Morte (epizoda I. - III.)

Tento text není nový. Jedná se o shrnutí a „zocelení“ mých starých příběhů o Mortem, drzé létající lebzně a jeho mírně neinteligentním příteli Fischovi ( který je do jisté míry obrazem mě samotného ), které jsem psal v letech 2000-2005 pro pobavení mých známých kolem stránek www.hc-vsetin.cz Tato vzpomínková reedice je věnována jim a Martině K. ( díky za všechny naše války děvče ) s mým velkým poděkováním Jehlaspichlasovi, bez jehož intervence a přispění by nikdy nevznikla. Díky.
Užij si to vážený čtenáři a pokud se ke konci textu začneš ztrácet, nechápaje „vo co sakra de“, nejedná se o chybu Tvou, ni autorovu. Tento text byl psán tendenčně a to pro mé drahé vsetíňáky.

EPIZODA I.

Viděl jsem to na vlastní oči a proto mohu celou tu prekérní situaci popsat. Fisch přišel v pátek (jak jinak než poloožralý) z Mendriku a viditelně tížen osudem usedl ke kompu. Nevím, kde se tu půlhodinku toulala jeho mysl, ale poté začal bušit do kláves a plodil - jak jinak než samé nesmysly. No, očividně mu to nešlo (jak jinak, když nemá po ruce tu ukecanou lítající lebku). Zamyslel se a po té udělal to nejlepší možné rozhodnutí, které v dané situaci mohl. Otevřel vitrínu a Morte z ní vykašlávaje prach vyletěl. Pánové, viděl jsem na tomhle světě už spoustu podivností, ale s Mortem si žádná z nich nezadá. Představte si lebku – klasickou lidskou lebku – tak přesně to je Morte, s tím drobným rozdílem, že se na rozdíl od ostatních svého druhu může vznášet, levitovat nad zemí, reaguje na okolí, má sluchové a vizuální schopnosti. Jo, a ještě na jednu věc jsem málem zapomněl je strašně, STRAŠNĚ ukecaný.
„Kurnik šéfiku, ti povim, že by sis měl vobčas v tý almaře vytřít,“ prohlásil Morte a aby svá slova potvrdil, vykašlal chuchvalec prachu (fascinující uvážíme-li, že nemá žádné hlasivky, o plicích snad ani nemluvě). Morte obkroužil několikrát počítač, na kterém Fisch cosi páchal. „Do čeho zas reješ šéfiku?“ mrknul mu přes rameno „…jéééé, zas ňákej vopruz, hele vyprdni se na to, noc je mladá a vo těch číčách co v ní sou chuděrky samy, platí to samý… co ???“ Morte svůdně zamrkal (dal bych COKOLI za to, kdybych věděl, jak to udělal).
„ …co ???…“. Fisch se otočil „hele lebzno, mám tu zadání od Aleca a nevytáhl jsem tě abys mi tu takhle kafral“ prohlásil podnapile.
„Jóóó tak lebzna jo???“ zacvakal zuby Morte „dyž seš na mě takovejdle, se ti na to můžu vyprdnout“ znechuceně pohodil čelistí a několikrát naštvaně obkroužil místnost.
„Hele“ začal improvizovat Fisch po té, co si uvědomil Mortovu důležitost pro svou kariéru „dávám ti na vybranou, poradíš – jde se za…“ zaksichtil se, jako by spolkl něco *opravdu* hnusného „číčama, neporadíš a budeš honit…“ Morte pootevřel natěšeně čelist „svý zuby po podleze.“
Morteho čelist suše cvakla.
„To zní blbě“ odtušil. „Nóó, tak vyklop, co tě žere šéfiku“.
Fischovi se viditelně ulevilo.
„Hele mám mu napsat cosi o malých ikonkách a jejich vlivu na lidskou mysl…“
Morte zakoulel očima „Debilové kupředu !“
Fisch se zarazil a nezmohl se na nic, než na suché „???co???“
Morte zacvakal čelistí a vychrlil proud nadávek „Ti povídám, co to hernajz je? Takovou kravinu by snad nevymyslel ani sám bůh Debility, ten maník si z tebe utahuje šéfiku – dej na mý slova“ Fisch šokovaně mlčel. „no jóóó, ale dohoda je dohoda“ Morte znechuceně vykašlal ještě trochu prachu „mu tam nakydej něco vo složitosti struktury lidský mysli v kombinaci s odkazem na psychický vylepšení a uspíšení pracovního řádu a zalej to vomáčkou typu – co je malý to je hezký, přidej tam ještě pár ňákejch kravinek a de se – číči čekaj !!!“
Zatímco Fisch bušil do kláves, Morte si krátil dlouhou chvíli vyhazováním své čelisti z pantů a jejím opětovným zachytáváním. Fisch dobušil a úkosem se podíval na znuděného Morteho. „Ty ale pověz mi, za babama pálíš jako divej – nechybí ti tvoje tělo, co se s ním vlastně stalo ?“
Morte se na Fische naštvaně podíval „Já ti nevim náčelníku, ale nemysli si, že mi CHYBÍ, protože sem šťastnej s tim, jakej sem a nepotřebuju tvý přiblblý rozumování a trapný poznámky jasný ?“
Fisch se uchechtl „Jasný, no tak pohni kostrou“. Byl vám to zajímavý pohled – lebka a ryba odcházející do noci za zvuků litanie kledeb…




EPIZODA II.

