automatický multifunkční stroj, zkráceně ŠtSeptaumust. Možná jste si všiml, že je začátek té zkratky trochu krkolomný, ale pan inženýr trval na tom, že bude v názvu první. Mohu navíc hovořit o štěstí, že jsem mu rozmluvil mít v té zkratce i manželku a děti".
"Nezlobte se pane doktore ono to ale fakt dost bolí, nemohli by jsme na to už vlítnout?" začal jsem ze zoufalství trochu tlačit na pilu.
"Dobře, není problém. Nebojte se nic to nebude, je to pro našeho SeŠtptaumusta naprosto banální zákrok, počítám, že za půl hodiny bude po všem, tedy jako po operaci", podíval se na mě s obavou, jestli mě nepolekal doktor.
"Spletl jste to jméno, je to přece ŠtSeptaumust", dovolil jsem si lékaře opravit.
"No vidíte, omlouvám se, to se mi stává co chvíli, musím si na to dávat pozor nebo se pan inženýr zase uprdne. Takže, teď půjdeme do vedlejší místnosti a vy si tam lehnete na postel. Z důvodu toho, aby bylo docíleno opravdu maximální přesnosti vás musím přikurtovat, ale ničeho se nebojte, je to standartní postup"
Přešli jsme tedy vedle. Já ulehl, pan doktor přeze mě přehodil a zavázal několik popruhů, čímž mě dokonale znehybnil.
"Teď už tedy v klidu ležte a za chvíli přijde operatér. Ještě jednu věc, budete tady celou dobu sami, Mezinárodní výbor lékařů uznává operace robotem pouze za předpokladu, že není přítomen žádný lékař", řekl Sedlák a pohladil mě soucitně po hlavě.
Jen co se za ním zavřely dveře, vyjel z vestavěné skříně robot. Jak už jsem se zmínil, jeho zevnějšek rozhodně nebudil velkou důvěru, na hlavě mu blikala červaná žárovka, další dvě zelené měl místo očí. Pomyslel jsem si, že si snad se softwerem dali víc práce než s desingem, ale to už jsem zahlédl v jeho ruce něco, co vzdáleně připomínalo mačetu na sklizeň cukrové třtiny. "Dobrý den", řekl kovovým hlasem svého vynálezce Šťávy, "nejdříve vás musím vyholit, prosím zavřete oči!", požádal mě trochu nelogicky a mně se orosilo čelo. Pak se ale stalo něco zvláštního, Emil se otočil k vedlejší posteli a velkým máchnutím na ní rozpáral matraci vedví. "Pomóc!!!", zakřičel jsem při tom pohledu co jsem měl sil, zatímco Emil jakoby se divil co to provedl se nehnul z místa a upřeně a možná trochu nechápavě koukal na rozpáranou postel.
V tu chvíli se ale otevřely dveře a do místnosti vpadl vyděšený mudr. Sedlák následovaný ing. Šťávou.
"Okamžitě mě odvažte!", křičel jsem hystericky, "vy mně tvrdíte jak je ten váš robot přesnej a on mě nedokáže ani najít, a možná dobře, že nedokáže, protože jinak bych už byl na půlky", téměř jsem vzlykal při přestavě k čemu mohl dojít.
"Vy to moc dramatizujete, vždyť se nic nestalo, jen malá chyba v programu, že pane inženýre?"
"Jo jo", koktal Šťáva zatímco se snažil vytáhnout Emilovi nůž z ruky.
"Odvažte mě, jdu domů, už to ani nebolí" řekl jsem důrazně, aby nebyly žádné pochyby, že to myslím vážně.
"Nebolí?, to víte že vás odvážu", začal mě Sedlák rozmotávat. "Takže jste bez bolestí?, to by ale znamenalo, že vás náš robot přece jen vyléčil a to dokonce bez použití chirurgie. Machr!"
"Machr nemachr, já chci domů a hned!"
"Kdo vám brání?, vyléčený jste, na kontrolu se dostavte prosím za týden ve čtvrtek v 8:00, ano? Jestli vám to nebude vadit, tu kontrolu provedu já sám, takže si připravte 30 kč!"
a o mě se pokoušely mdloby...