Morte (epizoda IV. - VI)

EPIZODA IV.


I.

Schylovalo se k večeru, západ již potemněl, ale slunce se stále nehodlalo vzdát svého marného boje s temnotou a nadále vykreslovalo na nebi svůj poslední odpor v podobě krvavých červánků. Na Zemi se v té době stala spousta zajímavějších věcí, ale předpokládám, že se momentálně nehodláte starat o ukrajinského pasáčka, který dnešního podvečera naplnil po dlouhých pěti letech svou lásku k dceři velkostatkáře a z jejichž spojení vzejde… ech, pardon zamyslel jsem se… Fisch a Morte vás předpokládám zajímají že ? Fascinující uvážíme-li, že ti dva prosviští dějinami jako kapka vody na rozpálené plotně (tedy alespoň Fisch), ale budiž – máte je mít:
Přenesme se tedy do Ústí nad Orlicí a sledujme jejich dnešní cestu do hlubin půllitrů. Tak kdepak je máme? Aha! Tady jsou - právě pomalu přecházejí most přes Orlici a směřují k jediné osvětlené budově v okolí.
„Pffff, ti už náčelníku chápu, proč dycky smrdíš jak Amorek po buzerantský párty, dyž se vrátíš z hospy.“ odfrknul si Morte „a to rybí hnusáctví… do týhle stoky…“ Morte pohodil znechuceně čelistí směrem k řece „…vedou všecky sračky z města, ne? Se ti divim, že se dneska vůbec vobtěžuješ šlapat sem po svejch, dyž vobvykle džampneš do hajzlíku a máš to sem jak turbovýtah.“
Fisch se ušklíbl „jó, pro mě je to dobrý, já se pak opláchnu pivem, ale tobě by se asi moc nelíbilo, kdybys měl znova mozek.“
Morteho čelist šokovaně klapla „Có? Co to zas kdákáš náčelníku?“
Fisch se zastavil, pomalu si zapálil a nechal Morteho ještě chvíli kafrat. Teprve až v okamžiku, kdy už se Morteho podrážděnost začala nebezpečně projevovat zuřivým poletováním a tak intenzivním cvakáním zubů, že by z něj mělo radost 9 z 10ti dentistů, vyfoukl Fisch obláček dýmu a konečně odpověděl. „Máš Morte absolutní pravdu – sem opravdu vedou všechny městský odpadní trubky a kdyby ses *ty* tímhle „turbovýtahem“ projel, měl bys mozek jako nový – takový hnědý, mazlavý…“
Je pravda, že Morte není z nejklidnějších nátur, ale dnes se kupodivu rychle zklidnil. Jen zacvakal čelistí „no jóóó, náčelníku teďs mě fakticky ranil“ vrhl na Fische znechucený pohled „ti mě to zasáhlo hůř než soulož bez vorgazmu, ale řekni mi - čím to, že ti neska lezou z držky jenom samý mluvnický chrchle?“
Fisch nedokázal zrychleně najít odpověď, a tak se tvářil, že si vychutnává kuřivo a Morte ho *absolutně* nezajímá.
„Hmfff“ odfrkl si po chvíli chůze Morte „no, ale bysem ti měl bejt vděčnej aspoň za tondlenctonc, páč většina tvejch příbuznejch by stěží poskládala větu ze štyr slov.“
Fisch odhodil cigeretu „víš Morte, přesně tohle bych o tvých příbuzných mohl říct i já.“
Morte se ušklíbl „jo, v tom´s kupodivu uhodil hřebce do kulí šéfiku“ Morte zakoulel očima a zatvářil se (???) nešťastně. „Dyž voni to vobvykle sou namyšlený kreténi. Většina neposlouchá nikoho chytřejšího než sou voni, což znamená, že neposlouchaj *vůbec* nikoho.“
Fisch se šokovaně zastavil a podíval se na sklíčeného Morteho.
„Proč tak nešťastně?“
Morte se rychle oklepal „ Protože sice chápu, že nemluvěj se mnou, ale ti mi to u tebe tak jasný není. Dyk se na sebe mrkni, nosíš na ramenou místo hlavy tykev.“
Za tohoto družného hovoru se dostali až ke dveřím Mendriku, na nichž již celou věčnost dlí cedule s tímto nápisem : - Vítej příteli na Mendriku – nejlepší (a jediné) hospodě v okolí. Máme dobré jídlo, skvělé pivo a od Tebe čekáme jen to, abys dbal zásad dobrého vychování – nebo ti rozbijeme hubu.
Ze dveří se právě vyvrávorala dvojice mladíků (říkejme jim třeba Libar a Olec).
„Jééé, héle Fyš razí s Modrem na pivčo“ prohlásil hledaje zábradlí Libar „škóda že ste nedošli dřív.“
Vzdalující se Olec ještě zavolal „ha neděléj tam louže Modrte…“
Ještě, než za Fischem a Mortem zaklaply dveře, dal Morte oči v sloup. „Tsss, jejich voči září inteligencí, ale jejich kušny jenom potvrzují, jak moc se voči pletou.“



II.

