Na dno!

Sedím v panelákové kuchyni sama, sama jako kůl v plotě, odtržená od lidí. Myslím, že je čtvrtek, poté co jsem přišla o práci z domu nevylejzám. V pánské košili, co mi zbyla jediná z minulého vztahu s mužem mladším, krásnějším než jsem si mohla dovolit.
Zapaluji si cigaretu, to jediné co mě dokáže ukojit v tom divném stavu sebelítosti. Poslední co mi zbylo, cigarety a alkohol, ten všechno spláchne, práci i žal.
Rozhlížím se po své kuchyni, staré, zatuchlé, ale svůj účel splňujicí. Má stará linka, ze zlatých šedesátých, ohlodaná zubem času jak já...
Samu sebe mi připomínají i těžké závěsy v barvě bordó, nasáklé cigaretovým dýmem, s vyhaslou slávou pozorují dění okolo...
Projdu se po koberci, k oknu v sousedním pokoji, pod nohama mi křupají zašlapané zbytky jídla. Neumytým oknem se sem derou sluneční paprsky, jsou první jarní dny. Na úklid nemám čas, musím vzpomínat na doby kdy jsem byla ještě spokojená sama se sebou...
Moje první úspěchy, vyhrané soutěže, vysokoškolský diplom...
Dloho jsem pracovala jak jednatelka jedné prosperujicí firmy ze které mě vyhodili kvůli pití alkoholu...
Taky vzpomínám na něj, jak jsme se spolu poprvé milovali.
Oškubal mě jak slepici, vzal si má nejlepší léta, vysál mě, jediné co mi nechal jsou chlupy na nohách a tukové polštáře na břiše, ale ty si mohl vzít taky, ty by mně nechyběly...
Rozdělám si čokoládu a tupě zírám z okna, uvažuju, ani nevím nad čím, ale všímám mladé,sympatické sousedky, jak nese nákup. Ona pohlédne mým směrem, srdce se mi může rozkočit, že by tohle byl ten záchytný kruh?
Klepou se mi kolena... Připadám si divná, i kdysi se mi líbily ženy. Ale to jsem si nepřipouštěla... Měla jsem jeho, ale teď?