Z názoru delfína

Ahoj, já jsem delfín Filip.
Ještě nedávno jsem žil ve Středozemním moři. Tam my delfíni většinou přebýváme. Ale teď mě přemístili ještě s jedním delfínem do pražské zoo. Lidi se na mě pořád koukají, protože jsem novinka. Někdy mě to štve, ale někdy je to zábava.
Lidi jsou strašně zvláštní. Nežijí ve vodě a nemají ploutve. Dokážou se koupat jen chvíli, a když už jsme u toho koupání, neumějí tak dobře plavat jako já. Já osobně mám nejraději děti. Ne ty malé co v jednom kuse řvou, ale ty větší. Líbí se jim moje nejoblíbenější zábava, šplouchat na lidi vodu. To jejich maminky se vždycky zlobí, když vystříkám vodu z našeho „mini moře“. A děti? Ty se jenom smějí.
Všichni lidé o nás vykládají, že jsme chytří, ale tím myslí, že jsme v inteligenci hned za nimi. To se ale mýlí, my jsme totiž mnohem chytřejší, i když neumíme mluvit, ale jenom pištíme. A jsme taky statečnější. Jen se podívejte na mě. Nejsem ze všech delfínů nejlepší, a už jsem zachránil hodně lidí.
Jedinou naší konkurencí jsou asi děti. Mají fantazii stejně jako my. Ale abych pořád nechválil jenom je. I někteří dospělí jsou dobří. Ze všech dospělých je nejlepší moje krásná a mladá cvičitelka Jana. Ta pořád se mnou blbne, a nikdy se na mě nezlobí.
Jenom mě štve, že večer pro ni vždycky přijde nějaký chlapec a olízne ji. Ona s ním pak někam jde a já se o ni bojím. Snad ji ten kluk nikdy nic neudělá.