Halucinace

Jakub stál na letišti a opíral se o své kufry, srovnané u zdi. Čekal, až jeho přítelkyně přinese letenky. Neuplynulo ani pět minut a už se vracela. Na sobě měla krásné dlouhé šaty, žabky a nádherný slaměný klobouk.
„Už jsem zpátky miláčku. To byla ale krásná dovolená, že ano?“
„To víš, že byla“ řekne stroze Jakub, který si jen v hlavě promítne stav své peněženky po nákupu jeho drahé polovičky.
„Pojedeme příští rok zase?“ zeptá se ho přítelkyně s úsměvem.
Jakuba polije horko při vzpomínce na hotelový účet. To že by měl absolvovat znovu?
„Ještě uvidíme zlato, třeba ta cestovka zkrachuje.“
Jakub obejme svoji přítelkyni kolem pasu a před sebou tlačí vozík se zavazadly. Už aby byl zpátky v Čechách, už aby viděl bratra a sestry. V tom ucítí na hlavě ránu a letiště, zavazadla i přítelkyně zmizí. Jakub objímá lampu na Václavském náměstí a před sebou tlačí nákupní tašku na lavičkách.
„Kam to jedete s mojí důchodkou“ rozčiluje se stará paní, která ho předtím praštila deštníkem do hlavy. Vezme mu z ruky držadlo a s peprnou nadávkou se belhá ke schodům ke schodům do metra.
„Zase ty halucinace“ povzdechne si Jakub a ubírá se zpátky do práce, kde o sobě věděl naposledy.