Morte s Fischem vešli do zakouřeného lokálu blíže nespecifikované cenové skupiny a vzhledem k tomu, že se tu dnes konaly zvěřinové hody a místnost byla zcela zaplněna lidmi, kteří byli zaměstnáni zpěvem… nebo něčím tomu podobným, nikdo si těch dvou nevšímal – zatím.
„Tý vogo šéfiku, ti řikám že v pixle sardinek bejvá víc místa než tady“ začal nespokojeně kafrat Morte.
„Jenom klid, jsem tu štamgast a vím kam jít“ uklidňoval ho Fisch, ale dosáhl jen Morteho cynického úsměvu, když ten potichu slovo –štamgast- nahrazoval slovem –notor-. Nakonec se jim přece jenom podařilo najít poloprázdný stůl a usadit se u něj… tedy usadil se Fisch – Morte jenom vylevitoval na židli a následně snížil svou „letovou hladinu“.
„Fak zajímavá hospa náčelníku“ rozhlížel se kolem sebe Morte „ vopičáků na prodrbání je tu dost, koukám že sou tu i ňáky číčy“ zacvakal Morte natěšeně zuby, když přejel pohledem zadní stůl, u kterého sedělo několik děvčat, „ti akorát nevim, proč tu maj všude poházený ty klacky a to blbý zelený chvojí“ podivil se, když situaci náležitě zhodnotil.
„No mají tu hody – to už k tomu jaksi patří, ale ekologové by z toho asi moc radost neměli“ odpověděl Fisch tak nervózně, jako vždy když nemá v čem „plavat“.
„Tssss e-k-o-l-o-g-o-v-é-„ hláskoval znechuceně Morte „ti řeknu co ti manici sou, náčelníku! Nic jinýho, než banda prdlejch stromofilů!“ rozhorlil se a byl by po chvíli asi k neudržení, kdyby právě vrchní nepřinášel pivo. Jedno postavil před Fische a posléze obrátil svou pozornost na Morteho.
Dlouhou dobu se na něj díval. – No říkám *dlouhou* dobu, takže pokračovat budu až další větou, protože v tuto chvíli se na něj stále ještě díval. Posléze se obrátil zpět na Fischer. Pane, domácí mazlíčci do restaurace nesmí“ prohlásil, ale než Fisch stačil vůbec zareagovat, obul se do situace Morte. „Nééé??? Tak co táhle dělá ten čokl ?“ pohodil čelistí směrem ke stolu, kde seděl starší pán se psem.
Vrchní se tím směrem podíval a zasmál se: „To je Azor, měl chuť na pivo, a tak s sebou vzal i páníčka a laskavě mi tu neurážejte štamgasty pane!…madam..p..“ vrchní marně hledal na Mortem nějaké druhotné pohlavní znaky. „No, každopádně“ pokračoval po chvíli dumání „psi sem můžou, ale jiná zvířata ne! Co bychom si počali, kdyby si sem lidi brali křečky, hady a andulky?“ završil s vítězným úsměvem svou řeč.