Fisch přišel domů, otevřel vitrínu a aniž by sledoval vylétnuvšího Morteho, začal se převlékat.
„Co zas machruješ náčelníku ?“ prohlásil Morte oklepávaje ze sebe prach. Zanadával, když zjistil, že mu to moc nejde a začal se otírat o závěs. „To byl pěkně blbej nápad vytírat tu almaru suchym hadrem, šéfiku – jens to rozvířil a všecko je teď na mě!“ Morte několikrát mocně zakašlal a jemný prach pomaličku dopadal na podlahu. „Ti povidám, co zas děláš, dneska dem za tou páteční číčou, ne?“ Fisch se zatím převlékl a usedl ke kompu. Nevěnoval Mortemu pozornost – zatím (jako vždy, od té doby co si nainstaloval ten nový rybí operační systém – Macrosoft Doors PX).
Morte přiletěl k počítači. „Jééééžiš už zas…“ zatvářil se tak znechuceně, jak to umí snad jenom lebky „vo co ti furt de? Ti řikám že věčnost je moc krátká na to, abys jí zabil mlácením do toho nesmyslu, měl by sis najít pěknou čí…“
Fisch Morteho rázně přerušil „hele, co kdybys mi nadiktoval svůj názor na hokej ? Aleca by zajímal.“
Morte vrhl na Fische plíživý pohled.
„Hele Morte, byl bych rád, kdybys mi pomohl“
Morte se znechuceně zašklebil „hele šéfiku mi nepovídej, že se snažíš vopičit po těch vopičácích, si uvědom že jako ryba seš kurnik jiná liga, né – doprčic, proč se tak snažíš stát se vopicí – to nechápu?“ Morte pohodil znechuceně čelistí. „Asi nejsem ten, vod kterýho bys to chtěl slyšet, ale se mi líbíš, jakej kurnik seš!“ Morte se po těch slovech zašklebil. Fischovi se to Morteho prohlášení v dané chvíli možná líbilo, ale nenechal se vyvést z rovnováhy.
„Co ten hokej, Morte?“ otázal se.
Morte se zarazil a začal koulet očima „snad není pravda, že se na to ještě ptáš, náčelníku. Co je mi do ňákejch upocenejch pukystů, co honěj po ledě kus černý gumy a neuměj vykoktat ani dvě srozumitelný věty.“ Morte zpražil Fische pohledem „ti sice chápu, že se to líbí tobě ( -„máš k nim blízko“ – zamumlal, aby ho Fisch neslyšel ), ale mě laskavě vynech.“
Morte se zastavil u okna, díval se na ulici a zarytě mlčel. Dlouho, proklatě dlouho bylo v místnosti takové ticho, že by se dalo krájet i tupým bajonetem. Fisch se v této patové situaci rozhodl Morteho motivovat. „Ty Morte“ začal „narazil jsem na někoho, kdo je mnohem inteligentnější než ty!“
Morte se rázně otočil a zacvakal zuby: „Co to blábolíš náčelníku? Sice seš chytrej jak dřevěnej houpací kůň, ale dycky sem tě bral – vo co ti jako de ?“ pohodil čelistí „mě chceš jako nasrat či co?“
Fisch se (pro tentokrát) nenechal vyvést z rovnováhy. „Hele“ začal „mám tu pár příspěvků od Zuz – zkoukni to a teprve poté kafrej Morte!“
Pokud se dá říct, že se lebky umí smát, pak se Morte smál, až se za (neexitující) pupek podal. „Mi to ukaž náčelníku!“ pohodil vychlámaně čelistí Morte „aspoň uvidim důkaz tvý totální mentální impotence.“
Stalo se. Fisch Mortemu ukázal příspěvky od Zuz.
„Týýýýý vogo!… to je číča !“ Morteho čelist klapala do rytmu posledního Gottova songu. „fíha!“ komentoval situaci „šéfiku ti řikám, ty na ní nemáš a fakt je i to, že hromada šutráků dává povětšinou srozumitelnější odpovědi než vona, ale zasejc má aspoň hlavu plnou mozku - seznam mě s ní !!!“
Morteho čelist byla v tomto okamžiku opravdu –PROKLATĚ- nízko. „Ti řikám ta šťabajzna zatím nepoznala pravou lásku! Ňáký hokejisti sou vo ničem! Dyby se milovala se mnou…“ Morte se zasnil…
„Jasně Morte!“ zachlámal se Fisch „na tvoje zuby by nezapomněla ani kdyby žila dalších tisíc let!“ Fisch sledoval změnu Morteho úsměvu ve škleb.
„Ti asi v mozkovně zamrzla řeka, ne náčelníku?“ opáčil Morte „seš dneska ftipnej, jak dyby se ti ve střevech producíroval ježek.“ Morte pohodil znechuceně čelistí. „No, kašlem na to - tak dyž smě vytáh se de za tou číčou ?“
Fisch se usmál. „Jde kamaráde, ale…“ bezpečně chytil Morteho za spánky „KURNIK, CO ZAS DĚLÁŠ NÁČELNÍKU!!!“ zařval Morte „tentokrát“ pokračoval klidně Fisch „bez tebe KAMARÁDE!“ řekl a vrazil protestujícího Morteho zpátky do vitríny. Ještě dlouho po Fischovu odchodu se z ní ozývaly duté rány a tlumené nadávky…


