Masňácký ples

Na řeznický ples, který se měl konat v lednu v kyjovském kulturáku, nás kdysi o Vánocích lákal švagr, tehdy zaměstnanec stavěšické Masny. "Bude to paráda, musíte to vidět. Zábava bude ohromná - výborná dechovka, masa plné stoly, domácí cukroví, šak znáte naše ženské, dobré vínko, pivečko, slivovička, prostě pohoda. Nevymlúvejte se, vstupenky už sú pro vás zajištěné." Přemluvil nás a my slíbili, že přijedeme.

Ale co čert nechtěl. Nebylo tenkrát takové spojení mezi lidmi jako dnes. Mobily ještě neexistovaly, dopisy šly dlouho, telefon měl málokdo... Po Vánocích nám onemocněl synek a my jsme v tom kvaltu na milý ples zapomněli - přesněji řečeno, popletli jsme si datum jeho konání. Přijeli jsme o týden později, plesové šaty samozřejmě v kufru...

Švagr nás přivítal jaksi rozpačitě. "Jedeme na ten řeznický ples a už se nemůžeme dočkat", hlásili jsme ve dveřích. "No, to ste si brzo vzpomněli, na vás je teda spolehnutí" on na to, "byl už minulý týden". Chvíli se kochal našimi protaženými obličeji a pak dodal: "Nemusí vás to ale mrzet - to vám říkám, a hned vám řeknu proč." Hluboce vzdychl a dal se do vyprávění.

"Minulú sobotu, v den, kdy se měl ples konat, byla od rána celá dědina na nohách. Jedni se těšili, druzí jim to záviděli. Ženský chodily celý týden po kadeřnicích a zkúšaly si plesové róby, my chlapi sme zase kartáčovali božíhodové kvádra, leštili lakýrky, navlékali sváteční košule s motýlkama - estli se do nich eště vlezem. A potom - v sobotu před pátou, sme, všecí vyšňoření a navonění, společně čekali na autobus, který nás měl zavézt do Kyjova na ples. Ale ten nejél a nejél. Konečně se objevíl - a my, celí natěšení sme do něho nastúpili. Venku se už stmívalo a začalo hustě sněžit. Autobus se rozjel, projel dědinú a chtěl pokračovat do zasněženého, umrzlého a neposypaného Stražovjáku. Ale jaksi mu to nešlo... Najednú dostal smyk a zadníma kolama skončíl v příkopě. Všecí sme z něho okamžitě vylezli, a my chlapi sme se snažili vytlačit ho zpátky na silnic. Ale ať sme dělali co sme dělali, nehli sme s ním... Ke zklamání našich "poloviček", které v plesových róbách a v lakovaných lodičkách temu všemu přihlížely. Potom kdosi přivolal z JZD pásový traktor, ale ani ten nic nezmohl, při prvním zabrání se mu přetrhly pásy. Veškerá snaha byla marná, a my to museli vzdat. Pěkně naštvaní, zklamaní a promrzlí sme se v té chumelenici pěšky vrátili dom. A jak to kdo potom řešíl - nevím... Já sem zalezl do sklepa a seděl sem tam jak pavúk až do půlnoci. Ale to vám pravím - tolik ku..v, co tam padlo - při té marné snaze dostat teho neřáda z té škarpy, sem v životě neslyšel..."

Pak přinesl flašku frankovky a zapíjeli jsme tu nemilou příhodu dlouho do noci. Nakonec jsme mu museli slíbit, že se zúčastníme plesu, který se bude konat za rok
v tomto čase. K tomu už ale bohužel nedošlo. Člověk míní - pánbůh mění, jak se říká...
A tak nám zbyla jen vzpomínka na jadrné vyprávění
o jedné nevydařené cestě na masňácký ples.