„Fak jóóó??? A jak to, že sem pouštíte i ryby, co?“ oponoval kouleje očima Morte.
Vrchní se šokovaně zarazil. „Ach ano, mistr Fisch… hmmm…“ už věděl že prohrál. Postavil před Morteho pivo, napsal na lístek druhou čárku a tiše přejíc Mortemu, aby si ho Azor popletl s morkovou kostí odcházel.
„Promiňte pánové“ ozval se z druhého konce stolu malý mužík se silnými brýlemi „nemohl jsem přeslech… ale xakru BOŽE DOBRÝ!“ málem vykřikl, když jeho zrak padl na Morteho „létající lebka, která se chystá pít pivo!!!“
Morte se rázně otočil a podíval se za sebe „Kde?! Kde?!“
Mužík se na Fische obrátil jako na dobrého známého.
„Přesně pro tohle miluji svět! Zcestoval jsem ho skoro celý a myslel jsem si, že jsem již vše viděl, ale tohle…“
Morte se ještě chvíli rozhlížel a pak vrhl na mužíka potměšilý úsměv. „Hele za tebou! Další lítající lebka! Vidíš ji?“
V tom okamžiku mužík na Fische zcela zapomněl a v šoku se otáčel na židli, hledajíc „další“ létající lebku
„Ne, kde? Kde je?“
Morte se poprvé toho večera *opravdu* bavil.
„Přímo tam jak ukazuju, támhle!“ pohodil čelistí směrem, kterým se nacházelo asi tak 85% hospody.
„Kde??? Nevidím ji!“ nepřestával se snažit mužík.
Morte podrážděně prohlásil „Minul´s je! Celej průvod jich byl!“
Až teprve teď mužík pochopil. „Vidím, že si rád děláš z lidí blázny.“
Morte se zachlámal. „Raděj tomu řikám pronikavej pohled do lidský nátury.“
Mužík si otřel brýle a naštvaně se opět začal věnovat svému pivu. Morte se ještě chvíli tlemil, ale poté, co viděl jak Fischovi i mužíkovi pivo chutná, se rozhodl, že se do tohoto zlatavého moku pustí také. Teď se začal pro změnu bavit Morteho počínáním Fisch. Morte se snažil uchopit křehký půllitr do zubů a obrátit ho do sebe, ale představa Morteho zakousnutých zubů v těle se zdá se nelíbila půllitru a ten zatvrzele odmítal spolupracovat. Morte nejprve hryzal a sakroval, posléze hryzal a nadával a nakonec proklel toho „debila“ co půllitr vymyslel až do sedmého kolena.
„Brčko“ prohlásil Fisch a odložil svou prázdnou sklenici bokem.
Morte viděl rudě, navíc právě slovně zpracovával babičku prababičky toho vola, co vymyslel to debilní sklo, a tak Fische nevnímal.
„Potřebuješ brčko“ řekl Fisch a kamarádsky pro jedno zašel. Situace se zklidnila, jelikož brčku seznámení s Morteho zuby nevadilo. Morte tedy cucal brčkem pivo a tvářil se spokojeně.



