Klela a Mlela

Narodila se v prostoru malém jako krabička od sirek. Ona to vlastně byla krabička od sirek…Taková docela maličká, vlastně jako každá jiná, ale věčně uzavřená. Nikdo ji neotevíral. Nikdy. I rodiče tvora, co žil uvnitř, se ji bály otevřít. Jednou se o to pokusili, ale po záplavě klení a nadávek linoucích se z úst jejich dcery uvnitř, krabičku okamžitě zavřeli a dceru pojmenovali Klela. Příznačné toť jméno!

Klela se v nadávání a klení neustále pilně procvičovala a rozvíjela, přestože ji v tom nikdo nepodporoval. Vskutku geniální dítě ! Ve třech letech se dokonce stala i mistryní světa. V čem jiném než v klení. Jelikož rodiče Klelu bezmezně milovali, rozhodli se, že ji v krabičce od sirek uzavřou po zbytek života, aby se mohla neustále rozvíjet ve svém mistrovství. Nic jiného totiž neuměla a ani umět nechtěla. Tím to haslo.

Jednou rodiče položili krabičku s Klelou na stůl a odběhli do zahrady. To vám byly árie!
,,Už mně zase položili na stůl ! Vůbec na mně nemají čas ! Nemají mně rádi! Pořád sem někdo chodí a otravuje, kdo to má pořád vydržet ? Pořád se mně na něco ptají. Už mně z toho bolí hlava. Je to jejich vina. A taky by mi mohli víc vařit.Tak kde jste pořád ?Už tady čekám nějak moc dlouho ne ? (po dvou minutách) Halooooooo! To si mám povídat se stěnama. Blablalblabla…Fakt zábava !Pořád jen udělej toto, tohleto , támhleto, ale když se člověk nudí, tak se na něj vykašlou. Ještě snad kvůli nim chytnu Alzheimera. A vůbec ! Mně to nebaví. Co mám dělat ?“ stěžovala si Klela. Rodiče ji slyšeli až do zahrady, ale nevěnovali tomu už pozornost, protože si už za tu dobu zvykli.Navíc měli teď napilno, mamince se totiž právě narodila další dcerka, tentokrát ji pojmenovali Mlela. Proč, to si snad domyslíte sami. A tak měla Klela sestřičku a že to byly nerozlučné sestry ! Klela a Mlela