............................a možná i víc

Kurvy vesmírný

Kam já dnes půjdu?
Nikdo mne nečeká a ani já nikoho.
Sednu do metra a vystoupím tam, co jich půjde ven nejvíc.
Stojím si v soupravě, suneme se po trati.
Nikdo nikde nevystupuje.
Mám hlad, žízeň a trable.
Vlak už ani nestaví.
Nikoho nepřibírá.
Hodně nás tu zbývá.
Propadla doba, po kterou má platnost jízdenka.
Jedu dál na černo.
Jsem černej vzteky.
I ostatní se začínají vybarvovat.
Jsme tu všichni černý.
Jenže revizor tu nechodí, škoda vyloučil by mne.
Jedu noc, den, noc, den pořád dál a dál.
Tak to je vesmír.
A kurvy jsou ty, co tohle říděj.

Meresjev
Sníh
Kurva to je vedro. Nedá se to vydržet a tak jdu do lednice. Tam ve tmě se na mně třese a těší pár orosených. Jedno z nich vytahuji otvírám.Pěkně zasyčí. Padne do mne jak ulité. Jdu takto již asi po desátý, no moc nejdu, spíš to pěkně šněruji. Vždyť je pěkný vedro, koho by to taky nezmohlo. Usínám na slunci přestávám vnímat.
Probouzí mne kurva pěkná zima. Ne to není zima to je sníh. Jak je to možné, jsem v sandálech a triku a ona zima. Pokouším se vstát a nejde to. Jsem asi přimrznul nebo co kurva. To to pěkně začíná. Dívám se na nohy a jsou v prdeli, někdo mi je vzal. Kdo to mohl být přemýšlím. Je to stejné jako když jsem jel naposledy vlakem a ihned po probuzení zjišťuji, že nic nemám.
Myslím na Meresjeva co on dokázal a říkám si, že bez noh je to ještě brnkačka. Zkusím to pomoci si rukama stejně jako kdysi on. Opřu se tedy o ně a ono zase hovno, sedím si pořád jak přikovaný v lehátku. Hledám očima co je s rukama. Bohužel to samý co s nohama. Vypadá to, že se odsud jen tak nehnu. Mám docela žízeň, dal bych si jedno. Zkouším řvát aby někdo mi ho přinesl, a ono zase hovno nemám jazyk. Kde jsem ho mohl nechat. Na stole je flaška a na ní je. Tam mi není však nic platný. Pěkně jsem si pospal ale bohužel mi ukradli víc než se sluší.

Bodový systém
I vy na něj najedete a brzy. Osvěta ve sdělovacích prostředcích již probíhá.

Bodový systém
Jsem doma a přichází manželka.
Ahoj taťko, jak pak jsi se dnes měl?
Šlo to. Šetřím slovy.
Na to ona odvětí: najíždíme na nový systém, systém bodový. Za každé jeho porušení máš jeden bod a při nasbírání 12 těchto jsi na rok vyloučen z domácnosti.
To jako platí oboustranně, ptám se překvapeně?
Jo to platí na všechny účastníky vyjma psa, za toho neseš odpovědnost ty. Praví manželka.
Po pár minutách slyším, jak mne volá, kdopak to tu zanechal ponožky u stolu? To já, tiše se hlásím. Máš bod, praví.
Po chvíli opět její hlas mne k sobě zve. Ty sis tady čistil zuby, ptá se? Jo čistil, to se přeci má. Má praví, ale umyvadlo se taky čistí ona na to.
Jdu si sednout do sedačky číst noviny. Sedím zneklidněn novým řádem a počtem nasbíraných bodů během půl hodiny, co jsem doma. Jen aby se to nevztahovalo i na sex, je hodně náruživá a já puritán, no však to asi chápete.
Bod však přichází z jiné strany. Taťko, umyl jsi si ruce? Jo umyl.
Taťko, políbil jsi mne? Jo políbil! A kdy? O svatební noci, přece to se nepamatuješ?
Právě, že pamatuji. To už je 14 let.
Máš mne rád? Mám.
Jdi nakoupit, vezmi flašky a kup mi vložky. Flašky vezmu vložky ne, stydím se.
Bacha abys nedostal bod, neplníš příkazy a odmlouváš.
Jdu tedy koupit požadované, ale zapomínám koupit květinu. Tak tím jsi to završil, mám už šest bodů dole a to není dnešek u konce.
Jdu si raději lehnout a ona mi jde v patách. Obávám se, co zase bude. Chce to. Toho jsem se obával. Nedá se tomu vyhnout, tak tedy vyhovuji jejímu požadavku. Už budu už, sténá ona, ale já jsem dřív. Tak a teď jsi tomu dal korunu, to je za šest bodů. Celkem jich máš 12, tak jdi z domova. Máš 12 měsíců na polepšení. Pak vykonáš zkoušky a když to dopadne jako dnes, máš doživotní dištanc. Uprostřed noci mizím do tmy, vidím světélko, jdu za ním. Jedná se o bar. Sedí tam podobně postižení jedinci a zdá se, že jim nic nechybí. Přisedám a mám klid.
Zde se body neudělují jen čárky na lístek.