III.

Ruch v hospodě sílil a lidí nadále přibývalo.
„Ty Morte“ zapředl diskuzi Fisch „můžeš mi říct, co tak vlastně děláš celý den?“ Fisch se zakřenil „To pluješ vzduchem celý ten čas, nebo se někdy jen tak kutálíš po zemi jako nakopnutá meruna?“
Morte, který za pomoci brčka dohonil posledních pár kapek na dně sklenice, nevraživě vzhlédl. „Už dyž sme se poprvý potkali, měl´s hlavu dutou a koukám, že ani teď nenese tvůj krk tolik, aby ses s tím musel znepokojovat.“ zacvakal Morte čelistí „Jóóó, ale von to není tak blbej dotaz, jak to vypadá šéfiku, zatímco ty si někde *užíváš*, já sedim celej den v almaře a jenom vobčas se prolítnu – mimochodem dík, tu nudu sem fakt potřeboval,“ pohodil Morte čekaje na další pivo čelistí. „Sem ti totiž tudlenc byl na hřbitově se mrknout na známý, jak sme se vo tom bavili venku.“
Fisch napjatě čekal
„Nóó a co ti mam vykládat, se se mnou ňáko nebavili či co, tak sem se vracel kolem toho velkýho kříže zpátky, se už taky ňáko smrákalo a teď ti vidim manika. Rozhazoval rukama a pořvával něco jako –Blít či neblít toť votázka – že jo. No a tak sem letěl blíž ať vidim, co je to za vola a představ si ten grázlik drtil v tý svý nechutný pazouře jednoho z mejch příbuznejch. Tak sem na něj houknul, ať toho vokamžitě nechá – si přece nenechám mrzačit příbuzný ne ? Von se jako votočil mym směrem že jo, zblednul, pochcal se a ňáko ti zařval a zdrhnul. Ti ani nevim, čeho se ten kretén lek, rychle sem kouk za sebe, ale nic tam nebylo. Jenže ten bastard pustil při tom svym řvaní příbuznýho na zem a von se chudák rozflákal. Ti tak letim blíž, ale náčelníku klika, von ti byl ze sádry! By mě zajímalo, kterej kretén dělá sádrový lebzny, dyž jich je fšude tolik – no, asi sám má sádrovou kebuli.“ Rozhorlil se Morte, ale další před něj postavené pivo ho zkrotilo. „Ale co, sem se ti votočil a letim k východu, dyž najednou vidim toho grázlíka, jak se vybavuje s takovym nechutně hnusně velkym hromotlukem s lopatou. Tak já ti letim jako že nic kolem a najednou ti na mě ten grázlík ukáže a zacejs začne někam zdrhat. Což vo to, ti by mě todlenctonc nevadilo, ale ten hromotluk ti mě najednou čapne těma svejma nechutnejma pazourama a táhne ti mě někam pryč. Sem se ti na začátku moc nebránil, páč mě to dost překvapilo a ten manik měl taky docela páru - no jo!!! Ale pak sem zjistil *kam* ti mě to táhne!“
Ruch v hospodě sílil, ale Fisch Morteho poslouchal tak intensivně, jako by nechtěl, aby mu unikla byť jediná hláska (což mu ovšem v konzumaci piva nijak nebránilo).
„Ten pitomec mě dones ke kolumbáriu, votevřel jeden ten chlejv, chtěl ti mě tam vrazit a ještě celou dobu pořvával, že tam prej jako patřim či co.“ Morte při té vzpomínce zakoulel očima a zacvakal naštvaně zuby. „No co, tak sem se ti naprd, kous sem ho do ruky, vytrh sem se ti mu a cestou dom sem nejspíš překonal rychlost světla…“ Morte se zamyslel „…no, zvuku určitě“
Fisch se zachlámal „Herec, hrobník a lebka… škoda že se o tebe nezačali prát, Freud by si přišel na svý!“
Morte dal oči v sloup „Ty seš neska zas ňáko humornej, si asi bral co? Tak se běž laskavě zeptat k pultu, jesli nemaj drobný za stofku, že potřebuješ rozměnit vejplatu.“ dosrkl brčkem pivo Morte „Radši chlastej a svý přiblblý komentáře si šetři na ty tvý vopičáky.“
Fisch se zasmál a vstal od stolu.
„Kam si jako myslíš, že deš? Rozměnit si můžeš jindy!“ podíval se Morte na Fische, který už byl u záchodových dveří znepokojeně „ti du s tebou néé ???“ ještě znepokojeněji pohlédl na Azora, který ho již delší dobu nápadně se zájmem pozoroval a nyní se dokonce začal olizovat.
Ničeho z toho si však nevšiml Fisch a tak klidně odpověděl „Co myslíš ty Morte? Já chtěl vyrazit do Vsetína proběhnou se nahej po poli.“
Taková odpověď vyvedla Morteho z rovnováhy.
„To tam fakt dělaj?“ zacvakal překvapeně zuby „a to jako i číčy?“ jeho čelist byla v ten okamžik proklatě nízko a na chvíli dokonce zcela zapomněl i na Azora.
„Jasně Morte!“ nedával na sobě Fisch nic znát „a taky tam používaj jako afrodisiakum s oblibou lebeční prach.“
Jakkoli je obvykle Morteho moudrost téměř na hranici dokonalosti, piva ho mírně zmohla a tak prohlásil jen „Hmmff…“ sklapl čelist zpět do polohy 0 a i přes přes hospodský ruch bylo slyšet, jak si *cosi* intensivně zapisuje do mozkovny. „No, ale stejně du s tebou“ prohlásil a nonšalantně proletěl kolem slintajícího Azora za Fischem vstříc záchodovému dobrodružství…



IV.