EPIZODA III.

Morte se nepřestával šklebit. „Co to na mě kurnik zas šiješ náčelníku???“ Aniž by čekal na Fischovu odpověď, zacvakal zuby a znechuceně ještě jednou přelétl očima text na monitoru. „Hernajz náčelníku, tomu manikovi asi někdo vyplách mozek klystýrem…“ Morte naštvaně vyhodil čelist z pantů, ale tentokrát ji v rámci své naštvanosti nedokázal včas zachytit, a tak dopadla s lehkým cvaknutím na zem. „Hůůáh hu mu hu!“ reagoval Morte „hu tu hůůíh huk hudůjut?“ snažil se cosi sdělit Fischovi, zatímco se marně snažil zachytit čelist na podlaze. Fisch jeho snažení sledoval s cynickým úsměvem. Morte vypadal v tomto zoufalém okamžiku jako malé koťátko, které sice dostalo myš do kouta, ale absolutně netuší co s ní má dělat.
„Ukaž“ řekl Fisch po chvíli, chytil Morteho i čelist a s lehounkým křupnutím mu jí zasadil zpět. Morte s ní několikrát lehounce pohodil, aby se ujistil že drží dobře.
„Huh, díky náčelníku – to bylo fak hnusný. BAVILO TĚ NA MĚ ČUČET TY IMBECILNÍ IDIOTSKEJ IMPOTENTE??? BYLS VYTLEMENEJ JAK AKVÁRKO TY DEBILNÍ…“ Mortemu pomalu docházel dech „…debilní… „ nestává se často, aby Mortemu docházely nadávky, ale zdá se, že jsme zrovna na jeden případ narazili „… DEBILNÍ RYBO!!!“ dorazil konečně svou nadávku Morte.
„ No jo, …“ klidnil Morteho Fisch „…pomohl jsem ti a navíc tu máme závažnější věci k řešení“ odtušil.
„Hmmmf!“ odfrkl si Morte a než se uklidnil, ještě několikrát obkroužil počítač. „Takže ňákej břiblblej idiotek s IQ jak sklenička vody si tu jako hraje na MĚ JO???!!!“ Morte byl stále v ráži „ Ti řikám náčelníku, je mi putna, dyž ty stupidi rejou do tebe, netankuje mě ani slovo, co plkaj, pokud nerejou do *MĚ* !!!“ Morte zakoulel očima a posléze mocně zacvakal zuby. Fisch si potichu zameditoval, že by si je s Mortem klidně vyměnil – pokud možno oboje. Morte zamyšleně plul místností a chvilku bylo takové ticho, že bylo slyšet, jak se v něm protáčejí mozkové závity. Pak se Morte naráz zastavil a usmál se jako děcko, které dostalo sadu pro malého popravčího. „Ten manik zkouší vojet plamenomet náčelníku.“ prohlásil Morte a opět začal pohazovat čelistí.
„Mohl bys mu třeba vynadat…“ prohlásil nesměle Fisch „… to ti jde dobře.“
Morte se na Fische znechuceně podíval „Co??? Seš snad blbější než kus šutru, anebo seš snad sám bůh Debility???“ zpražil Fische „Je fakt, že dyž se do někoho pustim, vynadám mu tak, že by se červenala i židle v úchyláckým pornošopu, ale to by nebylo vončo!“ zachechtal se Morte. „Poď sem, ať ten manik, co furt zveřejňuje naše rozhovory, slyší hovňajz.“
Fisch a Morte spolu odešli do vedlejší místnosti, kde ještě dlouho kuli pikle proti Mortemu-plagiátorovi. Chtěli byste slyšet víc? Já taky, ale přes ty dveře jsem je moc neslyšel…