Tchýně

Znám člověka, který žije v bytě s obrovskou rodinou. Kromě své ženy, tří dětí, dogy, dvou křečků, chameleona a kobylek má totiž v bytě nastěhovanou i tchýni s tchánem. No prostě potencionální sebevrah.
S tchánem se snáší naprosto dokonale. Fandí stejnému fotbalovému klubu, pijí stejnou značku piva, mají stejný smysl pro humor. Prostě skvělý symbióza. S tchýní, s tou je to horší.
Tak jako každá matka i tato si představovala budoucnost své dcery jinak. Chtěla pro ni to nejlepší. A v jejích očích to byl nejnovější Mercedes, nejlépe však Ferari, přepychová vila a nevyčerpatelné konto zetě milionáře ve švýcarské bance.
Můj známý bohužel nesplňuje skoro žádné z těchto kritérií. Jezdí Oktávií, kterou dosud nestačil splatit, a s platem 25 000 měsíčně si sice jeho rodina nežila tak úplně špatně, ale do milionářů měli daleko. Jediné, co ho zachránilo a vylepšilo v očích tchýně, je velký byt v Dejvicích, který vlastní. Je to sice určitá obrana, ale ne nijak silná.
Jednou jsem s ním seděl v literární kavárně Řehoř Samsa a uprostřed hovoru padla řeč i na jeho tchýni. V té době jsem o skutečnosti, že žije s tchýní, vůbec nic nevěděl. Když mi to řekl, nevěděl jsem zprvu, zda to myslí vážně, nebo si ze mě jen tropí posměšky. Ale když mne o tom vehementně ujišťoval, vyrazilo mi to nejdřív dech, potom jsem na pár minut zcepeněl v němém úžasu a potom jsme se tomu oba zasmáli. A když jsme se znovu uklidnili, musel jsem mu položit otázku, která by asi napadla každého muže.
„Jak to prosimtě přežíváš? To máš tak dobrou tchýni?“
„Blázníš? To je pěkná semetrika. Znáš ten vtip, jak je v inzerátu napsáno: Ztratila se mi tchýně – kdo ji najde, dostane přes držku. Tak přesně tak ji mám rád.
„A proč sis jí teda nasadil do bytu?“
„Já si jí do bytu nenasadil, nejsem masochista. Za to můžou děti.“
„To oni jí tam chtějí?“
„Tak to rozhodně ne. Alespoň ty dvě starší si o babičce už myslí svý. Problém je, že se narodily. Ona je tchyňa příliš starostlivá. Teda jen když nejde o tchána a mojí maličkost.“
„A jak to děláš, že ještě nemáš svěrací kazajku?“
„To mě naučil tchán. On má skvělej smysl pro humor a zná svou starou. A hlavně se řídí tím, že odpor je marný. Takže když tchýně začíná se řvanim, klidíme se do naší ložnice, teda do mojí a mojí ženy, tam si zapnem televizi a necháme jí vyřvat. No a tím, že jí neposloucháme, jak huláká, si vyděláme další dva dny klidu, protože s náma nemluví. No a když něco po nás chce, tak si vždycky nějakou tu jinou prácičku najdem. Já předstírám nutnou práci na počítači a tchán zahraje náhlý revmatický záchvat. A nebo se vykecáme, že jedem na víkend na ryby. Hlavně si vždycky musim pamatovat, že se tchýni musim pořádvyhybat a nesmim odporovat.“
A to je ponaučení pro všechny, protože to neplatí jen o tchýních, ale také o většině ostatních žen. Vždycky je lepší mlčet a naoko se podrobit. Nakonec si stejně najdeme příležitost, jak ženy obejít a dosáhnout cíle. Není důvod si to ztěžovat.
Na závěr bych svému příteli rád popřál mnoho štěstí s jeho tchýní a mnoho odvahy. Sám sice tchýni nemám, ale umím si všechna ta příkoří živě představit.
HODNĚ ŠTĚSTÍ!