Morte se zkoumavě zadíval na Fische, „si už zas neska děláš kozy náčelníku, ale ti mě tím začínáš čím dál tím víc vytáčet“ pohodil čelistí „si dej bacha, abych ti neufik tu žížalu, co ti leze z rozkroku.“ Fisch letmo pohlédl na Morteho, ale klidně močil dál. „Ti vůbec nechápu, jaks přišel na takovou ptákovinu, náčelníku!“ rozhorlil se Morte „co tě k takový debilitě vůbec přivedlo, jesli se tě můžu zeptat?!?“ nahodil Morte otázku do mírně zatuchlého, nakyslého záchodového vzduchu.
Ještě, než si Fisch vůbec stačil rozmyslet odpověď, Morte vyštěkl: „Já že nemám šanci? Co tě k tomu vede? Z těch tvejch přiblblejch keců se mi narovnávaj mozkový závity! Vidíš mě jako každej druhej debílek – jenom jako lebku, ale zapomínáš na mou grandiózní inteligenci, zkušenosti a především“ u těchto slov svůdně zamrkal (neptejte se – pořád nevím jak to dělá) „na mý krásný lícní kosti! Podíval ses na mě někdy z profilu náčelníku?“
Fisch vyklepal, odkašlal si a pro jistotu schoval své „nádobíčko“. „Morte“ nakousl Fisch *kyselé jablko* „problém není ani ve tvé inteligenci, ukecanosti, zkušenostech a dokonce ani ve tvých lícních kostech – problém je v tom, že kromě nich… hmm… tudy ne,… na nich nic nemáš… víš pohublé tváře nebývají obvykle pro baby problém, ale trocha masa by se hodila… nemyslíš ???“ Zeptal se Fisch opatrně, ale už bylo pozdě - Morte se tvářil uraženě, NE ! Morte *byl* uražený.
„Cóó??? Co ty jsi vlastně zač? Blbec? Slepec? A že to zrovna kdákáš ty! Strč si kebuli do lisu a možná budeš výsledkem příjemně překvapenej – no, rozhodně to už nic nezkazí!“ vyštěkl Morte a viditelně si tím ulevil. Chvíli mlčel, ale zanedlouho zadumaným hlasem spustil:
„Sem ti kdysi znal taky takovýho debílka jako seš ty“ zacvakal zuby „si taky myslel, bůhví jak není chytrej – tudlenc mi dokonce tvrdil, že ví vo víc věcech, než jich na světě dovopravdy je, ale ten nebyl aspoň tak vymatlanej jako ty.“
Fisch pocítil úlevu. Diskuse se dostala zpět do konverzačního tempa a Fisch nechtěl nechat tuto drobnou nitku smíru uniknout.
„Měl bych ho znát?“ zeptal se.
Morte se zamyslel „Hmmm… asi jo, měl pár vynálezů - vylepšil přesýpací hodiny tím, že je předělal na vodní pohon a pak vynalez hrnek s uchem dovnitř.“ pohodil čelistí Morte.
„S uchem dovnitř?“ opakoval Fisch jako papoušek „ a to jako na co?“
Morte se zakořenil. „Přece aby se neurazilo ouško ty prázdná hlavo s mozkem komára. A poď už, já ti ukážu jakou mám u bab šanci!“
Ti dva se vrátili zpět do lokálu jenom aby…

...uslintaný Azor si Morteho opravdu spletl s morkovou kostí a vrhl se na něj. Bohužel, místo
do Morteho se Azor omylem zahryzl do nohy svého páníčka, mezitím, co Morte rychlostí blesku vylevitotal do patřičných výšin, div neproletěl stropem.
Do lokálu však vtrhla skupina ekologů a Fische, (snažíc se bránit Morteho, který ve zlomku vteřiny unikl trestu smrti) ztloukli (čerstvým dřevem vonícími bejzbolkami ) a udělali z něho invalidu za to, že je Morte nazval „bandou prdlejch stromofilů.“
Naštvaný vrchní celou dobu podával Fischovi místo piva nažloutlou vodu z řeky. Nutno dodat, že si ji Fisch nemohl vynachválit, ale Mortemu nijak dobře neudělala. Celý lokál strávil zbytek večera na záchodcích dívajíc se na blijící lebku. Čirou náhodou byl toho večera na Mendriku i Woody Allan a celá scénka se mu zalíbila natolik, že s Mortem podepsal tučný kontrakt a Morte od toho dne blije v mnoha slavných Hollywoodských filmech.
Ústecké vodovody a kanalizace vyměřili hned druhý den Mortemu obrovskou pokutu za to, že označil Orlici jako stoku. Fisch ji splácí dodnes.




EPIZODA V.

