Hovno

Hovno

Potřebuji nějak začít a nic moc mne nenapadá.Proto to beru jako hozenou rukavici.Mám puštěnou televizi a koukám na holky od červený řeky nebo-li Vondráčkovou.Jsem generace co ji poslouchala a je fakt dobrá.Právě zpívá duet s Mukem a jde jim to.Bohužel to samé se nedá říci o mně.Proč tedy ten divný název smrad. A je to tu hovno se zrodilo
O hovnu se dá mluvit celé hodiny tak proč se mu nevěnovat.
V mluvě je považováno za sprosté a přitom nás provází po celý život, a dokonce den co den.
Vytvořit hovno dá strašnou fachu, někdo musí zasít, někdo sklidit, jinej to semele, další to dá vepřům a pak je zabije, jinej je odveze do krámu, další to donese domu, poté se to uvaří a sežere.
A právě v ten okamžik začíná početí hovna.
Jeho těhotenství trvá odhadem den a tak má vlastně jepičí život.
Hovno má různá skupenství v závislosti na stavu jedince a požitému obsahu
Jeho řídká podoba se nazývá sračkou, běžná podoba je pak kláda nebo třeba bobík.
Nejhorší je průjem, ten je doprovázen sračkou.
Jen o málo lepší je zácpa, to pak nechce jít hovno ven.
Hovno má i různá zabarvení nejčastější je světle hnědé až mahagonové.
Může být i černé červené vroubkované peckové .
Jen málokdo si ho považuje a nebýt jeho jsme plni sraček co s ním odchází.
Hovno poznáme ještě dřív než je na světě nejdřív tak trochu tlačí pak hodně a někdy je provázeno i větry.
Ven jde nejlépe v předklonu s mírným tlakem na břišní krajinu.
Když vyleze na světlo boží hned o sobě dá vědět je cítit a nechce se mu odlepit.
Pro tyto jeho vlastnosti ho jemně oddělujeme hedvábným papírem aby si šlo životem samo tak jak je mu vlastní.
Občas je možno potkat ho o samotě v trávě nebo na chodníku to se nás pak drží jako klíště, ale nedivme se mu vždyť nemá vlastní nohy tak si pomáhá jak jen to jde.
Hovnu se věnují i automobilky které je vozí sem a tam.
Hovnu se věnují mouchy, metaři, zemědělci i politici.

Všichni se věnují hovnu já ho mám a přitom ho nechci.