Hermelín v metru

Kalhoty od obleku, tenisky, flísová mikina a taška z Alberta.
Tvář oholena dnes ráno,...
Sednul si naproti.
Netušil jsem nic, nic se nedělo. Nic nehrozilo.
Začalo to až pak. Ruka - pravá sahá hluboko do plastového vaku. Prsty svírají krabičku. Krabička se dere na tlumené světlo soupravy. Odráží stěny igelitky. Je venku!
Nedočkavé prsty trhají obal na kusy. Alobal povoluje, Král sýrů je na světě. Už vím co přijde. Tlak mezi ukazováčkem a palcem drtí hermelín, kus povoluje. Mikina se zachvěje nedočkavostí. Trhanec sýru mizí, čelisti se zavírají. Není cesty zpět. Drtí první sousto. Skončí to? Ruce zatlačí obal zpět do tašky. Je snad po všem?
Pár polknutí, zklamaná tvář, ruce opět v akci.

Znovu a znovu opakoval svoje počínání, zabíjelo mě to. U každého kousku se tvářil, že se jedná jen o jedno uždíbnutí. Ale mě to bylo jasný hned od začátku, sežere ho celej!