Morte se znechuceně ušlíbl. „Seš fakt vobětavec náčelníku, ale vzhledem k tomu, že máš místo mozku jen dutou kebuli zevnitř vymazanou ultravodivým gelem, se ti tý tvý ptákovině ani moc nedivim.“
Fisch mu nevěnoval pozornost a nadále vyklepával do kláves svou zpověď. Za každou cenu (i přes Morteho kafrání, i přes fakt, že tehdy spolu vychlastali deset piv) dnes hodlal napsat kreativní příspěvek o počátcích své lásky ke vsetínskému klubu. Ale po pravdě mu to moc nešlo… no… abych byl upřímný nešlo mu to vůbec.
Morte mu nakoukl přes rameno. „Pffff, ti sice chápu, vo co se snažíš náčelníku, ale přiznej si to – poslení dobou byl tvým nejvoblíbenějším sportem -skok přes štětku-„ .
Fisch sklopil hlavu. Byla to pravda. Vsetín byl pro něj sice Vsetín, Alec byl pro něj sice Alec, i Mathew, Libor, Luky a… i ti ostatní pro něj „cosi“ znamenali, ale Morte měl pravdu. Fisch mávl rukou – dopíše to „snad“ jindy. I vykašlal se na psaní a zabořil se hlouběji do svého pohodlného křesla.
*Atmósféra na můstku by se dala krájet tupým nožem. Čechov neustále vypočítával nové a nové trajektorie, Uhura komunikovala s velením flotily, všechny sekce Federálního křižníku Enterprise-A podávaly pravidelná hlášení a do toho všeho neustále řvala siréna. Červený poplach… Fisch si pomyslel, že snad jenom Spock, hledíc tváří v tvář jisté smrti, vypadá stejně klidně jako vždy. „Štíty jsou na 25% kapitáne, phaserová pole těžce poškozená, poslední torpédo právě poškodilo trup na palubě 12 a z warpu se právě vynořila skupina dalších tří těžkých křižníků typu Vor´Cha.“ Fisch se usmál. Usmíval se i v okamžiku, kdy Klingonské torpédo zničilo warp-jádro a ukončilo tak utrpení Enterprise i její posádky. Jen Fisch věděl, že jde o pěkně hloupý sen – Enterprise-A a klingonské křižníky Vor´Cha??? Ha, ha ha!!!*
Otočil se na druhý bok a spokojeně zívl.
*Ocitl se ve třídě a šokovaně se rozhlédl. Odněkud ji znal. Ty povadlé, tváře v šoku mu připoměly, že by se měl rychle dekovat, ale už bylo pozdě. Karel Milička právě s úsměvem vcházel do třídy. „Tak si vytáhněte papírky…“* NÉÉÉ!!! S řevem se probral na zemi a uvědomil si, že už raději nikdy nepůjde spát. I usedl zpět do křesla a zachmuřeně sledoval monitor…
*Ocitl se v jakémsi travnatém údolí. Slunce šíleně pálilo, ale na obzoru se poznenáhlu objevovala temná mračna a kolem zněla monumentální symfonie hmyzu. Do toho všeho se odněkud ozýval vzdálený zvuk kytary. Nebe bylo už zatažené a hrozilo v podobě blesků… Vtom mu začaly na hlavu dopadat první velké kapky deště. Bylo na čase se někam ukrýt. Rozhlédl se a uviděl jakési stavení. Byla to samota u lesa… Než dokázal konečně doběhnout ke dveřím, bouře už se rozdivočila na plno. Do zvuků hromů zaznívaly zvonce ovcí. Zvířata strachy bečela a bláznivě běžela k ohradě… Mladá, přibližně osmnáctiletá dívka se je snažila zahnat do velké stodoly. Když ho zahlédla, dala mu hlavou znamení, abych vešel do domu. V útulné místnosti se nacházel starý selský nábytek, kamna s velkou pecí a starožitné pendlovky. Pro oko romantika prostě úchvatný pohled. Venku se mezitím rozběsnila průtrž mračen… A jaké bylo jeho překvapení, když do místnosti přiběhly hned dvě dívky. Tu, s kapucí na hlavě téměř poznal již venku (vypadala jako jeho vysněná Pavlína) a ta druhá, zřejmě její kamarádka, měla promočenou halenku a on se nemohl vynadívat na tmavé terče prsních bradavek, rýsujících se pod tenkou látkou… Obě byly půvabné a Fisch se postupně, při šálku čaje s rumem, nebezpečně rozehříval. Byly veselé a neustále se něčemu smály… Popíjely grog a alkohol jim nádherně lezl do hlavy. Dozvěděl se, že jejich rodiče přijedou až za týden, takže mají volno… Netrvalo dlouho a Fisch pocítil značnou erekci. Jak jinak, chtělo se mu (cenzored)…Jedna z nich popadla kytaru a zpívalo se… Ta druhá ho mezi tím lehce políbila na rty… a…“
„Ty debilní prasopse!!! Chlíváku úchyláckej!!! Co blbneš náčelníku???!!!“ zařval šokovaně Morte. Laskavě žádný voblizování ty úchyláku!!!“ Fisch se zděsil, když si uvědomil, že tu odpornost líbal a odhodil Morteho do kouta- teprve až nyní se opravdu probral.


EPIZODA VI.

Fisch vyšel ven z haly zadním východem a opřel se o zábradlí. Rozhlédl se kolem sebe do krásného večera, nadechl se čerstvého - svěžím deštěm vonícího vzduchu a odplivl si přes zábradlí do mokré trávy. Očividně během uplynulých chvil pršelo – pomyslel si. Vzdálený zvuk hromu dunícího kdesi daleko mu v tom dal za pravdu. Do tíživého ticha se začal poznenáhlu ozývat hmyz, jež za chvíli přebije svou monumentální symfonií vše ostatní. Mohl to být krásný, téměř romantický jarní večer, elektrizující už pouhou svou podstatou vše živé a svádějící k věčnému aktu lásky, ale Fisch neviděl kolem sebe nic jiného než všudypřítomnou temnotu, která oslepovala nejen jeho zrak, ale tupila i všechny jeho ostatní smysly. Fischova ruka intuitivně zašátrala v náprsní kapse a po chvíli pátrání z ní vytáhla pomačkanou krabičku cigaret, kterou pochvíli zmačkala a odhodila kamsi do dáli. Nebylo jí třeba – byla již totiž prázdná. Kolem jako zurčící potůček začal téct proud lidí odcházejících do svých domovů, či přilehlých restaurací, kde každý jeden z nich popustí uzdu svému nadšení či žalu svým specifickým způsobem. Proud lidí proplouvající kolem sílil a emoce které nabíjely vzduch atmosférickým nábojem se nyní podobaly uragánu, který je kdykoli připraven rozmetat vše kolem sebe, ale Fisch jen dál hleděl opřen o zábradlí svýma prázdnýma očima kamsi do dáli a nevnímal okolí. Potůček poznenáhlu mizel, až po něm zbylo jen několik kalužin lidí kouřících u svých aut předtím, než ta je odvezou kamsi do dáli, stejně jako vítr rozfouká poslední zbytky vody na dně vyschlého koryta. Co se dnes večer mělo stát, stalo se. Nebylo k tomu co dodat, snad jen platuchtiví novináři se kdesi v útrobách budovy tyčící se za Fischovými zády slétávali jako mračna kobylek na účastníky dnešní neučené disputace. Fisch se znechuceně ušklíbl a ještě jednou si odplivl, jelikož všechna ta slova jimiž budou popisovat dnešní události vyzní stejně pustě a prázdně jako měsíční krajina, jenom proto aby po chvíli zmizela jako zoufalý výkřik ve větru. Slova zmizí, ale důsledky dneška potrvají roky. Odpoutal se od zábradlí a ještě jednou se rozhlédl kolem. Ano, vskutku by to mohl být krásný večer. Povzdechl si, pokrčil rameny a s rukama v kapsách i on opustil toto místo, místo na kterém se dnes definitivně změnila mapa extraligy.


Podíval se na doručenou sms.
„Vypadáš nějak zdrbaně šéfíku, jako by tě přejela nějaká tramvaj,“ přilevitoval Morte.
„To přejde,“ pokýval smutně hlavou Fisch, zatímco jeho oči hladěly kamsi do neurčita.
„Pavlína.“
„Přejde. Víš, kolik je na světě koček? Takhle na tebe žádná nezabere. Podívej se na sebe, vypadáš jak vyblitý lečo.“
„Ale já musím na ni pořád myslet.“
„Jo, jako na chlast,“ zamumlal, aby ho netečný kamarád neslyšel.
„Srdeční záležitost.“
„To má šelest na srdci?“ zakoulel Morte očima. „Tady nepomůže ani kardiostimulátor,“ a obletěl několikrát Fische, který levitující lebce nevěnoval pražádnou pozornost.
„Hele, zapomeň na ni. Dej si jedno cígo,..l.“
„Víš, že jsem přestal kouřit?“ zareagoval najednou Fisch.
„Odkdy? Před 24 hodinama? Tak si dej tedy pivo, nabal si nějakou jinou šťabajznu, víš kolik jich na světě je? Ti můžu taky ukázat, jakou maj u mě šanci,“ snažil se Fische povzbudit. „Ani neví, o co ty baby přišly.“
„To opravdu neví. Stačí jeden pohled na tebe a trauma na celý život. Přinejlepším by skončila u Chocholouška na klinice.“
„To ti vítr vymet mozek z hlavy?!“ vyštěkl samou radostí Morte, uvědomiv si slibně vyvíjející se situaci.
Fisch ještě dlouho tesknil nad svou ztrátou. Nakonec zašel do lednice a otevřel si dva lahváče. Nevím, zda se pivo ochucuje solí, avšak aniž dlouhán chtěl, několik slz mu skanulo do pěnivého moku. Asi ojedinělý jev, který se u chlapů objeví málokdy. Jakmile měl čtyři lahváče v žaludku, Morte nadskočil radostí, že se život vrátil zpět do zajetých kolejí…
„A jak je to s tebou Morte? Mě znáš jako svoje boty…,“ zarazil se, uvědomiv si svého omylu, zatímco Morte levitoval kolem jeho hlavy, „… no, hmmm. Ale pravdou je, že o tobě nevím vlastně nic.
Docela by mě zajímalo, jak ses sem dostal a proč jsi tu?“
„Příliš mnoho otázek, náčelníku,“ opáčil Morte, „na nebi a v pekle mě nechtěli, tak mě vyklopili sem.“
„A proč?“ nechápal Fisch.
„No, tatík Svatý Petr (nebo co je to vlastně zač) si mylel, že mě potrestá. Ani ten maník neví, do jakého ráje mě vlastně poslal. Proto ti ani nevim, jak to v obou dištancích vypadá. Viděl jsem jen jakousi hvězdnou bránu a nic víc, možná se s ní cestuje po světech, které přesahují naše chápání…“ V ten moment najednou Morte nevěděl, jak dál. Štvalo ho, že svou inteligencí nedovede Fischovi odpověděť na všechny otázky, přestože mu někdy IQ klesne pod bod absolutní nuly, obzvlášť když se napije.
„A jak tu dlouho hodláš, Morte, bejt?“
„Jak jsem řekl, nikde mě nechtěli, tudíž na neurčito, vadí ti to? Do té doby, než se rozsype moje hlava v prach. To tě ve škole nenaučili, že všechno má svou dobu rozpadu?
Blíží se večer,“ obrátil Morte list, „hospy jsou otevřené, číčy čekaj.“
Fisch se podíval na Morteho a nechápavě zakroutil hlavou. „A nedá si říct a nedá.“

Nic se však (až na pár věcí) na tom světě nezměnilo.
Vrchní stále roznáší na Mendriku pivo; Azor se jednoho dne – nedlouho po výše popsaných událostech zalkl morkovou kostí; mužík se silnými brýlemi dodnes jezdí po světě a snaží se najít další lítající lebku; hrobník s hercem vytvořili folkové duo H+H; ukrajinský pasáček přišel po sexu na Mendrik a svěřil se Fischovi, že těch pět let čekání stálo tak akorát za „apěluchu“. Druhého dne se Morte s Fischem odstěhovali na Ukrajinu, aby zjistili co to znamená; ekologové podali českým soudům a OSN protest proti Morteho výrokům (i po padesáti letech se na výsledek sporu čeká).
Mohu však ještě říct, že Fisch umřel dřív, než se Morte rozpad v prach. Fisch si musel ještě dlouhou, dlouhou dobu počkat. A co s ním bylo dál? O tom již neexistují žádné záznamy, milí zesnulí, neboť budoucnost je jako kus nepopsaného papíru a nikdo neví, jaká bude, stejně tak nevíme, jestli existuje křemíkový svět nebo jiná dimenze jí podobná… neboť cesty bóží jsou neprobádaný.
„Co?“
„Já jsem ti náčelníku nic neřekl,“ odsekl Morte.
„Připadám, Morte jako schizofrenik?“
„Ne. Já ten divnej hlas taky slyšel.“
„Asi to chce k Chocholouškovi. (po chvíli) Nevíš, kdo to byl? Ten výrok jsem zaznamenal,
Jako by byl z jednoho zamerikanizovaného filmu.
„A jakej, Morte.“
„No, že cesty boží jsou neprobádaný. Ten dotyčný měl, šefíku, vážně pravdu,“ souhlasil Morte.
„Je to z filmu Podivné dědictví. Jedno jsem kdysi zdědil a teď mi tu něco šeptá o americký kinematografii…“
„Co?“ zatvářil se uražený Morte.

Dál o těch dvou už nic nevím, protože ani já nevím, kde to vlastně jsem a proč je tu tma jako v ranci. To jsem se ještě nerozpad?... … a kam zmizela veškerá má duchařská privilegia a myšlenky?!

TO JE KONEC?!!!...

…………………………………………………………………………………………………